Milí přátelé!
Jsem pohádkový kocour, který miluje koleje, vlaky, prostě železnici.
Říkají mi Čumáček a celý dosavadní život jsem strávil na nádraží v Lomnici nad Lužnicí. Jsem asi jediný kocour na světě, který dostal od nejvyššího pana přednosty jihočeských železnic čepici a diplom, který mě oficiálně jmenuje železničářem…
Jenže časy se mění a jednoho dne došlo i k modernizaci mého domova. Na stěně stanice se objevila nová tabule a na ní zlatými písmeny vyvedený nápis: "Elektrifikace a modernizace železniční trati Veselí nad Lužnicí – České Velenice. Spolufinancováno Evropskou unií.
Ani trochu jsem tomu nerozuměl, a tak jsem se zeptal čápa, který na poli za kolejemi lovil žáby. Odpověď mě vůbec nepotěšila: „Víš, Čumáčku, všude, kde se tyto cedule objevily, začali ve stanicích ubývat zaměstnanci, až nakonec nezbyl nikdo. Pokladní přestaly prodávat jízdenky, stavědla zbořily bagry a ani výpravčí v červené čepici nechodil mávat zelenou výpravkou rozkaz k odjezdu.“
Nemohl jsem tomu uvěřit. Ano, je pravda, že pokladnu již uzavřeli, ale výpravčí? Jak by bez nich vlaky jezdily? Kdo bude hlídat volnou trať? A kde budu bydlet? Přemýšlel jsem, ale na nic nepřišel.
Nakonec se ale našlo řešení, které je tak trochu závislé na Vaší pomoci. Pokud se vybere částka této sbírky, odveze mě pan přednosta do Tábora, kde mě dostane do péče vlakvedoucí František.
Na první společné cestě projedeme trať z Tábora do Veselí nad Lužnicí a v každé stanici a zastávce na vás čeká pohádka, která se váže k danému místu. A protože František i Pantík (vlak, kterým pojedeme) toho o železnicí ví snad ze všech nejvíc, dovíte se i vy mnoho zajímavostí.
Vše závisí na vaší podpoře. Pokud bude dostatečná, vyjde o naší cestě krásná kniha v pevných deskách s ilustracemi Niny Roubíkové. A jako bonus bude na konci mnoho obrázků, k vybarvení, které vám příběhy připomenou.
Že neradi malujete do knih? Nevadí. Ke knize budou navíc i klasické omalovánky…
Váš kocour Čumáček
PS: Mám vás moc rád!
