Nový život pro děti s autismem

Donio ověřilo následující příběh jako skutečný, ale některé detaily a fotografie nebudou publikovány, protože mají citlivou povahu a jejich zveřejnění by zakladatele sbírky mohlo poškodit.

Byla jsem vždy obyčejná žena, která snila o klidném životě se svojí rodinou. Věděla jsem, že život není vždy snadný, ale nikdy jsem si nepředstavovala, že bych musela čelit tolika těžkostem, a že se to bude týkat hlavně toho nejcennějšího, co v životě mám – mých dětí…

pozn.: foto je ilustrační 

Malá dcera byla zpočátku úplně zdravé dítě, ale zhruba ve dvou letech přišel zlom. Přestala komunikovat – úplně. Po několika letech přemlouvání lékařů přišla zpráva: dcera je autistka. Mladší syn má zase těžké ADHD. Každý den s nimi je jiný, plný výzev, které se těžko popisují. Je potřeba neustálé ostražitosti, trpělivosti, odborné péče a financí na speciální potřeby, které nám pomáhají zvládat každodenní překážky. Každý krok vpřed je malý, ale vím, že právě teď – a každý další den – potřebují děti především podporu a lásku.

Když byly děti malé, celá finanční péče ležela jen na mně. Vlastně jsem si ani nemohla pořádně užít mateřství – hned jsem běžela do práce, protože jsem musela živit rodinu… manžela a děti. Místo klidu a opory jsem doma čelila nejen psychickému, ale i fyzickému násilí. Věděla jsem, že musím odejít, ale trvalo dlouho, než jsem našla odvahu. Když jsem se konečně rozhodla, že takhle už dál žít nemůžeme, zůstala jsem úplně sama. Neměla jsem nic – jen tři děti, o které se musím postarat, a musela jsem zůstat silná, aby to na ně mělo co nejmenší dopad.

Snažila jsem se najít nový začátek. Jenže v tom samém roce jsem přišla i o oba své rodiče – zemřeli krátce po sobě. Moje maminka pro mě nebyla jen rodičem. Byla skvělou babičkou a mojí největší pomocí – hlídala děti, pomáhala, byla tu pro nás. Bez ní jsem se cítila ještě víc osamělá než kdy dřív. Neměla jsem nikoho, komu bych mohla zavolat a poprosit o hlídání, abych si mohla aspoň na chvíli odpočinout.

Každodenní cesty do školy přes půlku města jsou finančně náročné, stejně tak údržba auta, které už má své nejlepší roky za sebou. K tomu zájmové kroužky, které dětem tolik pomáhají – alespoň na chvíli se cítit „normálně“. Speciální jídelníček, léky…

Všechny tyto zkoušky mě pomalu rozkládají, jako když se hroutí domeček z karet. Přesto to nevzdávám. Každý den vstávám, i když jsem vyčerpaná, a bojuju dál. Musím platit náklady na domácnost, splácet dluhy z bývalého manželství a zároveň se snažím dětem zajistit kroužky a speciální léčbu, kterou tak moc potřebují, aby se mohly správně vyvíjet.

Proto se touto sbírkou snažím najít cestu, jak to všechno s dětmi zvládnout. Začít znovu – v klidu, s láskou a v bezpečí.

Věřím, že každá cesta začíná odhodláním – a já to nechci vzdát. Neztrácím naději, že budeme silní. Vím, že všechno, co dělám, dělám pro dobro svých dětí. Chci jim ukázat, že svět není jen o bolestech, ale i o tom dobrém. Jenže teď už to sami nezvládneme…

Peníze ze sbírky budou použity na opravu automobilu, který nezbytně potřebujeme pro pravidelné cesty do školy a ze školy, kam musíme s dětmi dojíždět. Dále budou využity na zdravotní péči pro děti, zájmové kroužky.

Pokud by se podařilo vybrat dostatečnou částku, rádi bychom její část použili i na úhradu studia starší dcery. Zbylé prostředky by pokryly nezbytné výdaje spojené s chodem domácnosti a náklady na pohonné hmoty pro každodenní přepravu dětí.