Doba nám zhrubla a paměť se rychle vytrácí. V českém rybníčku máme občas pocit, že se nás dění ve světě nijak moc netýká a problémy máme jen my a válečné konflikty v blízkosti Evropy nás přestaly zajímat. Není tomu tak dávno, co na hranicích Evropské unie došlo k bezprecedentní humanitární krizi, jejíž dopady výrazně zmírnila rychlá iniciativa dobrovolníků z České republiky i jiných zemí.
V letech 2015 a 2016 jsem se účastnil pěti výjezdů na tzv. Balkánskou trasu, kde jsem se zapojil do humanitární pomoci uprchlíkům koordinované českými dobrovolníky. Skupiny českých i zahraničních dobrovolníků na místech krize v některých obdobích suplovali nejen práci humanitárních organizací, ale také zdravotníků nebo policie. V čase mezi výjezdy jsem na toto téma pořádal besedy pro veřejnost nebo psal články do časopisů. S odstupem několika let, který mi poskytl možnost většího nadhledu, jsem se vrátil ke svým poznámkám sepsaným přímo po návratu z dobrovolnické mise na srbsko-chorvatské hranice, a dal jim podobu literárního díla.
Kromě reportážně pojatého vyprávění o působení na místě humanitární krize najdete v knize i pasáže popisující několik dalších setkání s uprchlíky nebo s lidmi v ČR, kteří měli o situaci jen matné představy. Berkasovo je kniha o rozmanité komunitě dobrovolníků konfrontovaných s extrémní situací, na kterou nikdo nebyl připraven, i o atmosféře v názorově rozdělené české společnosti ovlivněné množstvím mediálních zpráv, sociálními sítěmi, touhou pomáhat i strachem z neznámého. Je to kniha o setkání normálních lidí z různých kultur s velkými dějinami současného světa.
Cílem knihy, na které jsem pracoval tři roky, není moralizovat, heroizovat, ostrakizovat ani relativizovat. Chci především co možná nejvěrněji zreflektovat svou autentickou osobní zkušenost, včetně způsobu, jak jsem tehdy o celé záležitosti uvažoval a jaké emoce ve mně krize vyvolávala.
