Dobrý den všem. Když mi bylo 5 let a mojí starší sestře 10, přišel do našeho života Stáník, jak jsme mu s láskou říkali. Ujal se nás a choval se k nám jako k vlastním dětem, náš biologický táta nás opustil pár let předtím. Stáník se stal životním a milujícím partnerem naší maminky, která to v životě neměla lehké, a nám dokonale nahradil tátu. Z jejich lásky se jim narodila ještě jedna dcera, které je nyní 19 let a chystá se na studium na vysoké škole. Před rokem se Staníkovi narodila také vnučka, na kterou se moc těšil a moc si jí užíval.
Bohužel život byl ke Stáníkovi a naší rodině velmi nespravedlivý a nemilosrdný a z ničeho nic nám všem připravil nečekanou a obrovskou ránu. Stáníkovi praskla výduť v mozku a způsobila mu ze dne na den smrtelné poranění a navždy nás tak opustil, a to v pouhých 47 letech.
Byl to jeden z nejhodnějších lidí, které jsme měli možnost poznat. Pro ostatní by se rozdal (a to nepíši jako klišé, ale jako holý fakt). Všem velmi pomáhal a nikoho nikdy nenechal ve štychu.
