Život rodiny Bednářových se během okamžiku obrátil vzhůru nohama. Zdraví, které do té doby brali jako samozřejmost, už nikdy nebudou vnímat stejně. Byli si najednou bližší než kdy dřív, protože věděli, že mají jeden druhého. V těch nejtěžších chvílích si uvědomili, že se pořád mezi lidmi najdou ti, kteří jsou ochotni podat pomocnou ruku, a stále věří, že společně zvládnou vše, co přijde.
Vše se odehrálo roku 2012, který byl stejný jako jiný až do osudného dne 26. 10., pro rodinu pana Petra (36) a Aleny (37) s dětmi Petříkem (11), Natálkou (8) a Alenkou (4). Toho dne manžel utrpěl epileptický záchvat. Našli jsme ho na podlaze, neví se přesný čas, jak dlouho tam ležel. Zavolali jsme záchrannou službu. Manžela dali na běžný pokoj, i když měl být na JIP. Potom manžel znovu utrpěl epileptický záchvat, ale než přišla pomoc, byl už 5–10 minut mrtvý. Resuscitace byla úspěšná, ale měla své následky. Po dobu čtrnácti dnů byl v kómatu. Byl ve velmi vážném zdravotním stavu. Více než půl roku byl v nemocnicích. Nakonec se jeho stav postupně zlepšoval. Hůře komunikoval a velmi omezeně chodil s chodítkem. Tento pokrok však skončil na psychiatrii, kde byl nadopován prášky a došlo k rapidnímu zhoršení. Přestal mluvit, chodit, pleny se staly každodenní součástí…
🇬🇧ENG
The Bednář family's life was turned upside down in an instant. The health they had taken for granted until then would never be the same again. They were suddenly closer than ever before because they knew they had each other. In the most difficult moments, they realized that there are always those among people who are willing to lend a helping hand and still believe that together they can handle everything that comes their way.
It all happened in 2012, which was the same as any other until the fateful day of October 26, for the family of Mr. Petr (36) and Alena (37) with their children Petřík (11), Natálka (8), and Alenka (4). On that day, the husband suffered an epileptic seizure. We found him on the floor; the exact time is unknown, or how long he had been lying there. We called emergency services. They put my husband in a normal room, even though he should have been in the ICU. Then my husband suffered another epileptic seizure, but before help arrived, he had already been dead for 5–10 minutes. Resuscitation was successful, but it had its consequences. He was in a coma for fourteen days. He was in a very serious health condition. He was in hospitals for more than half a year. Finally, his condition gradually improved. He had difficulty communicating and could only walk with a walker to a very limited extent. This progress, however, ended in a psychiatric hospital, where he was doped with pills and there was a rapid deterioration. He stopped talking, walking; diapers became a part of everyday life…
Celou tuto dobu jsem s dětmi stála při něm. Jeho stav se stal neměnným a bohužel trvalým. Po této tragédii se všechno změnilo. Musela jsem zastat roli obou rodičů. V té době jsem nevěděla, co dělat, neměla jsem s touto situací žádné zkušenosti, a k tomu jsem měla tři malé děti. Jediné, čím jsem si byla jistá, bylo to, že manžela neopustím a postarám se o něho.
🇬🇧ENG
The whole time, I stood by him with my children. His condition became unchangeable and unfortunately permanent. After this tragedy, everything changed. I had to take on the role of both parents. At that time, I didn't know what to do; I had no experience with this situation, and I had three small children. The only thing I was sure of was that I wouldn't leave my husband and would take care of him.
Moje zdravotní problémy jsou důsledkem dlouholeté péče o manžela. Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala. Pečuji o něj už 13 let s láskou a trpělivostí. Každý den ho polohuji, aby neměl dekubity. Moje pomoc je nezbytná při přesunu do polohovacího křesla a na lůžko. Každodenní cvičení je součástí. Tato péče mi přinesla zdravotní problémy. Můj zrak se začal horšit. Lékař diagnostikoval zelený zákal a přidaly se vyhřezlé ploténky. Přesto stále věřím, že to, co dělám, má smysl. Manželovi byla přiznána péče. Pracuji na zkrácený úvazek v Tescu, protože bychom to finančně nezvládali. Avšak bez mých úžasných dětí bych to nedokázala. Jsou pro mě vším. Jsou nejen mojí největší oporou, ale i každodenní motivací.
🇬🇧ENG
My health problems are the result of many years of caring for my husband. I have never regretted my decision. I have been caring for him for 13 years with love and patience. I position him every day so that he does not have pressure sores. My help is necessary when transferring him to a positioner and to a bed. Daily exercise is part of it. This care has brought me health problems. My eyesight began to deteriorate. The doctor diagnosed glaucoma and herniated discs. Nevertheless, I still believe that what I do makes sense. My husband was granted care. I work part-time at Tesco because we would not be able to manage it financially. However, I could not have done it without my wonderful children. They are everything to me. They are not only my greatest support, but also my daily motivation.









