Ari jsme našli v noci v indiánské rezervaci . Vyčerpanou, hladovou a na pokraji sil. Veterináři v okolí ji chtěli utratit, a tak jsme ji převezením přes 600 km „přepašovali“ do hotelu, jen aby přežila do rána. Tehdy jsme ještě nevěděli, že si ji nakonec necháme… chtěli jsme jen jistotu, že ji neutratí.
Dostat Ari z USA do ČR se ukázalo mnohem těžší, než jsme čekali. Letenky, očkování, testy, povolení. Vše bylo složité a extrémně finančně náročné. Každou noc jsme se modlili, aby byla v pořádku a přežila cestu.
Když jsme byli konečně doma, mysleli jsme si, že máme vše za sebou.....ale přišla další rána. Ari začala kulhat a my cítili že něco není v pořádku.
Vyšetření bohužel ukázala těžkou dysplazii kyčlí. ( Nutné endoprotézy ). Bez náročné operace a následné rehabilitace nebude moct znovu chodit, hrát si ani běhat. Ari už toho tolik zvládla..... o ni prostě nemůžeme přijít. Teď je to boj, který musíme vyhrát. Nejen za nás, ale hlavně za ni.
A proto Vás prosím… každý příspěvek, každé sdílení pomůže Ari cítit radost ze života. Pro mě je Ari vším, a i když sama procházím velmi těžkým obdobím, teď je pro mě důležitější než cokoli jiného.
Jakýkoliv příspěvek, nebo sdílení příběhu jí dává šanci, kterou si po všem, co už prožila, opravdu zaslouží.
Děkuji za celého srdce.