„Vůbec žádný klášterní ústav pro ctnostné panny z bohabojných křesťanských rodin!
Mám tu holky z pasťáků, děcáků, patologického sociálního prostředí, některé už vědí, jak chutnají drogy.
A společně s nimi tělesně či mentálně handicapované, autistky, vozíčkářky, nevidomé, neslyšící, a pak taky jen studijně méně nadané či nezvládající věkem podmíněné období psychické křehkosti.
Zastav se, holky budou rády za pár fotek, ochutnáš, co uvařily, a pak si zajdeme na jedno…“
(Tak mě ředitel školy kdysi pozval na školní oběd.)
Kniha je fotografickým dokumentem ze zdánlivě zcela nesourodého společenství, které je záchrannou sítí – pro některé před samotou čtyř stěn, pro jiné před polepšovnou či ulicí.
Mnohým zůstalo upřeno prožít dětství v láskyplném rodinném prostředí. Proto ten název NEDOMAZLENKY.
Škola je bezplatná a je otevřena všem bez ohledu na vyznání. Jejím posláním není převychovávat na víru, nýbrž pomoci najít cestu k životu ve vlastní odpovědnosti.
Z původně hodinové fotoseance byl rok a půl: fotografoval jsem při hodinách, při péči o seniory, na škole v přírodě i v kostele a soustředil se především na emoce ve tvářích těch dívek. Stal jsem se živým, občas bezradným inventářem školy.
Projekt jsem ukončil v roce 2010 výstavou v Praze, Drážďanech, Berlíně a Žitavě. V ambitu Františkánů si studentky mohly „svou“ výstavu prohlédnout.
K tehdejší výstavě vznikl katalog, po kterém se už slehla zem.
S ohledem na můj věk nazrála doba, kdy by měl projekt získat podobu knížky.
Formát: 28 × 19 cm, 68 stran, 52 černobílých fotografií + skeny rukopisných poznámek studentek.
Věřím, že Vám kniha přinese silný citový zážitek, ale také že osloví potenciální sponzory tohoto osobitého a tolik potřebného zařízení.
Doporučení:
Milý Ondro, knihu vřele doporučuji. Neznám nic lepšího. Tvůj Jindra (J. Štreit)
