Cyklus písní Zapomínání
Chci podpořit jen tak, bez odměny
Pohlednice akvarel
Fotografie A5 se vzkazem
Leporelo fotografií
Partitura s podpisem autora a poděkováním, v deskách s autorským tiskem
Setkání s Petrem Koronthálym
Sada tří fotografií s příběhem
Procházka s Janou a Adrianou
Výtvarná hodina v přírodě
O co tady kráčí… představuji projekt
Zapomínání je cyklus písní pro klavír a ženský hlas na slova básní Jiřího Žáčka. Hudbu k nádherným textům napsal Petr Koronthály, můj muž. A já se rozhodla písně nazpívat. Zpočátku ze zvědavosti, později se k tomu přidala ještě další výzva, zjistila jsem totiž, že bych těch písniček chtěla víc… Vznikla demo nahrávka sedmi písní a mým přáním nyní je, posbírat tolik peněz, aby mohlo vzniknout pokračování, snad i profi nahrávka. Protože myslím, že tahle muzika je tak pěkná, že si to zaslouží.
Celý cyklus Vám bude po skončení naší práce nabídnut k poslechu zdarma, ať už v demo verzi, nebo ve studiové podobě.
Cesta
Před několika lety jsem dostala do ruky složku papírů s notami a dožadovala jsem se u manžela, když to tak hezky napsal, aby mi to taky zahrál, že si to zkusím zazpívat. Myslím, že je dobrým skladatelem, ale klavíristou poněkud horším. Pamatuji si, že jsem ležela s naší novorozenou dcerkou v posteli a manžel se mi pokoušel přehrát part pro klavír, já se to pokoušela zazpívat… Naše čtyři starší děti byly zrovna u svých druhých rodičů, takže dlouhé víkendové ráno beze spěchu… časy klidu jsou dávno pryč, jelikož k jedné dcerce přibyla ještě druhá, a tak po našem statku pobíhá velmi kompaktní skupina čtyř dětí od deseti do dvanácti let a k tomu dvě velmi hlučné muzikální osoby v tylových šatečkách ve věku dva a čtyři roky.
Pořád jsem byla zvědavá, jak to asi zní, protože ze změti čar a kuliček jsem si nic zásadního nedokázala vyčíst a pořád mě to volalo. Jako kdybych svůj hlas potřebovala konečně něčím nakrmit. Trvalo mi čtyři roky, než jsem našla odvahu a hlavně čas, poptávat se po klavíristovi, který by mi věci přehrál a ani jsem nevěděla, co s tím, až se tak stane. Navíc jsem zjistila, že to asi bude muset být klavírista dobrý, skladby jsou v první řadě psány pro klavír a hlas je tady jen jakýmsi doprovodem. Nakonec jsem se seznámila s úžasnou Yanou Vashchuk, která je nejen dobrou klavíristkou, ale je i neskonale trpělivá, takže jí nevadilo, že jsem amatér a do osmi, případně do tří počítat neumím.
Výlety za Yanou pro mne byly rozvzpomínáním… jaké to je, něco dělat sama, soustředěně, jen pro svou radost, jak vlastně zní můj hlas. Absolutní a tolikeré ponoření se do bytí s dětmi je velkým zapomínáním. Na všechno, co člověk chtěl, čím chtěl být, co měl rád. Někdy je to zapomínání slastné a krásné, někdy velmi bolestné a ne úplně dobrovolné. Věřím, že každý z nás má své Zapomínání (a nemyslím tím zabouchnuté klíče, nebo ztracené brýle, i když i to může bolet).
Písní v cyklu je zatím sedm, přála jsem si, aby jich Petr mohl připsat víc (jak už to tak bývá, podejte ženě prst a …)
A tady se dostávám k prvotnímu důvodu, proč mne napadlo sbírku založit: na skládání jen tak pro radost není čas a veškerá naše práce se nyní podřizuje účelu uživit rodinu, případně opravit náš dům tak, aby na nás a kolemjdoucí úplně nespadl (ne že by nebyl krásný, to on je).
