Kdo za projektem stojí?

Autor

Ahoj, jmenuji se Pavel Malach, je mi 27 let a už přes deset let svádím neúprosnou bitvu s Hraniční poruchou osobnosti. Po maturitě jsem měl před sebou jasný cíl – stát se psychologem a pomáhat lidem. Bohužel se v tu dobu začala ozývat moje duševní nemoc. Nechtěl jsem se vzdát a rozhodl jsem se odjet studovat psychologii na univerzitu do Anglie, ale nemoc tenkrát byla silnější než moje odvaha, a můj vnitřní svět se zhroutil.

Vrátil jsem se zpátky do Čech a rozhodl se žít zase chvíli v mojí rodné zemi. Psaní mi pomohlo najít klid uprostřed chaosu. Stalo se mým nástrojem, jak si urovnat svoje myšlenky, pocity a cíle. Po nějaké době strávené v Čechách jsem zjistil, že věci nejdou tak, jak bych chtěl. Zůstat na místě by znamenalo stagnovat, a tak jsem se rozhodl ztratit se na cestách, abych znovu našel svůj směr. Vyrazil jsem naslepo do Rumunska, kde jsem strávil rok dobrovolničením. Když projekt skončil, toulal jsem se Evropou – procházel ulicemi Francie, křižoval španělská pobřeží a nakonec zakotvil na farmě, kde jsem se snažil najít smysl ve všedních okamžicích. Cestování mi otevřelo oči, ale skutečné odpovědi jsem musel najít sám v sobě.

Dnes jsem součástí půlročního DBT programu, který mi pomáhá se sebou lépe pracovat. Není to snadná cesta, ale věřím, že když vytrvám, jednou se ke studiu psychologie vrátím a splním si svůj další sen.

Tento projekt není jen o mně – je o všech, kteří bojují s duševními problémy, kteří se nevzdávají naděje, a kteří se snaží jít dál, i když je na cestě spoustu překážek a slepých uliček. Každý malý krok vpřed se počítá. Pomůžete mi udělat ten další?

Ilustrátorka

Ahoj, jmenuji se Simona Zagrapanová a je mi 31 let. Odjakživa jsem měla v hlavě bouři myšlenek a emocí, která nešla vyjádřit slovy. Ale když jsem vzala do ruky tužku nebo štětec, najednou všechno začalo dávat smysl. Jako malá jsem snila o tom, že se stanu kosmonautkou. Jenže ten největší neprobádaný vesmír se nakonec ukázal být uvnitř mě samotné. Kreslení se stalo mým jazykem, způsobem, jak předávat to, co bych jinak nikdy nedokázala říct. Dlouhá léta jsem se umělecké tvorbě nevěnovala, protože jsem měla pocit, že ostatní jsou lepší, a že moje práce nikdy nebude dost dobrá.

Až po deseti letech mi došlo, že o dokonalost vůbec nejde. Důležité je dělat to, co nás naplňuje a dává nám smysl. A tak jsem se k umění vrátila – ne proto, abych byla nejlepší, ale proto, že mě dělá šťastnou.

Velké poděkování patří neziskové organizaci Péče o duševní zdraví, která nám propůjčí rámy pro výstavu, a také kavárně Amos v Jičíně, jež nám zdarma poskytne své prostory pro výstavu po celý duben 2025. Jejich podpora nám umožňuje proměnit vizi ve skutečnost a přiblížit Fragmenty duše všem, kterým může něco předat.

Na co vybrané peníze použijeme?

Peníze použijeme na organizaci výstavy a vydání básnické sbírky. Potřebujeme sehnat dostatečný finanční obnos, abychom mohli vše zrealizovat – koncept výstavy je prostý, ale i tak něco stojí. Zvětšené a zarámované básně psané na psacím stroji a ilustrace kreslené tuží.

Básnickou sbírku plánujeme vydat v nákladu 100 až 150 výtisků, v jednoduchém formátu A6. Dále potřebujeme finanční prostředky na propagaci události (plakáty, letáky, info o výstavě, atp.)

Část peněz použijeme na pokrytí nákladů na materiály, dopravu a finanční ohodnocení pro ilustrátorku a muzikanta, který nám bude na vernisáži dělat hudební doprovod. 

Peníze, které nevyužijeme, nebo které se vyberou navíc, použijeme na nákup výtvarných potřeb pro neziskovou organizaci Péče o duševní zdraví, která nám s realizací celého projektu pomáhá.

Pokud Vám náš příběh a myšlenka Fragmentů duše dává smysl, budeme moc vděční za jakoukoliv podporu. Pomozte nám tuto vizi proměnit ve skutečnost. Děkujeme!