For English version click here
Máťa (který si dnes říká Melodyt) a jeho maminka vás prosí o pomoc s pořízením auta, které je pro jejich rodinu naprosto klíčové. Jen díky němu bude možné Máťovi zajistit alespoň základní péči – dojíždění k lékařům, na terapie nebo na pravidelné školní přezkoušení.
Máťa má poruchu autistického spektra, ADHD a středně těžkou mentální retardaci. Jeho postižení není vidět na první pohled – o to těžší je vysvětlovat okolí, proč není schopen běžně vycházet z bytu. Trpí silnou úzkostí a přecitlivělostí na běžné zvuky a podněty, které mu způsobují stres, paniku a někdy i sebepoškozující chování.
Rodina žije v rušném městě bez možnosti klidného vyžití venku. Běžná MHD ani taxi služby už nejsou udržitelné. Jedinou cestou, jak Máťovi otevřít svět alespoň trochu směrem ven, je vlastní spolehlivé auto.
Z vlastních sil však rodina nemá šanci dosáhnout na bezpečné vozidlo, jehož cena začíná někde na 500 000 Kč a právě s tím potřebují pomoci.
Náš život stručněji:
Celých 15 let, od narození prvního syna, jsme nikdy nikoho o nic neprosili a vždy se snažili vše vyřešit vlastními silami i když to bylo velmi náročné. Byli jsme v cizí zemi, odkázáni jen sami na sebe. Z různých důvodu a tlaků okolí, jsem se později rozhodli Anglii opustit a v roce 2017 jsme se vrátili do Čech a věřili jsme že zde bude vše jednodušší. Bydleli jsme v pronájmu ale časem začali problémy se sousedy a i díky tomu jsme se museli několikrát stěhovat, čímž se to začalo projevovat i na psychickém stavu Matýska, kdy se jeho záchvaty začali stupňovat, potřeby a chování se měnilo každý týden. Vyčerpanost, stres a nutná nepřetržitá péče, kdy se stačí jen na chvilku otočit a už si buď něco vrazí do nosu, prokousne ruku, nebo něco rozbije, třeba jen proto že zaslechne nějaký zvuk v okolí, proto že mu jídlo smrdí, má jinou barvu, konzistenci či teplotu, jsou na denním pořádku. Běžně žijeme tak, že trávíme spousty času přípravou jídla o které si třeba řekne a když ho má na stole, už je to špatně. Tak se snažíme připravit jídlo druhé, třetí, čtvrté a pořád dokola. K tomu musíme být adekvátně oblečení, nesmíme vyslovovat určitá slova, zívat a podobně.
Každý den je neskutečně vyčerpávající hlavně psychicky.
Jakákoli léčba nefunguje a naopak má ve výsledku ještě větší dopad na zhoršení stavu.
Nelze ho umístit do žádného vhodného zařízení, ani pro něj není například odlehčovací pomoc, kdy by za ním někdo občas přišel a ohlídal ho. Celých 15 let neznáme odpočinek, nevíme co je volno, slovo dovolená je pro nás naprosto cizí. Žijeme jak nejskromněji je to možné a všechen čas se snažíme věnovat potřebám syna, ale někdy je to už nad naše síly, což se na nás všech podepisuje.
V hloubi duše toužíme po chaloupce se zahrádkou, nejlépe někde u lesa, kde bychom mohli nabrat sílu a věříme že i toto místo by nás postupně uzdravilo, nebo alespoň ustálilo nás stav.
Přáli bychom si žít a vychovávat naše syny v souladu s přírodou, učit je jak být nejvíce soběstační a doufat že bude Matýsek jednou schopen žít trochu důstojně a zvládat alespoň základní potřeby.
Není však v našich možnostech ani silách toho jakkoli dosáhnout a tak bychom se alespoň rádi přiblížili přírodě její návštěvou.
To však ale není možné, jelikož cestu autobusem, nebo vlakem Melodyt nezvládá. Je mu zle, zvrací už chvíli po opuštění bytu a má závratě. Nedělá mu dobře pohyb lidí kolem něj, provoz a pachy. Zahlédne někoho kdo například nemá ponožky a je zle. Vše se pak promění v záchvat, který trvá někdy i hodiny. Proto jsme si řekli že jedinou možností je pořízení automobilu, protože párkrát se autem svezl, například na přezkoušení či stěhování a to mu až na výjimky nevadí.
Podali jsme si žádost o příspěvek na pořízení auta a ten nám byl díky byrokracii až na čtvrtý pokus přiznán.
Se schváleným státním příspěvkem na nákup pomůcky (auta) pro držitele ZTP/P, je ale také podmínkou auto držet a provozovat po dobu 7 let a mít ho adekvátně pojištěné. Z důvodu podmínky dlouholetého provozu, je všemi koho jsme oslovili doporučováno pořízení nového vozu, jelikož spolehlivost ojetých vozů nelze vzhledem k podmínce nijak zajistit a opravy se mohou velmi prodražit.
Obracíme se proto na Vás, dobré lidi s prosbou o pomoc a věříme že se najdou laskaví dárci kteří nám mohou pomoci s usnadněním našeho života, ulehčit každodenní vyčerpávající péči o Matýska a pomoci nejen jemu, což je pro nás zásadní, ale také celé naší rodině opustit město a načerpat energii někde v přírodě, v lese, kam nemáme šanci se jinak dostat.
Děkujeme z celého srdce všem, kterým náš příběh není lhostejný a jakkoli podpoří naší sbírku.
Vážíme si každé pomoci i vzhledem k těžké době která kolem nás je a dotýká se všech.
