Pomohli jste nám postavit Vráťu na nohy

Říkali nám, že umře a on vstal z mrtvých …

Říkal (psal), že nikdy nebude „bez hadiček“ a už je …

Říkali nám, že už asi nikdy nebude chodit a my věříme, že ho postavíme zpět na nohy!

Jmenuji se Vráťa, je mi 67 let a jsem kompenzovaný diabetik. Celý život jsem se věnoval dvěma svým láskám. Buď jsem brázdil evropské silnice v kamionu, nebo se věnoval své rodině. V nemocnici jsem byl za celý svůj život jednou, a to před 20 lety. Tehdy mi diagnostikovali diabetes (jako následek věčného jídla „za volantem“).

Tyto řádky nepíšu já, ale „na tajno“ mé dvě dcery Andy a Verča, zatímco já ležím v nemocniční posteli…

… nepamatuji si, co se dělo poslední půlrok a snažím se pochopit, proč se na mě chodí dívat lékaři a sestřičky z oddělení  JIP, NIP, DIOP a s lesklýma očima říkají, že jsem zázrak, jeden ze sta a kvůli tomu stojí bojovat za každý lidský nádech do poslední vteřiny.

A moje uslzené holky … Prý to nejhorší mám za sebou a vypadám skvěle …

 … moc tomu ale nerozumím. Řekli mi, že už asi nikdy nebudu chodit, mám problémy s hybností obou rukou, problémy s mluvením. Jsem jak kostlivec a sem tam ze mě trčí nějaká hadička.

… ale holky i manželka tvrdí, že se vrátím domů po svých, že to zvládneme… a já jim chci věřit!

V neděli odpoledne 7. února 2021 jsem byl převezen do Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Bylo to týden poté, co jsme doma s manželkou zápasili s Covid-19. Kromě nikterak závažného problému s dechem, jsem kvůli problémům s chutí a pravidelnou stravou (pro diabetika zcela zásadní) zhubnul asi 10 kg, a cítil se velmi oslabený. To byl hlavní důvod, proč mi manželka zavolala sanitku. Přesto, že jsem do sanitky odešel sám, přesto, že zdravotníci řekli, že na tom nejsem nijak zvlášť špatně se saturací, rozhodli se, že mě odvezou do vojenské nemocnice na vyšetření. Došel jsem si domů tedy pro doklady a odjel. Holky z toho byly překvapené, na druhou stranu byly rády, že budu alespoň pod kontrolou lékařů, dají mi pro jistotu kyslík a já budu za pár dní doma zpět.

Ale TO, co se začalo odehrávat v následujících dnech, týdnech a měsících, byla jedna velká noční můra, ze které jsme se nevzpamatovali do teď…

O den později jsme se dozvěděly, že táta přijel pozdě, je ve velmi kritickém stavu a v ohrožení života. NECHÁPALY JSME. Rozjel se mu těžký zápal plic. COVID prý zcela napadl plíce a bude záležet, zda infekci zvládne a jakým způsobem se bude hojit napadená plicní tkáň. Stav se rychle zhoršoval a po 4 dnech se lékaři rozhodli. Uvedli tátu do umělého spánku a napojili ho na umělou plicní ventilaci. Následovala tracheostomie a nám nezbylo než čekat.

Zatím co jsi spal…

Bohužel tátův zdravotní stav se v dalších týdnech jen zhoršoval. Objevovaly se další a další infekce, záněty plic i dalších orgánů. Bylo nám řečeno, že poškození plic se zhoršilo až k 70%. Že vir Covid-19 prošel postupně celým tělem a šance na přežití jsou čím dál menší. Probíhalo X neúspěšných pokusů o tátovo probuzení z kómatu. Padaly témata jako poškození mozku, transplantace plic, možnost ochrnutí a podobně. Naši naději vždy po dalších informacích střídala beznaděj. Přesto jsme pořád věřily, že to táta vybojuje. Nevzdával se a my s ním!

Uběhlo několik měsíců, když nám  zavolali z nemocnice …, nastal den D, … že jim to je moc líto, ale navzdory využití veškerých dostupných léčebných prostředků a postupů, není již zdravotní stav našeho tatínka/manžela slučitelný se životem a svůj boj prohrává.

Jedna z vět, kterou při tomto telefonátu pan doktor pronesl, byla: „Jsem lékař, ne dogmatik, pokud věříte na zázraky, tak teď je ten pravý čas. Pár jsem jich zažil. My v nemocnici budeme o Vašeho tatínka/manžela pečovat do posledního dechu a uděláme vše pro to, aby v posledních dnech svého života fyzicky ani psychicky netrpěl, to vám slibuju.“ Cože??? Nic horšího jsme snad ve svém životě neslyšely…

Dostaly jsme výjimku, že v tomto případě se můžeme přijít na JIP s tatínkem rozloučit, protože kvůli Covidovým opatřením byly po celou dobu návštěvy v nemocnici zakázány.

 A poslední návštěva??? Nic horšího jsme ve svém životě nezažily…

Přesto, že jsme se s tím nechtěly smířit, snažily jsme se tuto situaci alespoň nějak zpracovat. Se sestrou a mamkou jsme si slíbily, že budeme při tátovi stát, do poslední chvíle a nebude při odcházení sám, i když nás vůbec nevnímá.

A víte, co se po té naší návštěvě stalo?

