Představení projektu
Je to již sedm let, co jsem se svou tehdy ještě spolužačkou a dnes už i manželkou vyrazil na pouť do Santiaga de Compostela. Na naší Cestě jsme zažili opravdu nesmírně krásné dobrodružství, které nám pomohlo stmelit náš rodící se vztah a následně i překlenout všechny těžkosti, které na nás v následujících letech chození čekaly.
Cesta do Santiaga de Compostela je v posledních letech stále více vyhledávaná, avšak i přesto, si z ní každý poutník odnáší něco jiného. Něco, co tam na něj čekalo ještě dříve než se vůbec odhodlal vyrazit, aby proměnilo jeho život. Proto si myslím, že publikace mých zápisků vám může vlít do žil ono neodbytné nutkání nechat se též uchvátit poutnictvím. Však jestli v mnohém byla naše pouť jedinečná, tak i na vás tam mohou čekat zážitky, na které budete ještě dlouho vzpomínat.
Zápisky vznikaly po večerech a ve chvílích odpočinku již během putování a následně roky odpočívaly v mé knihovničce spolu se zápisky z dalších cest, které jsme s mou ženou podstoupili roky poté.
Pokud byste mi chtěli pomoci vydat knihu, můžete mi přispět na její vydání. Odměnou vám můžou být vlastní ilustrace či kniha samotná a příběh v ní ukrytý.
Ukázka z knihy:
Vstali jsme časně z rána a okamžitě se šli podívat na blízký útes, který nás přitahoval jako magnet. Líbilo se nám tu tak moc, že jsme zde rovnou i poobědvali.
S návratem na poutnickou trasu to už bylo obtížnější. Nechtěli jsme se vracet po cestě, kterou jsme sem přišli, a tak jsme museli jít po neznačených polňačkách vedoucích podél moře, dokud se nenapojily na značenou svatojakubskou trasu. Na první mušli značící poutní cestu jsme narazili na nádherné pláži, kterou jsme nemohli nechat jen tak bez povšimnutí. Shodili jsme batohy do písku a rozeběhli se okoupat do vody.
Nechali jsme se vlnami různě odnášet a přinášet sem tam a přitom poočku sledovali, zdali se nám někdo nepokouší utéci s batohy. Avšak kdo, krom nás, by se taky s nimi chtěl tahat, že? Pak jsme se opět najedli a vyrazili shánět vodu.
Našli jsme ji až o kopec vedle, kde jsme se rozhodli, že se na 24 hodin rozdělíme.
Kdo za projektem stojí?
Mé jméno jest Jakub Neumann a jsem vystudovaný krajinářský architekt, ovšem živím se jako správce zeleně na Praze 6. Ve svém volnu, kterého již už moc nemám, se věnuji psaní, kreslení, malování či hraní a tvorbě deskových her.
Cestu se mnou sdílela má drahá polovička Barča. Stopu na sociálních sítích, na rozdíl ode mě, má velmi mlhavou, a tak o ní řeknu jen to, že i když jsme oba poměrně rozdílní, tak zálibu v poutničení máme oba stejně rozkvetlou.
Za svůj život jsem vydal zatím jen dvě knihy – sbírky povídek: Mosty snů a Bláznivé povídky, kdy jedna sbírka snad ani nemůže být rozdílnější než druhá.
Nyní bych se rád pustil do publikace cyklu Zápisků z cest, ve kterých by se chtěl podělit o chvíle strávené v pohorkách, s krosnou na zádech a tichem, které mohou poskytnout jen hory a panenská příroda.
Více o mě a mé tvorbě si můžete přečíst na webových stránkách: https://www.cedofan.cz/
Na co vybrané peníze použijeme?
Vybrané peníze použiji na korekturu textu, grafickou úpravu, tisk a převedení knihy do elektronické podoby, aby byla dostupná i na čtečkách.
Díky ilustracím v odstínech hnědé bude kniha krapet dražší, avšak pevně věřím, že za to bude toto grafické ztvárnění stát. Můžete se těšit, že bude ilustrovaná opravdu bohatě – inu, dost mě to bavilo.
Nyní se dotahují poslední korektury textu a plánuji knihu vydat přes Šuplik.cz, přes který jsme si již vydal obě předešlé knihy.
Pokud se Vám nechce čekat, až bude kniha hotová, můžete si zkrátit chvíli poslechem povídek na mém youtube chanelu:
Mosty snů: https://youtu.be/45zAcga2CW8
Bláznivé povídky: https://youtu.be/WshGSl6IS4o
