Ahoj,
jmenuji se Ivka a po Vánocích v roce 2017 jsem měla mamce a taťkovi otočit život vzhůru nohama. Že to bude taková otočka, to nikdo nečekal. Po druhém screeningu a následných vyšetřeních dostali naši jeden den na rozhodnutí, jestli budu nebo ne. A očividně se rozhodli dobře.
Asi se teď podivujete, že Vám píšu sama. Ale taťka říkal, že pokud můžu od března psát Ježíškovi, tam mám napsat i Vám.
Možná Vás zajímá, co to vlastně páni doktoři zjistili, když doporučovali, abych nebyla. Viděli rozštěp páteře (myelomeningokélu), což vlastně znamená, že jsem neměla uzavřený páteřní kanál a tak se míšní obaly i s míchou se dívaly ven. Doktoři říkali, že nebudu chodit, budu mít nějakou hadičku v hlavě (vp shunt) a budu doživotně nosit plenky. Enomže to neznajů nás, cérky z Valašska! S mamkou jsme se domluvily, že se narodím v Motole, kde mi schovají ten ocásek, a zbytek neduhů docvičíme. A taťka pravil, že je to dobrý nápad.
Už na oddělení novorozenecké JIP po operaci tety říkaly, že jsem bojovnice. Jakmile se jizva zahojila, mamka se mnou začala cvičit ještě v porodnici 4× denně Vojtovu metodu a tu cvičíme doteď. Po prvních narozeninách jsem začala absolvovat i jiné formy rehabilitačních terapií a ty jsou tedy podstatně zábavnější než „Vojťas“, třeba takový bazén nebo moje oblíbená hipoterapie. Canisterapie začala u nás doma už po příjezdu z porodnice s mokrými čumáky u mého pyžamka :-)
A jak jsem na tom teď? Doma chodím, na procházky se vozím v kočárku, hadičku v hlavě nemám a plenky ještě nosím a nosit budu. A taky tedy dost mluvím a jsem zvídavá…taťka říká, že zvědavá. Mám docela nabitý program – týdně hipoterapie a bazén, dvakrát za rok měsíční rehabilitační pobyt, pravidelné cvičení u dvou různých tet fyzioterapeutek a samozřejmě každý den doma s mamkou. I přes to všechno se teď bohužel moje nožky zhoršily a mamka se bojí, aby mě nepřestaly poslouchat. Dlouho mluvila po telefonu s tetou, u které cvičíme, a spolu vymyslely, že zkusíme intenzivní neurorehabilitace. Tři týdny cvičení stojí kolem 40 000,- a podle výrazu mamky to bude asi hodně penízků. Ale co by pro mě naši neudělali.
Já už rodičům dělám radost dlouho a Vás prosím, ať se ke mně nyní přidáte.
Zdravím Vás a děkuji
Iva Adlová
Valašské Klobouky
