Jmenuji se Karolína a chtěla bych Vám vyprávět příběh, který nám napsal sám život.
Je mi 32 let, jsem vdaná, děti nemáme. Protože nám zdraví nikdy nedovolilo stát se rodiči, celý život se alespoň snažíme pomáhat týraným a opuštěným psům.
Na naší vysněné dovolené v Arizoně jsme v poušti našli malou fenku. Byla vyčerpaná, vyhublá, hladová… na dně svých sil. Nemohli jsme ji tam nechat. Dali jsme jí jméno Arizona (Ari) a vzali ji s sebou domů přes oceán, kde konečně poznala bezpečí a lásku.
Mysleli jsme si, že to nejtěžší máme za sebou. Jenže krátce po návratu se nám život obrátil naruby.
Mně lékaři diagnostikovali rakovinu a během toho všeho můj manžel přišel o práci. Ze dne na den jsme se ocitli v situaci, na kterou se nedá připravit.
Ari se pro nás stala obrovskou oporou. Ve dnech, kdy je mi po léčbě nejhůř, je to právě ona, kdo mě nutí vstát, jít se projít a na chvíli zapomenout na všechno těžké.
Teď ale potřebuje pomoc ona.












