Stellinka se narodila 9. 2. 2023, měla něco malinko přes dvě kila a 43 cm, byla roztomilé malinké miminko, měla se čile k světu. Byla zdravá, zvědavá a svou radost a nadšení projevovala pištěním a hlasitým smíchem. Už od narození ale neměla snadný život. Neměla štěstí na rodiče, ale měla štěstí na širší rodinu, a především babičku Magdu, která ji má v plné péči a dává jí tolik lásky a pozornosti, kolik si zaslouží.
Do prosince 2025 byla ještě zdravá holčička, která tancovala, zpívala básničky a říkanky a radovala se z maličkostí, milovala vyrábět z plastelíny a jakékoliv tvoření. Docházela do dětské skupiny a trávila čas mezi vrstevníky. Těšila se na Vánoce, malovala dopis pro Ježíška, ale svoje dárky si už otevřít nestihla – 23. 12. 2025 se jí i rodině zastavil svět.
Stellinka onemocněla chřipkou typu A a během několika hodin se z běžně vypadajícího onemocnění stala noční můra. Její tělo nezvládlo prudkou zátěž a imunitní systém začal neobvykle reagovat, což vedlo k závažnému zánětu v mozku. Lékaři se domnívají, že spouštěčem zánětu byla právě tato chřipka. Z tohoto důvodu dostala velmi vysokou horečku a křeče celého těla, které způsobily, že byla několik minut opakovaně bez kyslíku. Ztrácela vědomí a byla převezena do Dětské nemocnice v Brně, kde její stav při příjezdu byl život ohrožující, proto byla uvedena do umělého spánku a připojena na plicní ventilaci. Začal kolotoč vyšetření, odběrů a zoufalého čekání na dobré zprávy.
Stav se bohužel zhoršoval a zánět postupoval hluboko do mozku do obou hemisfér a mířil ke kořenu mozku, lékaři rodinu připravovali na nejhorší, jelikož neexistovala správná medikace, jak zánět zastavit. Nejednalo se totiž o běžně známou encefalitidu mozku, lékaři studovali i zahraniční případy. Všechny možné dostupné viry a bakterie byly vyloučeny, Stellinka zaměstnávala všechny oddělení v nemocnici.
Holčička ale bojovala a přežila. Když zánět začal ustupovat, lékaři ji zkoušeli probudit z umělého spánku – neúspěšně, její vědomí bylo vážně poškozeno a neměla sílu otevřít oči, fungovaly pouze základní životní funkce a začala se objevovat velká spasticita (napětí svalů). Lékaři nedoufali v žádnou změnu, ale Stellinka opět zabojovala a po třech týdnech přišly první známky mírného vědomí, avšak následky byly velmi závažné – odumřelé mozkové tkáně a velká část mozku poškozena. Lékaři uvedli, že má poškozené téměř všechny centra v mozku (přenos signálů, informací, vědomí).
23. 1. 2026 byla převezena do nemocnice v Ostravě, kde podstoupila 20 dní v hyperbarické komoře, na kterou velmi dobře reagovala a aktivní cvičení. První zlepšení se objevilo po pár dnech – začala otáčet hlavičkou a lehce hýbat ručičkami i nožičkami.
Nyní zvládne udržet hračky nebo si nahmatat vlásky a pusinku, dokáže se smát, rozumí pohádkám a zvládne už i jíst. Vědomé reakce jsou velmi malé a na určité věci žádné. Má poškozený zrak a nedokáže plně vědomě zaostřit například tváře nebo předměty, ale děje se to na krátké okamžiky a to je pro nás velmi dobré znamení. Vývojově je zhruba na úrovni čtyř měsíčního dítěte čili nechodí, nesedí bez opory (ve speciální židličce), neleze, ale snaží se otáčet na bříško a zvedat se do sedu. Prožívá znovu svůj vývoj – nový vývoj, ale ve starším těle. Každý její pokrok a smích je pro nás velká naděje a dodává nám to sílu jít dál. Při intenzivním a kvalitním cvičení na míru věříme, že bude opět moci chodit a vědomě užívat život.
