Jmenuji se Petr a posledních šest let bojuji s roztroušenou sklerózou. Před dvěma lety jsem přišel o maminku, která byla mým jediným opěrným bodem, a od té doby je pro mě všechno mnohem těžší – fyzicky, psychicky i finančně.
Ujít pár set metrů nebo zvládnout běžné denní věci je pro mě často velký boj. Přesto se snažím být co nejvíce samostatný a pracuji jako security, abych si udržel alespoň částečnou nezávislost. Bohužel většina mých příjmů padne na splátky dluhů a základní životní náklady.
Sbírku zakládám proto, abych dostal šanci znovu se postavit na vlastní nohy a žít důstojnější život.
Můj život se v posledních letech dost změnil.
Dlouhou dobu jsem se snažil fungovat normálně jako každý jiný. I přes zdravotní problémy jsem pracoval – osm let jsem dělal v pivovaru, kde jsem byl zvyklý na stabilitu a nějaký jistý příjem. Později jsem nastoupil jako ostraha v BMW v Sokolově, kde jsem se snažil držet a zvládat všechno tak, jak se ode mě očekávalo.
Kvůli životní situaci jsem se přestěhoval, s vidinou lepší práce a lepšího výdělku. Bylo mi slíbeno kolem 25 000 Kč měsíčně, což pro mě znamenalo šanci začít znovu a postavit se zpátky na nohy. Bohužel realita byla úplně jiná.
Můj příjem se postupně snížil až na zhruba 10 500 Kč měsíčně. Pro člověka bez zdravotních problémů je to těžké, ale pro mě, jako člověka s invaliditou, je to téměř neřešitelná situace. Byl jsem zvyklý fungovat s určitým standardem, ale ten se mi během krátké doby úplně rozpadl.
Dnes se nacházím v situaci, kdy i základní věci jsou problém. Snažím se pracovat, snažím se nevzdat, ale finančně to prostě nezvládám. Moje zdravotní situace mi nedovoluje dělat všechno a zároveň mi komplikuje každodenní život.
Nežádám o pomoc proto, že bych nechtěl pracovat. Naopak – celý život se snažím být aktivní a postarat se sám o sebe. Jen jsem se dostal do bodu, kdy už to bez pomoci ostatních nezvládnu.
První příznaky jsem začal pociťovat už ve 25 letech, kdy se objevilo brnění v oblasti břicha a končetin. Tehdy to bylo zlehčováno a řešeno pouze hořčíkem, takže jsem fungoval dál bez větších omezení. K výraznějšímu zhoršení došlo kolem 30 let, kdy se začaly objevovat další potíže, které už nešlo přehlížet.
Dnes je moje situace výrazně horší. Většinu dne trávím vsedě, trápí mě silná únava, bolesti a samovolné cukání nohy. Už samotné vstávání je pro mě náročné a běžné fungování během dne je výrazně omezené.
Onemocnění zásadně ovlivnilo celý můj život. Nejvíce dopadlo na moji pracovní schopnost – dnes už nejsem schopný si vydělávat jako dřív, což vedlo i k výrazným finančním problémům. Situace je náročná nejen fyzicky, ale i psychicky.
Dlouhé roky jsem jen pracoval a na jídlo jsem neměl čas. Kolikrát jsem za celý den snědl jen pár sušenek a fungoval dál v těžké práci.
Dnes to chci změnit. Poprvé v životě se chci opravdu najíst, mít plnou lednici a začít se starat o svoje zdraví.
Měřím 197 cm, takže se na svět dívám trochu z nadhledu – a snažím se ho tak brát i v životě. V hlavě mám jasno, vím, co chci a kam jdu. Jen teď chybí možnosti, jak to všechno zvládnout tak, jak bych potřeboval.
Pořád jsem to ale já – s úsměvem, nadhledem a chutí jít dál. A právě teď by mi vaše pomoc mohla pomoct postavit se pevněji na nohy, aby moje tělo zvládlo držet krok s tím, co už dávno zvládá moje hlava.