Jsem mladou maminkou tříleté Terezky, protože jsem sama trávila dětství v dětském domově a dnes moji rodinu tvoří jen dcery Terezka, Maruška a můj přítel. Chtěla bych pro své dcerky krásnější dětství, než jsem měla já. Bohužel se jako rodina hodně potýkáme i s existenčními problémy.
Tenhle příběh je o dceři Terezce, které psychiatrička diagnostikovala atypický autismus, vývojovou dysfázii a těžkou mentální retardaci. Průběh mého těhotenství včetně porodu proběhl tak jako u většiny maminek bez větších komplikací. Terezka zatím nechodí do školky. Naše Terezka nevyhledává společnost jiných lidí. Blízký vztah má jenom s námi rodiči. Co nás velmi trápí je to, že vůbec nevyhledává kontakt s jinými dětmi. Většinu času tráví ve svém světě a nejraději si i sama hraje.
Svou o rok mladší sestru Marušku při hře odstrkuje a často na ni i fyzicky útočí. Nehraje si tak jako jiné děti. Hračkami jen tluče nebo hází. Často mívá záchvaty vzteku, hlavně když je něco jinak, než ona chce. Terezka není dítě, které by se rádo mazlilo a objímalo, a to nás velmi bolí na srdci. Dále nás trápí to, že Terezka nekomunikuje, vůbec nemluví. Jen občas vydává nesrozumitelné zvuky. Vůbec nechápe, kde má hlavičku, ruce, nohy. Je těžké vidět, jak ostatní děti v tomhle věku zvládají ukázat, kde mají ručičku nebo hlavičku. Nemá zájem ani o hračky.
Terezka bohužel nemá ani základní samoobslužné návyky. Nedokáže se obléct. Přestože není vybíravá a vše sní, není schopná se najíst sama. Jídlo, které dostane, vždy na sebe převrhne. Neumí se napít z hrníčku. Stále je na plenách, a i když ji učíme na nočník, nevydrží na něm dlouho sedět. Celkově vůbec neřeší osobní hygienu. Při všech činnostech ji musíme dopomáhat.
Terezka má problém s chůzí, která je nekoordinovaná a na nerovném terénu padá. Když se pohybuje samostatně, často utíká na opačnou stranu, než na jakou má správně jít. Nedrží se mne jako maminky a jde si svou cestou. Vůbec nereaguje na to, co jí říkám. Při všech činnostech mimo domov ji vozím v kočárku, aby mi neutekla.
Přestože máme doma králíčka, Terezka nereaguje ani na něj. Zvířátka ji vůbec nezajímají. Nemá ráda ani kreslení nebo jakékoli jiné tvoření. Papír vždy jenom roztrhá, ale nevím, jestli je to tím, že nám nerozumí nebo jen ji tyto aktivity nebaví. Terezka je velmi živé dítě a neustále zapíná spotřebiče a hraje si s různými vypínači, proto ji nemůžeme nechat bez dozoru. Také hází s hračkami a bojíme se, že něco rozbije nebo ublíží mladší sestře Marušce.
Maruška má opožděný psychomotorický vývoj a trpí podnětovou deprivací. Proto bych část příspěvku použila i pro svou druhou dcerku Marušku.
V nedávné době nám bylo doporučeno nové neurosenzorické centrum Verheul v Ostravě, kde poskytují snoezelenové terapie, které pomohou Terezce i Marušce v celkovém rozvoji osobnosti, tak aby mohly být ostatními lépe přijaté ve společnosti. Našim cílem je, aby komunikovaly, protože zatím dají najevo jen svůj souhlas a nesouhlas. Terapie stimuluje všechny smysly.
Terapie v tomto centru by tak obsáhly všechny problémy, které Terezku i Marušku provází – autismus, obtíže v pohybové rovině, v oblasti sebeobsluhy, krmení a celkového projevu chování. Tato celistvá péče je pro nás nedosažitelná s ohledem na naši těžkou finanční situaci, kdy se jako rodina sotva uživíme. Bydlíme na ubytovně a snažíme se dosáhnout na lepší bydlení, aby dcery vyrůstaly v pěkném domově. Budeme Vám velmi vděční za Vaši pomoc.
Děkujeme,
maminka s Terezkou a Maruškou
