Představení projektu
VYPRÁVĚNÍ MLÝNŮ Z PODYJÍ
Kdysi zde klapala mlýnská kola. Potom přišla železná opona. Dnes sice zůstala divoká příroda Národního parku Podyjí, ale z mlýnů zbyly jen ruiny a vše ostatní rychle a nenávratně mizí.
Máte rádi historii, staré příběhy a místa, které v sobě skrývají tajemství? Pak vás chci pozvat do krajiny mého srdce, mého rodného Znojemského kraje – do překrásného Podyjí. Vezmu vás sebou do hlubokého kaňonu posvátné řeky Dyje, kde se po staletí mezi skalami, lesy a vinicemi odehrávaly lidské osudy starých mlynářů. Jejich života, práce, lásky, naděje, strachu i tragédie.
Možná znáte jedno z nejkrásnějších míst Národního parku Podyjí – Devět mlýnů? Každoročně tudy putují tisíce turistů. Stoupají pěšky, či na kole k proslulé vinici Šobes. Degustují lahodné víno a ze skály nad údolím se kochají mimořádným výhledem do krajiny. Možná, že jste zde byli i vy?
Ale napadlo vás někdy:
Proč se tomuto místu říká Devět mlýnů, když podél řeky nenajdete ani jeden?
Kam zmizely nejen mlýny, ale i mlynáři, jejich rodiny, děti a jejich osudy?
Jak to všechno před staletími začalo? Kdo zde žil a musel odejít?
Kdo přišel po německých mlynářích? Víte, že nejdříve české rodiny z okolí? Ale ne nadlouho.
Jaké to bylo, když se mlýny zbouraly a postavila se železná opona?
Co zde prožívali mladí kluci pohraničníci a co třeba lidé, kteří se rozhodli pro útěk?
Pomozte mi vrátit příběhy místům, které už dávno mlčí.
Proč chci vydat tuto neobyčejnou knihu?
Miluji tento kraj, jeho vůni i genius loci. A nejsem sám. Za hradbami našeho města žije stovky patriotů a po celé naší zemi i v zahraničí tisíce dalších, kterým přirostlo tohle nevelké území k srdci.
Některé vzpomínky mizí rychleji než kámen starých budov.
Lidé, kteří tu dobu ještě pamatují rychle stárnou a ještě rychleji odcházejí. Zůstalo jich už jen pár.
Některé dobové fotografie a vzácné dokumenty vám ukážu právě v této knížce, neboť jinde je neuvidíte. Jsou unikátní a jedná se o pravý poklad.
Turisté, ale i domorodci zde často procházejí aniž by tušili, jak neuvěřitelně silné lidské příběhy se zde odehrávaly.
Nechci, aby z Devíti mlýnů zůstalo pouze jméno na turistické mapě! Přeji si pro nás všechny víc, pomozte mi prosím.
Co bych chtěl v knize oživit?
Historická fakta se budou prolínat s autorskou fabulací. Vedle skutečných událostí se v povídkách objeví i skutečné postavy, jména lidí a osudů, které přinesla v oblasti Devíti mlýnů léta 19. a 20. století.
Budeme společně stát ve mlýnici, kde se točilo mlýnské kolo.
Nahlédneme do rodin mlynářů, mlynářských pomocníků, místních sedláků. Budeme svědky jejich radostí, vzpomínek i žalu.
Projdeme se předválečnými, válečnými i poválečnými časy. Nakonec se dostaneme do doby začátku železné opony i jejího konce.
Nepíšu jen o stavbách, ale hlavně o lidech.
O těch, kteří zde žili, pracovali, milovali, umírali a nakonec museli odejít. Celé generace mlynářů. Byli to převážně odsunutí Němci.
O těch, kteří přišli po nich a také si zdejší kraj zamilovali. Hospodařili zde pouze pár let. Byli to Češi. Neminul je však stejný osud jako Němce – vystěhování.
Jako poslední přišli vojáci, pohraničníci. Jaké to bylo sloužit na hranici? Jak fungovala ostraha Státní hranice? Jaký byl život na Pohraniční rotě? Jak probíhaly hlídky? Jak se cítili mladí kluci, kteří dostali rozkaz střílet ostrými náboji v krajině, kde ještě před pár lety žili šťastně a mírumilovně obyčejní lidé? Čemu se říkalo psí smečky a jaký měly úkol? Co se dělo, když se někdo pokusil hranici překročit?
Dějiny nejsou jen data v učebnicích.
Dějiny jsou lidské osudy. Naše osudy.
A právě proto bych vám je moc rád vyprávěl.
