Běžný den: když přijdu domů z práce, Dexík přiběhne, skáče a dává pusinky na přivítání. Ale osudný den to bylo jinak. Otevřela jsem dveře – Dexík nepřišel, nevítal mě, jen seděl a divně koukal, jako by ho něco bolelo. Když se postavil, měl hrozně vyhrbená záda jako kočka, když se naježí a syčí, a zadní packy se mu klepaly.
Neváhali jsme a navštívili našeho veterináře. Ten Dexe vyšetřil, dal mu léky na bolest a vitamíny a udělal RTG vyšetření, kde zjistil, že má problém s obratli. Řekl nám, ať přijedeme další den na kontrolu.
Další den se Dexík rapidně zhoršil – odmítal jíst a pít. Motal se při chůzi, neměl vůbec stabilitu a padal na přední packu. Náš veterinář nás odkázal na specializovanou kliniku.
Neváhali jsme a vyrazili na kliniku, kde nám sdělili, že magnetickou rezonanci podstoupí Dexík druhý den, protože tam momentálně nemají specializovaného neurologa.
Dex se po dobu strávenou na klinice horšil – už se nemohl postavit na všechny čtyři tlapky. Vzali nám ho k hospitalizaci s tím, že zítra podstoupí magnetickou rezonanci a popřípadě operaci. Vystavili předběžnou kalkulaci za provedení operace. Doporučili žádné návštěvy, aby se jeho stav nezhoršil. Konzultace o zdravotním stavu Dexe probíhala pouze telefonicky.
Cítila jsem se příšerně, že ho tam musím nechat, že ho opouštím a ani ho nemohu navštívit.
Další den volali z kliniky, že Dexovi udělají magnetickou rezonanci. Nalezli, že má vyhřezlou ploténku v krční oblasti, která zasahuje do míchy, a kolem toho bylo krvácení. Jiná možnost než operace nebyla, ale veterinářka nás varovala, že to může dopadnout tragicky – že nás může navždy opustit. Operace byla jediná šance, jak zachránit jeho život, a tak jsme samozřejmě souhlasili.
Troufnu si říct, že jsem si sáhla na úplné dno. Při čekání na to, jestli Dexík přežije operaci, jsem cítila smutek, bezmoc a beznaděj.
Dexík operaci přežil – je to velký bojovník. Po operaci musel být ještě týden hospitalizován. Každý den nám volali z kliniky, jak se pejsek lepší a zotavuje. Ale že to bude ještě dlouhá cesta a není vyhráno.
Po týdnu nám volali, že Dexe chtějí propustit do domácího prostředí. Pořád ještě dobře neovládá přední pravou packu. Zřejmě budou potřeba rehabilitace, aby se Dexík pořádně zotavil, dostal do kondice a naučil se opět zapojovat i přední packu.
Doma nás čeká přísný klidový režim – bez skákání na gauč a postele, bez hraček a bez hraní s jinými pejsky.
Zákaz všeho, co Dexík miluje a na co je zvyklý.