Prostořeká odpověď mého muže na mé přání byla, že písničky zadarmo by mi teď napsal, leda že bych byla renomovaná operní pěvkyně a udělala svojí interpretací dobrou reklamu jeho muzice. Jinak by taková práce stála asi třicet tisíc, dozvěděla jsem se po dalším pruzení a dotazování. No, renomovaná nejsem a operní pěvkyně už vůbec ne. Právě tahle odpověď mne ale absolutně „nakopla“ k jakémusi legračnímu postoji, „já ti ukážu a těch třicet tisíc si na to vydělám. A tajně se to naučim.“ Jak říkám, nápad to byl legrační a realizace v tajnosti skončila hned při bližším pohledu do not, kdy jsem s prosíkem přišla, „aby mi tu svojí blbost spočítal, to se nedá, se do toho klavíru trefit“… a také jsem potřebovala hlídat holčičky, když jsem se vydala za Yanou, která nebydlí úplně za rohem. A třicet tisíc navíc samozřejmě taky nevydělám…
Tajné a romantické to tedy nebylo, ale ve své lopotné snaze jsem se dostala až k tomu, že jsme k nám domů Yanu přivezli a sedm písní nahráli, nadvakrát a poměrně v rychlosti, jelikož děti byly rozdány na různá místa a času bylo málo.
Výsledné nahrávky jsou pro mne jakýmsi náčrtem, skicou, prvním pokusem, prostě demo snímkem. Slyším obrysy zamýšleného, snažím se vměstnat do předepsaného záznamu a zároveň najít výraz, barvu, hledám svůj hlas. Záznam písní je hrubým náčrtkem na novinovém papíře, když sníte o velké nádherné malbě a přitom nemáte na barvy a plátno. Zároveň nelze popřít, že taková nahrávka má své kouzlo v křehkosti nejistoty, ve vrzání prkenné podlahy, když se člověk pohne, ve specifické nedokonalosti našeho prastarého nedoladitelného klavíru.
A co nějaké obrázky?
Chtěla jsem k písním udělat sama ilustrace (téhle tužby jsem se zatím také nevzdala), ale táhlo mě to pořád k fotografii, ač fotit neumím. Měla jsem v hlavě konkrétní obrazy a nešlo se jich zbavit. Nečekala jsem, že se do hloubky za slovy básní dostanu při focení, které jsem původně brala jen jako jakýsi doprovod k písním. Jana Rudyšová (ta se zpočátku bránila, že postavy rozhodně nefotí) se se mnou neohroženě prodírala kopřivami na mnou určená místa, pozorovala za fotoaparátem mé propadání se do bahnité tůňky, vyptávala se na můj život, rozbíjela se mnou ochotně zrcadlo ve starém statku, provlékala se okny rozbitými i zasklenými, jen aby mohla zachytit to správné světlo. Jelikož zážitky při focení byly tak vydatné, že by vydaly na soubor povídek, zkusím některé připojit k fotkám, které budu posílat přispěvatelům. Z focení se stal neplánovaně velmi očistný proces (těžko se tomu věří, když ty svatební šaty jsou i po vyprání cítit bahnem). Básně se v tu chvíli dokonale propojily s mým vlastním životem. To nejskvělejší na focení bylo dáno naším dosti náhodným setkáním.
Zatímco zkoušení a nahrávání probíhalo za naprostého soustředění (rušeného jen výbuchy smíchu ze zoufalství – ono se to nezdá, ale je to nějaké pekelně těžké), při focení jsem prožívala velmi širokou škálu emocí. Byla to hra, čirá radost z tvorby.
Vlastně nejtěžší částí celého příběhu je pro mne jeho sepsání a… zveřejnění. Jelikož největší touhou posledních několika let bylo se někam schovat a nevylézt. Teď dělám pravý opak… a zjišťuji nakonec, že na tom světle je mi vlastně docela hezky.
