Milí přátelé, v září se chystám vydat své čtvrté studiové album s kapelou Invisible World. S touhle neskutečnou partou to táhneme už devátý rok a inspirační zdroje jsou stále čerstvé. Efe Turumtay pochází z Turecka, hraje na housle a další drnkací nástroje a krásně zpívá. Kamil Slezák je z Hané, hraje na perkusivní bicí set a rád filozofuje o hudbě. Nikola Zarić, kterému interně říkáme „zářič“, pochází se Srbska, hraje na akordeon s knoflíkama, krásně zpívá a chodí z nás nejelegantněji oblečený. Já se jmenuji Tomáš Liška, hraju na kontrabas a baskytaru, píšu písničky, vydávám desky a organizuju tuhle partu dohromady.
Kromě zbrusu nových skladeb, bude toto album ojedinělé i v tom, že jsme si do studia pozvali i několik báječných hostů ze zahraničí. Tito hudebníci ještě více rozšíří zvukové spektrum kapely a propojí tak hudební vlivy sahající od Pyrenejského ostrova až po Blízký východ.
Oscar Antolí (Španělsko) – klarinety
Ćenk Erdoğan (Turecko) – akustická bezpražcová kytara
Mahan Mirarab (Írán) – elektrická bezpražcová kytara
Tuncay Gören (Turecko) – bağlama (saz), oud, sazbus
Kateřina Garcia (Česko/Španělsko/Irsko) – zpěv
Sofia Labropoulou (Řecko) – kanun.
Celá deska je už natočená. Hlavní část jsme nahrávali na Slovensku ve studiu Birdlands v Považskej Těplej a naše hosty jsme nahrávali převážně ve Vídni, kde se dalo.
Album se bude jmenovat Holy Grail, tedy Svatý grál, stejně jako jedna písnička, kterou nám nazpívala Katka Garcia.
Znáte ten pocit, kdy byste se rádi pustili do nějakého kreativního projektu, ale říkáte si, že k tomu ještě potřebujete tohle a tamto, nebo se do toho pustím až po tomhle a onom…? Toužíte po nějakém ideálním nastavení, ideální konstelaci, ženete se třeba za perfektní přípravou a ve skutečnosti vám utíká mezi prsty to podstatné – původní myšlenka, nápad a zapálení. Svou energii raději věnujete chystání dokonalých podmínek, které ve skutečnosti nebudou a ani nemohou být dokonalé. Je to past, do které já sám dennodenně padám a až několik posledních let se jí pokouším včas odhalit, obejít, nebo se s ní alespoň konfrontovat. Někdy se to daří, někdy ne. Holy Grail má pro mě tuto symboliku. Nedosažitelný ideál, magnet, jemuž jsem někdy blíž, někdy dál, ale vždy je jisté jen jedno. Je to předem prohraná bitva.
ALE (!) tím, že to tu tak květnatě popisuju a jdu s kůží na trh, stává se z vydání téhle desky určitá forma autoterapie. Celý proces je už teď velmi pozitivním příběhem a cestou s krásnou tečkou na závěr. Holy Grail.
