Před nemocí jsem byla aktivní žena, milovala jsem pěší výlety a také patřím do skupiny historického šermu Bakaláři. Teď se na kluky jezdím jen dívat. Měla jsem ráda procházky po lese a běžné věci, které si může užívat člověk se zdravými nohami.
Příliš těžce se mi prosí o pomoc, protože jsem byla vždy spíše ta, která pomáhala, i když neměla mnoho peněz. Všechno to začalo v roce 2022, kdy mi byla pozdě diagnostikována borelióza. Už od února jsem si stěžovala na různé problémy, které se postupně zhoršovaly. Byly mi však předepisovány jen léky na bolest. Až v září, kdy už jsem téměř nemohla dýchat a měla jsem obrovskou únavu, přišly testy a diagnostikována byla akutní fáze Lymské boreliózy.
Po měsíci antibiotik se můj stav zlepšil, ale brzy jsem začala pociťovat problémy s levou stranou obličeje a nohy. Dostala jsem se do nemocnice, a po mnoha vyšetřeních mi byla diagnostikována funkční porucha hybnosti. Tato porucha postihla především levou nohu. I když se obličej srovnal, při chůzi jsem začala kulhat a občas jsem upadla. To vedlo k nutnosti operací obou kolen.
Zpočátku jsem věřila, že se to s rehabilitacemi zlepší a já se budu moci vrátit k normálnímu životu. Bohužel se mi to zatím nepodařilo. Musela jsem začít chodit o berlích, protože bez nich jsem často padala. Kvůli tomu mě propustili z práce a skončila jsem na úřadu práce. Požádala jsem o invalidní důchod, ale posudkový lékař rozhodl, že jsem zdravá, přičemž nálezy z neurologie byly zpochybněny. Musela jsem podat žalobu proti rozhodnutí ČSSZ, a dosud se neuskutečnilo ani první stání. Novou práci se mi nedaří najít, protože všude požadují potvrzení o invaliditě. V květnu jsem se dozvěděla, že mě čeká další operace kolene, ale termín zatím není stanoven.
Kvůli těmto obtížím jsem si udělala kurz programování vyšívacích automatů a pořídila si vyšívací stroj, abych se mohla aspoň v tomto směru realizovat. Mimo to ráda vyšívám ručně, pletu, háčkuji, šiju, kreslím a maluji. Když se vydávám na nákup, musím často odpočívat, abych zvládla cestu. Při vylézání z vany se stane, že spadnu, pokud si rukou nepomohu s nohou.
Bydlení jsem dosud zvládala díky pomoci rodiny, která mi pomohla s nájmem. Nedávno jsem se však dozvěděla, že byt, ve kterém bydlím, bude prodán, a já musím hledat nové bydlení. I když nemám k městu, kde bydlím, velký vztah, mám tu rodinu, která mi může pomoci, zejména s těžkým nákupem. Můj byt je pro mě nejen domovem, ale i dílnou a ateliérem, a potřebuji určitou rozlohu. Byty v okolí, které jsou menší a dražší, si nemohu dovolit, ani s pomocí rodiny. A pokud by byl nájem cenově dostupný, byl by v 3. nebo 4. patře bez výtahu, což pro mě není kvůli zdravotnímu stavu možné. K tomu všemu se zřejmě blíží termín operace, což komplikuje situaci.
Nejlepším řešením by bylo byt vykoupit, ale na to nemám ani s pomocí rodiny. Pokud se tedy vybere méně, použiji finance na výdaje spojené s bydlením jako např. stěhování či hrazení nájmu, případně na pooperační léčbu. Je to pro mě odvážné, ale opravdu nevím, co dál.
