Představení sbírky
Druhý ročník snahy nasytit nejhladovější děti z vesnické školy Wakitaka v Ugandě, aby se s plnými bříšky mohly lépe učit.
Proč? Protože mám možnost.
Podívejte se na video Příběh Wakitaky.
Děkuji všem, kteří si přečtou více, přispějí, sdílejí…
Klára Kappala (zakladatelka spolku Wakitaka)
Komu pomůžeme?
Protože věřím, že vzdělání je klíčem pro radikální společenskou proměnu, již 19 let pomáhám vesnické škole Wakitaka v Ugandě. Při každé mé návštěvě (video z té poslední zde) bych nejraději zulíbala všechny děti. To jim ale bříška nezasytí.
Naše dobrovolná koordinátorka Alice Nabeta mi kdysi z Ugandy poslala video dětí, které dostávají oběd skrze náš projekt Umění darovat. Mělo to být video plné vděku, které mě potěší. Já se ale zeptala na chlapce v pozadí. Který hladověl. (viz foto níže)
A tak jsem spustila projekt Jídlo pro 200 dětí, díky kterému mnoho chudých dětí mělo celý školní rok co jíst. Byla to krása. Ale po čase mi došlo, že přijde další rok a já nechci, aby se děti vracely k hladovění. (omluvte kvalitu fotky – je z onoho videa)
Základní škola Wakitaka je škola pro dívky a chlapce ve věku od pěti do patnácti let. Ve škole, kde studuje přibližně tisíc žáků, učí pouze pětadvacet učitelů. Vzhledem k dlouhotrvající nestabilitě regionu a velkému rozšíření nemoci AIDS je situace dětí i dospělých nelehká.
Dětí, které by potřebovaly podporu, je minimálně polovina z celkového počtu. Výuka trvá od rána do večera a mnoho z těchto dětí nemá celý den nic k jídlu. Většina z dvou set dětí, které jsme identifikovali jako nejpotřebnější, jsou sirotci. Některé jsou dokonce živiteli svých mladších sourozenců.
Jeden teplý školní oběd stojí 600 ugandských šilinků, což jsou v přepočtu 4 české koruny!
Prosím, pomozte mi dopřát jídlo dětem, které komfort plného bříška téměř neznají.
