Naděje pro malého hrdinu: Pomozte babičce vychovat vnuka v bezpečí a lásce

Drazí dárci,

Dlouho jsem přemýšlela, jak tyto slova napsat. Nikdy jsem si nemyslela, že budu sdílet něco tak těžkého. Bohužel Vám dnes musím napsat zprávu, která mi stále připadá jako zlý sen.

Už delší dobu jsem trpěla nesnesitelnými bolestmi v bederní části zad, které vystřelovaly do nohy. Bolesti byly tak silné, že jsem často nemohla spát a normálně fungovat. Opakovaně jsem navštěvovala lékaře, dvakrát jsem skončila v nemocnici Motole, ale nikdo nedokázal říct, co se se mnou děje. Dostávala jsem další léky, ale bolesti neustupovaly.

Nakonec jsem poprosila svou obvodní lékařku o doporučení do nemocnice Na Homolku. Tam mi lékař sdělil, že se pravděpodobně jedná o vyhřezlou plotýnku, tlačící na nervy. Nabídl mi hospitalizaci nebo ambulantní léčbu. Protože se starám o svého vnoučka, zvolila jsem ambulantní cestu – chtěla jsem zůstat s ním. Ani nové léky nezabíraly. Bolest se stupňovala a já už věděla, že to sama nezvládnu.

Než jsem nastoupila do nemocnice, musela jsem zajistit péči o Radečka. Organizace mi pomohla najít „profesionálního pěstouna“. Když si pro Radečka přijel, zjistili jsme, že se známe ze školení a že Radeček zná jeho dva kluky. Viděla jsem, jak se Radečkovi ulevilo – nebýt úplně mezi cizími lidmi. V tu chvíli se ulevilo i mně. Pěstoun mě objal se slovy, že se o Radečka postará, že si nemám dělat žádné starosti. Díky ujištění jsem dokázala do nemocnice odejít.

Bohužel tento „profesionál“ úplně selhal. Po dvou dnech organizací oznámil, že péči o malé dítě nezvládne. Nevím, co nezvládl. Radeček je úplně zdravý kluk, který díky Bohu nemá vůbec žádné postižení, vše zvládá sám – hygienu, oblékání. Organizace s OSPODem musela zajistit další pěstounku. Já se o všem dozvěděla v nemocnici večer, když mi to přišly pracovnice sdělit. Druhý den jsem šla hned domů. Radeček si prožil hodně těžké chvíle během těch dnů 😪

Při nástupu do nemocnice mi odebrali krev a odpoledne jsem šla na magnetickou rezonanci. Pan doktor se snažil žertovat, aby mě uklidnil. Po patnácti minutách mě z přístroje vytáhl s tím, že mi musí podat kontrastní látku. Druhá část vyšetření trvala mnohem déle. A když skončilo, viděla jsem na lékaři, že se něco změnilo. Jeho úsměv byl už křečovitý. Zeptala jsem se, jestli je všechno v pořádku. Odpověděl jen, že výsledky budou večer. V tu chvíli jsem tušila, že je něco špatně.

Večerní vizita byla plná vyhýbavých odpovědí. Kolem 22. hodiny mi sestra sdělila, že ráno půjdu na další vyšetření, nesmím jíst ani pít a ráno, že mi lékař vše vysvětlí. Tu noc jsem nespala a myslela na Radečka a modlila se, ať je vše dobré.

V pátek 18.12 přišel pan doktor za mnou na pokoj a řekl mi: „Paní Slabá, pojďte se mnou.“ Sedli jsme si do ordinace a pak pan doktor tiše dodal: „Vím, že máte malého chlapečka… a o to je to pro mě těžší.“ Magnetická rezonance odhalila útvar. Zeptala jsem se přímo: „Rakovina?“ Odpověď zněla: „Ano.“

Mám rakovinu plic s metastázemi do kostí, tři útvary. Důvodem mých ukrutných bolestí je prasklý obratel, který tlačí na nervy. Kvůli napadení kosti nelze operovat. Když lékař domluvil, plakala jsem tak, že jsem nemohla dýchat. A položila jsem jedinou otázku: kolik času mi zbývá. Odpověď zněla, že zatím nelze říct.

29.12 mě čeká v nemocnici biopsie v anestezii a dle výsledků mi bude sděleno, co bude dál.

Po návratu z nemocnice zbývalo do Vánoc pár dnů. Bolesti jsou stále ukrutné, pravá noha mi téměř neslouží. Přála jsem si, aby Radeček měl krásné Vánoce. Proto jsem si musela zajistit pomoc, aby se vše stihlo připravit. A povedlo se. Vánoce jsme spolu s Radečkem prožili v klidu, lásce a radosti ❤️ Jeho úsměv a společné chvíle pro mě znamenaly víc, než dokážu slovy popsat ❤️ Aspoň na chvíli jsem zapomněla, že mám rakovinu.

Z celého srdce přeji Doniu a Vám, drazí dárci, do nového roku hlavně hodně zdraví ❤️

Mé jedině přání je zůstat co nejdéle s Radečkem 🙏🙏
Bůh nám žehnej 🙏🙏