Emičce, která vnímá svět venku trochu jinak než my, je to, co je pro nás běžný hluk ulice nebo pípání v autobuse, bolestivý jev, který ji děsí. Když se cítí v úzkosti, reaguje těžkými afekty, kterým nedokážeme zabránit. Auto je pro ni „bublina“ bezpečí, kde ji nikdo nesoudí a cítí se v pohodlí a bezpečí. Bez auta je každý den pro Emičku jen dalším stresem, ať už jde k lékaři, nebo denně jezdí do speciální školy.
Druhá bojovnice, Sonička, se od narození potýká s CF, který jí bere každý den kus radosti – inhalacemi, cvičením a mnoha léky. Její imunita je velice křehká. Pro lidi v MHD je zakašlání drobnost, ale pro Soničku to může znamenat vážné zdravotní problémy. Abychom ji bezpečně dostaly na všechny kontroly, testy a další vyšetření, je pro ni nezbytné vlastní auto, které je pro ni i zdravotní pomůckou pro bezpečnou dopravu.
Obě sestry milují výlety do přírody, malování, jízdu na koni, plavání a jakoukoli činnost, kde se mohou vyjádřit. Jízda na kole, koloběžce, trampolína atd. Obě jsou velmi akční, usměvavé, veselé, plné lásky a radosti. Každý výlet do přírody a nového poznání je pro ně obrovskou radostí.
Bez auta jsou odkázáni na pomoc druhých, kteří nám pomáhají s odvozem do školy či k lékařům. Bezmoc, strach a stres jsou pro mě jako matku každý den noční můrou. Křik, pláč, afekty záchvatu nebo strach, že dcera bude mít špatné infekční výsledky.
S autem jsou samostatní, bez stresu pro dcery, ale i pro nás jako rodiče. Radost, úsměv, zpívání v autě po cestě do školy či k lékařům je pro nás největším darem štěstí. Když víme, že jsou obě holčičky v bezpečí.
