Dostupné základní vzdělání je v našich končinách naprosto běžnou záležitostí, a počet dětí, které z ekonomických důvodů nemohou dosáhnout základního vzdělání, je minimální. Ne všude ve světě je tomu ale stejně. Nikoho zřejmě nepřekvapí, že jedním z kontinentů, kde je úroveň základního vzdělání nejnižší, je Africký.
Nedávno jsem měl možnost navštívit krásný ostrov Madagaskar, který disponuje významnými přírodními zdroji. I přesto patří jeho obyvatelé, primárně kvůli politické nestabilitě, k nejchudším.
Toto se odráží i v základním vzdělávání místních dětí. Průměrná rodina na Nosy Be má šest až sedm dětí (nejsou výjimkou ani rodiny s více než deseti dětmi), ale pouze dvě z nich si mohou dovolit poslat do základní školy.
Zřejmě se teď ptáte: „Proč si dělají tolik dětí, když jim nemohou zaručit ani základní vzdělání?“ Ano, to je racionální úvaha pro nás v Evropě. Nicméně měnit kulturně-historické návyky zemí třetího světa je běh na dlouhou trať a vyžaduje hluboké porozumění lokálním podmínkám a respekt k tradičním hodnotám společnosti.