Jmenuju se Mauri, celým jménem Mauricius. Je mi sice už 4,5 roku, ale v hlavě mám pořád hlavně tenisáky a piškotky. Mám sice nohy z titanu a oceli, ale srdíčko mám prý úplně celé ze zlata. No, páníčka to říkala, a ta má vždycky pravdu, hehe 💛!
Poslední dva roky jsem byl ten nejvíc nejšťastnější retrívr pod sluncem. Hrál jsem si s balónky a užíval si všechno, co mi ty moje „železné“ nožky dovolily. Jenže teď mě jedna ta nožička začala hrozně zlobit a bolet. Pan doktor říkal, že ta dlaha, co mi tam dřív pomáhala, tam teď dělá neplechu a musela hnedka pryč, aby mě to už nebolelo.
Moje páníčka už do mého léčení dala úplně všechno. Dokonce mi pořídila i speciální bydlení bez těch hrozných schodů, abych se po tom všem nemusel namáhat a mohl se jen tak povalovat. Teď se ale bojí, aby jí v našem společném prasátku nezůstalo prázdno a aby mi tenhle komfort a bezpečný domov bez schodů mohla s jistotou dopřát i dál… Já se sice moc snažím pomáhat a chodím s páníčkou poctivě do práce, kde jsem dokonce placený! A víte jak? V sušených masíčkách a piškotkách! MŇAM!
Moc vás prosím, buďte našimi parťáky v téhle další bitvě. Každá pomoc nám pomůže zaplatit účty u pana doktora a dovolí mi dál žít můj šťastný život v domově bez bariér, který tolik miluju.
Mám vás moc rád už teď! Jsem totiž Mauri a v mém zlatém srdíčku je místo úplně pro každého z vás 💛… I kdybyste byli třeba kočky! (..Ale radši buďte lidi, ti mají piškotky.)
Posílám jedno velké vděčné olíznutí! Váš Mauri 🩷