TÁTA PO ŠESTI DNECH ZAČAL SÁM DÝCHAT!!! PO SKORO ČTYŘECH MĚSÍCÍCH. TO MUSÍ BÝT ZÁZRAK!!!

Lékaři nám sdělili, že táta už sice nepotřebuje plicní ventilaci vůbec, ale na jeho celkovém stavu to bohužel nic nemění. Tělo se prý tak dlouho a intenzivně bránilo, až opotřebovalo a spotřebovalo samo sebe. Jak absurdní! Po dalším týdnu při nedělní návštěvě táta vypadal, jako by nás vnímal a rozmachoval prsty jako by nám chtěl něco sdělit, možná napsat?  Na sesterně jsme si tedy vypůjčily tužku a papír a se sestřičkou šly fascinovaně pozorovat, co se bude dít…  … PSAL …

Nikdo, ani lékaři, jsme to nechápali. Říkali nám, že podle různých hodnot, vyšetření a fyzického stavu, by mezi námi už táta neměl být. Že takový případ hodně dlouho neviděli, a že je to neskutečně silný bojovník!

A MY JSME ZA TO NESKUTEČNĚ ŠŤASTNÉ, ŽE NÁS TADY NENECHAL SAMOTNÉ A SVŮJ ŽIVOT SI VYBOJOVAL ZPĚT.

Proč to děláme?

Když jsme tobě a mámě  roce 2017 vyprávěly, že chceme vybudovat svou vlastní firmu Vědomá Krása, ve které budeme pečovat o nehty na rukou (nejen ty krásné a zdravé, ale především ty utrápené), díval ses na nás s velkými obavami. Měl jsi velký strach, že se zadlužíme a do konce života budeme jen splácet dluhy. Byly jsme bez peněz. Navíc jedna z nás byla čerstvá maminka samoživitelka s 3letou holčičkou a druhá v plném invalidním důchodu. Výchozí podmínky tedy více než mizerné a výsledek hodně nejistý. Přesto jsi s láskou a důvěrou do toho šel s námi. Půjčili jste nám s mámou veškeré Vaše úspory na důchod a fyzicky jste nám pomohli Vědomou Krásu vybudovat od základu. Pomohli jste nám zhmotnit sen, který doteď pomohl více než 1000 klientů uzdravit nehty.

Když se na Tebe dnes díváme, jsme na tom stejně jako ty před lety. Taky máme strach. Strach o tebe, Tvé zdraví a budoucnost. Přesto a právě proto jdeme do toho naplno s tebou! Tati, postavíme tě na nohy, rozhýbeme ruce a zase se budeš smát a vrátíš se k nám domů!

Do teď se nám podařilo navzdory Covidu udržet nehtové studio a nezkrachovat, najít si každá ještě další práci.  Umístili jsme tátu do státních i soukromých zdravotních zařízení, ale začal nám zase odcházet před očima. Péče, mnohdy až nedůstojné podmínky pro pacienty, strava ani rehabilitace také nebyly dostačující. Každý promrhaný den může být fatální. Proto jsme mu před měsícem našly nejlepší soukromou LDN, daly dohromady 110 000 Kč, a nyní se už pomalu zlepšuje, jednoho dne půjde na rehabilitační kliniku a pak snad domů. Přes to, že se snažíme hodně pracovat a zaplatit co můžeme, naše možnosti, i fyzické síly mají své limity.

Nezvládneme pokrýt veškeré náklady na péči, která může trvat ještě kolik měsíců.

Když se nevzdal táta a svůj život si vybojoval, my se nechceme vzdát myšlenky, že se nám jednou vrátí domů po svých.

A proto jsme sebraly odvahu a poprvé v životě se obracíme s prosbou o pomoc na vás.

Po konzultacích s lékaři předpokládáme, že nás čekají níže uvedené výdaje.

• Pobyt v LDN, rehabilitačních a plicních klinikách, (případně lázně)
• Rehabilitace, fyzioterapie, masáže apod.
• Nutriční terapie (včetně sestavení vhodného jídelníčku, dodávky jídel a potravinových doplňků).
• Alternativní terapie.

Pokud by se podařilo vybrat více peněz, použily be se na:

• Logopedie (pro trénink řeči kvůli ochablým hlasivkám) a psychoterapie.
• Domácí ošetřovatelská péče.
• Nákup kompenzačních pomůcek či na úpravu bezbariérového bydlení (momentálně je na invalidním vozíku).
• Případně přestavba osobního automobilu.
• Pokud by se k tátovi život otočil zády, darujeme peníze na charitativní účely.

Nutriční terapie – základním předpokladem pro možnost rehabilitací je obnova ztracené svalové hmoty a nabytí síly. Kromě ošetřovatelské péče tak hraje zásadní roli výživa. Vzhledem ke skutečnosti, že trávicí trakt nebyl po dobu 5 měsíců používán, učí se táta znovu polykat tekutiny i stravu. Aktuálně převažuje podávání výživy a vody sondou (tzv. PEG) přímo do žaludku. Klasická strava je spíše doplňkovou. Cílem je, se výživy přes PEG zbavit a stravovat se standardně. Jako kompenzovaný diabetik smí táta jíst jen malé porce a častěji, proto je kvalita klasické stravy zcela zásadní.

Po zesílení nás čeká další fáze a tou je dlouhodobá intenzivní rehabilitace, popřípadě operace nohou.

Moc děkujeme za jakoukoliv pomoc, děkujeme za jakýkoliv Váš dar.

S pokorou a velikým DÍKY,  Andy a Verča.