Oběma Janám patří za všechno velký dík a zároveň doufám, že naše spolupráce nekončí. Mému muži patří dík za jeho muziku a trpělivost, se kterou mi vpisoval čárky nad notový záznam, to abych konečně pochopila, jak dlouho… :)
Kdo za projektem stojí?
Yana Vashchuk, klavír
Absolventka Hudební akademie P. I. Čajkovského v Kyjevě obor klavír. Pracovala ve škole s dětmi od 5 do 14 let v Kyjevě, kde vedla klavírní oddělení školy a podílela se na organizaci a pořádání koncertů či soutěží. Je autorem projektu, který je zaměřen na rozvoj nových moderních metod výuky a popularizaci děl současných ukrajinských skladatelů. Výsledkem práce projektu je vydání hry „Memory“ s notami pro začínající hudebníky a také napsání aranžmá pro učebnici „Piano Grade 1“ od ukrajinského autora B. Milic. Nyní vyučuje hru na klavír v ZUŠ Sezimovo Ústí.
Petr Koronthály, autor hudby
Vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, kde získal titul bakalář v oboru Obecná matematika. Současně s tím vystudoval klasickou skladbu na Pražské konzervatoři u prof. O. Kvěcha. Z úspěchů stojí za zmínku ocenění ve skladatelské soutěži Generace 2010, které získal za svoji skladbu Variace na lidovou píseň pro komorní orchestr.
V soutěži Opava Cantat 2014 získal první místo v kategorii ženských sborů za Husičku divokou a třetí místo v kategorii sborů smíšených za Salve Regina.
V roce 2016 vyhrál skladatelskou soutěž Stonavská Barborka se skladbou Missa pro sex vocibus feminorum, která se téhož roku umístila i jako třetí v Mezinárodní skladatelské soutěži v Jihlavě. Stonavskou Barborku vyhrál i roku 2018 a to se skladbou Responsoria tenebrarum a téhož roku se dočkala úspěchu i jeho instrumentální tvorba. Suita pro smyčcový orchestr zvítězila v soutěži Dvořákova Příbram 2018.
V současnosti se věnuje skladbě, aranžmá, notografii a vedení komorního sboru Lumen Pacov.
Adriana Koronthály Kottová, zpěv
Vystudovaný arteterapeut a nedostudovaný psycholog- speciální pedagog. Při studiích jsem pracovala s lidmi s autismem a se zdravotním postižením, se seniory. Jsem matkou čtyř dětí a macechou dalších dvou dětí, nyní stále ještě na mateřské dovolené. Ve volném čase vyučuji výtvarnou výchovu na soukromé základní škole a těším se, že se od září stanu průvodkyní v lesní mateřské škole, byť na jeden den v týdnu. Ve škole si asi pátým rokem plním sny o tvoření ve svobodě. S dětmi nejraději pobývám venku v přírodě, provázím je jejich vlastní tvorbou, kdy používáme nejrůznějších výtvarných technik a médií od linorytu přes tvorbu krátkých filmů a práci s keramickou hlínou.
Zpěv jsem studovala osm let na ZUŠ v Pelhřimově, občas jsem mohla zpívat v příležitostných uskupeních a jsem osm let členkou komorního pěveckého sboru Lumen, nějakou dobu jsem zpívala v Moraviachoru pod vedením Jožky Surovíka. Toto léto jsem se stala nadšenou absolventkou kurzu staré hudby zaměřeného na interpretaci barokních árií.
Jana Rudyšová, fotografie
Milovnice květin.
Vděčná a hrdá obyvatelka tinyhousu v malé dědince na Vysočině.
Kavárenská povalečka.
Objevitelka kouzla Poradních kruhů.
Velmi amatérská fotografka především sobě pro radost a občas pro potěchu ostatních.
