Cesty k Šumavě
Rukopis vznikal 40 let na základě osobních zkušeností s fenoménem Šumavy a také díky setkávání s výjimečnými lidmi. Pojednává o spirituálních zkušenostech s divočinou, starými šumavskými mýty a zázračnými poutními místy.
Kdo za projektem stojí?
Kniha šťastně propojuje zkušenosti Karla Klostermana s uměleckým cítěním Josefa Váchala a je základní příručkou pro poutníka Šumavou v 21. století. Jedná se zároveň o umělecké dílo s přesahem do světa mýtů a duchovní zkušenosti s divočinou.
V přetechnizovaném světě je třeba se pravidelně potkávat s přírodou, které jsme přes všechny vynálezy stále součástí. Kniha je dělena do tří základních částí. Soubor duchovních vizí, které obdržel autor při pobytu u horty Antýgl. Text esejí a příběhů, který podrobně probírá různé fenomény hor – vítr, vodu, skály nebo duchovní tvář oblaků. K přírodním inspiracím pak básník přidává sondy do těžkých životů starých Šumaváků, píše o jejich spiritualitě, dovednostech či mytologii. V knize nechybí ani pojednání o proroctvích, magii a bolestných osudech lidí, kteří náhle přišli o staletý domov. Ve třetí části se seznámíte s fotografiemi Ivany Řandové, která zachytila čarovné předměty, neznámá zátiší a vlastně celou černobílou duši Šumavy. Kniha končí velkou esejí profesora Justa, který upozorňuje na zajímavé autory, kteří mají tu schopnost vracet nás k sobě samým. Více se o knize můžete dozvědět na: https://www.cestyksumave.cz
O autorovi
Za přípravou publikace stojí autor Ondřej Fibich, grafik Petr Kolář, ilustrátor Petr Štěpán, fotografka Ivana Řandová a patron Vladimír Just.
Jedná se sehraný tým, který Šumavu miluje, zná a doporučuje. Navíc profesor Vladimír Just patří k největším obhájcům staré Šumavy a mnohokráte se bral za její neporušenou tvář. Celá umělecká kniha je rozkošatěna dalšími uměleckými díly. Připojil se známý sochař Václav Fiala s projektem svatyně pro Lesní matku. Malíř Petr Štěpán připravuje mapu tajemné Šumavy ve stylu dávného kartografa Ptolemaia. Také se zasloužil o titulní píseň Divoká jízda, která celý projekt vystihuje a též doprovází.
Sám autor textu knihy je příbuzným V. Nezvala a žákem J. Seiferta. Působí na literární scéně od roku 1969. Dalších dvacet let pracoval v českém samizdatu (J. Deml, G. Snyder, J. Kerouac, zakázaní písničkáři a pod.) a navázal na tuto činnost založením nakladatelství. Čtenáře K. Klostermanna potěšil vydáním čtyř dílů neznámých textů toho šumavského spisovatele.
O. Fibich pracuje orchestrálně a krom básní se zabývá písňovými texty (R. Křesťan, P. Lutka, R. Dragoun, J, Smrž, K. Navrátil, L. Hajdovský, S. Krobová). Napsal libreta oper i muzikálů a je též autorem prvních undergroundových pašijí Poslední večeře podle Leonarda. Zaměřuje se i na knížky dětské – pohádky, leporela, omalovánky či texty pro školní sbory. Oblíbené jsou i jeho léčitelské receptáře. Do budoucna připravuje knihu starošumavských kulinářských receptů, stromovou apatyku či povídání o proslulém šumavském silákovi Ranklovi Sepovi…
