Představení sbírky
MATIAS je tříletý kluk, kterého možná máte doma i vy. Takový ten malý smíšek, kterého je všude plno. Od rána do večera běhá, zlobí, směje se a raduje se z úplně obyčejných věcí. Miluje letadla, vláčky, auta, motorky, svého pejska a dobré jídlo. Miluje svoje dvě sestřičky, brání je, objímá a té nejmladší dává lahvičku. Každého si získá svým nakažlivým smíchem a pořád někoho objímá se slovy: „Mám tě rád.“
Maty žil naplno. Běhal, smál se, zlobil a užíval si každou minutu života. Byl to přesně ten malý kluk, kterého je někdy všude plno, ale když večer přijde, lehne si k vám, obejme vás a usne v náručí, nedokážete si představit, že by mohl existovat někdo důležitější.
Komu pomůžeme?
Pětadvacet dní po svých třetích narozeninách se během několika minut všechno změnilo. Maty zakopl, uhodil se do hlavy a spadl do bazénu. Začal se topit.
Nikdo nechce resuscitovat svoje dítě. Já jsem osm minut bojovala o život svého chlapečka. Osm minut pekla, během kterých jsem se dívala na jeho bezvládné tělíčko a modlila se, aby začal znovu dýchat. Dělala jsem všechno, co bylo v mých silách. Maty ale nereagoval, nedýchal a jen ležel.
Pak přijela záchranka a boj pokračoval. Celkem přibližně 23 minut resuscitace. Dívala jsem se zdravotníkům do očí a viděla, že už sami nedoufají, že se jim podaří našeho chlapečka přivést zpátky. A pak se stal zázrak. Maty naskočil.
Jenže jsme ještě zdaleka nevyhráli. V nemocnici nás připravili na nejhorší. Nikdo nevěděl, jestli přežije noc, jestli se někdy probudí, otevře oči, bude nás vnímat nebo se ještě někdy dokáže sám nadechnout. Ještě před chvílí běhal a smál se. Teď ležel připojený na přístroje, nevnímal, nereagoval a přístroj za něj dýchal.
Vyšetření ukázala oboustranné těžké hypoxicko-ischemické poškození mozku, zasahující bazální ganglia a thalamy. Nikdo nedokázal říct, jestli se Maty vůbec probudí, bude vnímat nebo jaký život ho vlastně čeká. Začaly padat otázky, na které žádný rodič nechce odpovídat. Má smysl ho zachraňovat? Má smysl pokračovat v léčbě? Pokud se jeho srdce znovu zastaví, chceme, aby ho resuscitovali? Ještě před chvílí tady běhal, užíval si život a teď máme rozhodovat.
Ale Maty se nevzdal. I přes silné utlumení se pohnul. Jen malý pohyb rukou, který pro nás znamenal jediné: „Jsem tady.“ Začal reagovat na léčbu a po dvou týdnech přišel další obrovský boj – odpojení od dýchacího přístroje. První pokusy selhaly, ale Maty bojoval a po dvou dnech se sám nadechl. Dokonce bez kyslíkové podpory. Pro někoho obyčejný nádech, pro nás další zázrak.
Maty otevřel oči. Sám se nadechl. Ale tím to zdaleka neskončilo. Neuměl kašlat, nedokázal správně polykat a často se dusil. Bojoval se záněty plic, horečkami, zvracením, hubnutím a bolestivou spasticitou. Jeho tělo bylo zmítané křečemi a někdy stačilo jen pohnout s jeho tělíčkem a Maty křičel.
A do toho přišla další rána. Maty sice dýchal sám a měl otevřené oči, ale neurologické vyšetření ukázalo, že je ve vigilním stavu. Otevřel oči, ale podle tehdejších lékařských závěrů neviděl, neslyšel a nevnímal. Znovu jsme stáli před otázkou, jestli se nám náš chlapeček někdy skutečně vrátí.
Jenže Maty nám zase odpověděl sám. Za dva dny se začal učit kašlat. Věc, o které se pochybovalo, jestli ji někdy vůbec dokáže.
Ale Matymu to nikdo neřekl.😀
Po měsíci a půl byl přijat na rehabilitační kliniku, kde začal každý den podstupovat intenzivní rehabilitace. A pak se začalo dít něco neuvěřitelného.
Maty výborně reaguje na rehabilitace. Vojtovu metodu, u které mnoho dětí pláče, si užívá. Směje se a někdy u ní dokonce usíná, protože mu pohyb a uvolnění přinášejí úlevu od bolesti. Začíná více polykat, potřebuje méně odsávat, fixuje očima, reaguje, směje se na sestřičky a na svoji rodinu.
Každý, kdo Matyho vidí a zároveň si přečte jeho lékařské zprávy, nevěří, že jde o stejné dítě. Vzhledem k rozsahu jeho poškození by některé věci, které dnes dokáže, jednoduše neměly být možné. Ale Matymu to nikdo neřekl. A tak bojuje, učí se a po malých krůčkách se vrací zpátky do života. Pro nás je to zázrak. A právě to nám dává naději.
