Srdcem pro Stellinku - Pomozme malé bojovnici k pohybu, řeči a dětskému životu

Stellinka se narodila 9. 2. 2023, měla něco malinko přes dvě kila a 43 cm, byla roztomilé malinké miminko, měla se čile k světu. Byla zdravá, zvědavá a svou radost a nadšení projevovala pištěním a hlasitým smíchem. Už od narození ale neměla snadný život. Neměla štěstí na rodiče, ale měla štěstí na širší rodinu, a především babičku Magdu, která ji má v plné péči a dává jí tolik lásky a pozornosti, kolik si zaslouží.

Do prosince 2025 byla ještě zdravá holčička, která tancovala, zpívala básničky a říkanky a radovala se z maličkostí, milovala vyrábět z plastelíny a jakékoliv tvoření. Docházela do dětské skupiny a trávila čas mezi vrstevníky. Těšila se na Vánoce, malovala dopis pro Ježíška, ale svoje dárky si už otevřít nestihla – 23. 12. 2025 se jí i rodině zastavil svět.

Stellinka onemocněla chřipkou typu A a během několika hodin se z běžně vypadajícího onemocnění stala noční můra. Její tělo nezvládlo prudkou zátěž a imunitní systém začal neobvykle reagovat, což vedlo k závažnému zánětu v mozku. Lékaři se domnívají, že spouštěčem zánětu byla právě tato chřipka. Z tohoto důvodu dostala velmi vysokou horečku a křeče celého těla, které způsobily, že byla několik minut opakovaně bez kyslíku. Ztrácela vědomí a byla převezena do Dětské nemocnice v Brně, kde její stav při příjezdu byl život ohrožující, proto byla uvedena do umělého spánku a připojena na plicní ventilaci. Začal kolotoč vyšetření, odběrů a zoufalého čekání na dobré zprávy.

Stav se bohužel zhoršoval a zánět postupoval hluboko do mozku do obou hemisfér a mířil ke kořenu mozku, lékaři rodinu připravovali na nejhorší, jelikož neexistovala správná medikace, jak zánět zastavit. Nejednalo se totiž o běžně známou encefalitidu mozku, lékaři studovali i zahraniční případy. Všechny možné dostupné viry a bakterie byly vyloučeny, Stellinka zaměstnávala všechny oddělení v nemocnici.

Holčička ale bojovala a přežila. Když zánět začal ustupovat, lékaři ji zkoušeli probudit z umělého spánku – neúspěšně, její vědomí bylo vážně poškozeno a neměla sílu otevřít oči, fungovaly pouze základní životní funkce a začala se objevovat velká spasticita (napětí svalů). Lékaři nedoufali v žádnou změnu, ale Stellinka opět zabojovala a po třech týdnech přišly první známky mírného vědomí, avšak následky byly velmi závažné – odumřelé mozkové tkáně a velká část mozku poškozena. Lékaři uvedli, že má poškozené téměř všechny centra v mozku (přenos signálů, informací, vědomí).

23. 1. 2026 byla převezena do nemocnice v Ostravě, kde podstoupila 20 dní v hyperbarické komoře, na kterou velmi dobře reagovala a aktivní cvičení. První zlepšení se objevilo po pár dnech – začala otáčet hlavičkou a lehce hýbat ručičkami i nožičkami.

Nyní zvládne udržet hračky nebo si nahmatat vlásky a pusinku, dokáže se smát, rozumí pohádkám a zvládne už i jíst. Vědomé reakce jsou velmi malé a na určité věci žádné. Má poškozený zrak a nedokáže plně vědomě zaostřit například tváře nebo předměty, ale děje se to na krátké okamžiky a to je pro nás velmi dobré znamení.  Vývojově je zhruba na úrovni čtyř měsíčního dítěte čili nechodí, nesedí bez opory (ve speciální židličce), neleze, ale snaží se otáčet na bříško a zvedat se do sedu. Prožívá znovu svůj vývoj – nový vývoj, ale ve starším těle. Každý její pokrok a smích je pro nás velká naděje a dodává nám to sílu jít dál. Při intenzivním a kvalitním cvičení na míru věříme, že bude opět moci chodit a vědomě užívat život.

S vaší pomocí bychom rádi poskytli Stellince příležitost co nejvíce se přiblížit zpět k běžnému dětskému životu – takovému, jaký si zaslouží a jaký donedávna ještě měla – chodila do školky, na plavání, do dětských heren, jezdila na kole, hodně času trávila se svým skoro stejně starým bratrancem Jonáškem, se kterým byli spíše jako sourozenci a sdíleli spolu téměř každý den.

Naším cílem je, aby měla možnost rozvíjet se podle svých individuálních možností, krok za krokem, v prostředí plném podpory a odborné péče. Aby znovu mohla cítit na tváři sluníčko, dotýkat se trávy a vnímat známé hlasy a také vidět svět. Chceme jí zajistit co nejkvalitnější rehabilitace, terapie a veškerou pomoc, která může přispět k jejímu dalšímu pokroku.

Darované finanční příspěvky by rodina Stellinky využila především na intenzivní rehabilitace/neuro-rehabilitace (ambulantní i pobytové), cvičení Feldenkraisovou metodou, vyšetření u specializovaných lékařů, další pobyty v hyperbarické komoře, pravidelnou fyzioterapii a případnou logopedickou péči. Také na možnou operaci zraku (např. i pořízení brýlí) či výměnu PEG, stejně jako na pořízení polohovacích a stimulačních pomůcek pro domácí rehabilitaci (např. rehabilitační vak pro nácvik chůze, sedací vak tzv. hnízdo), ortézy, polohovací lůžko. Dále na běžné zajištění chodu domácnosti – pleny, léky, vitamíny, hygienu, speciální výživu do PEGu, botičky na míru (z důvodu spasticity nemůže nosit klasické botičky). Babička musí navíc denně se Stellinkou dojíždět na individuální cvičení a rehabilitace, proto by finance byly použity v případě nutnosti pro nenadálé situace, například při nákladné opravě automobilu nebo poruše nezbytných domácích spotřebičů (lednice, pračka apod.).

Finanční prostředky by také pomohly s úhradou speciálního kočárku, chodítka nebo zdravotní židle, které zdravotní pojišťovny hradí omezeně (ne v plné výši). Případně speciální autosedačky, kterou pojišťovna nehradí vůbec.

Stellinka nyní žije s babičkou v malém bytě ve 3. nadzemním podlaží bez výtahu. Babička splácí hypotéku. Bohužel nikoho by ani ve snu nenapadlo, že se jim celý život obrátí naruby, nové bydlení je momentálně finančně nedosažitelné. rádi bychom proto co nejvíce usnadnili babičce každodenní péči.

V případě potřeby bychom proto chtěli mít možnost zajistit bezbariérové úpravy bytu (např. úpravu koupelny či schodišťový výtah) nebo dispoziční úpravy nábytku (výměnu za menší z důvodu umístění speciálního lůžka a židle) nutné k pohodlné a bezpečné manipulaci a prostoru ke cvičení, protože byt je opravdu malý.

Cílem těchto úprav je zajistit, aby byl byt uzpůsoben potřebám Stellinky, současně co nejvíce ulevil babičce při každodenní náročné péči a poskytl dostatečný, bezpečný a funkční prostor pro její rozvoj a rehabilitaci.