Duší komunitní žena, kterou zajímá, jak lidé v blízkém i vzdáleném okolí žijí.
Srdcem ta, která často něco organizuje, má to ráda a je v tom opravdu dobrá.
Každým dnem více a více zamilovaná do života v jeho nejprostší podobě.
Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?
33 000 je částka, která je potřeba k vykoupení volného času autora: v plánu už jsou dvě až tři části skladby čistě pro klavír a dalších sedm písní (pravděpodobně pro hlas a klavír, ale můžeme být ještě překvapeni).
Pokud vybereme 49 000, zaplatíme (další) práci klavíristky a fotografky, které zatím tvořily z čisté lásky k umění. Vznikne domácí, zhruba hodinová, nahrávka kompletního cyklu.
125 000 – pokud bychom dosáhli této částky, zaplatíme natáčení ve studiu, mix a mastering skladeb. Vznikne kvalitní, zhruba hodinová profi nahrávka.
- Vystavíte mi potvrzení o daru?
-
V režimu Donio Plus Potvrzení o daru nevystavujeme my, ale zakladatel projektu po úspěšném ukončení projektu.
- Kdy mohu očekávat svou odměnu?
-
Odměny realizuje zakladatel projektu do 90 dní po úspěšném ukončení projektu. Do této doby se všem přispěvatelům ozve.
- Co se děje s penězi, pokud se cílová částka nevybere?
-
V momentě, kdy se v projektu nevybere více než 25% z cílové částky, se vybrané finance refundují přispěvatelům.
- Mohu si u vás objednat daný produkt/službu, na kterou běží sbírka?
-
My v Donio samotnou výrobu/poskytování neprovozujeme, jsme pouze platforma, přes kterou je možné na výrobu přispět. Pokud máte zájem o některý z produktů, na které jsou u nás podpůrné kampaně, kontaktujte prosím vždy jejich zakladatele uvedené v popisu projektu.
- Mohu platit ApplePay?
-
Aktuálně v rámci sekce Donio Plus není možné platit způsobem ApplePay, pouze kartou online či bankovním převodem
2 000 Kč • 25. 9. 2024 8:26
1 500 Kč • 23. 9. 2024 20:15
5 000 Kč • 19. 9. 2024 9:42
1 000 Kč • 16. 9. 2024 12:31
1 000 Kč • 15. 9. 2024 22:16
500 Kč • 14. 9. 2024 10:50
3 000 Kč • 13. 9. 2024 19:46
3 000 Kč • 13. 9. 2024 19:43
3 000 Kč • 13. 9. 2024 19:38
1 000 Kč • 12. 9. 2024 21:19
1 000 Kč • 12. 9. 2024 21:07
1 000 Kč • 12. 9. 2024 20:40
500 Kč • 11. 9. 2024 20:20
1 000 Kč • 11. 9. 2024 20:18
3 000 Kč • 11. 9. 2024 10:40
500 Kč • 10. 9. 2024 14:31
Přemýšlíte jak této sbírce pomoci ještě víc?
Přidejte Dobrovýzvu a složte se společně s přáteli v rámci narozeninové oslavy, ve firmě, nebo na sportovní akci.
Jak Dobrovýzva funguje
- Přidejte Dobrovýzvu – vymyslete vlastní název a úvod.
- Sdílejte ji s přáteli, kolegy či ve své komunitě, aby se do pomoci zapojilo co nejvíce dárců.
- Vybrané finance přiřadíme k této sbírce, i když se nevybere celá částka.
U této sbírky zatím Dobrovýzvy nejsou
Tato sbírka je součástí tématu Mezinárodní den hudby.
Donio je určeno také zakladatelům zajímavých nápadů, které může kdokoliv finančně podpořit. Komerční projekty na Donio nejsou realizované podle zákona o veřejných sbírkách, který zahrnuje pouze veřejně prospěšné aktivity. Více si můžete přečíst v našich Obchodních podmínkách.