Staňte se s námi účastníky filmové seance, podpořte film Psychoskop Tannenwald!

Psychoskop Tannenwald

Audiovizuální experiment Agáty Mayerové a Vojtěcha Kisse fascinovaný jizerskohorskou krajinou, jejími nemateriálními horizonty a neprobádaným terénem lidského ducha.

Staňte se s námi účastníky filmové seance tím, že podpoříte výrobu miniaturních krajin pro film Psychoskop Tannenwald!

Tajemný multimediální snímek Psychoskop Tannenwald je jedním z výstupů našeho několikaletého uměleckého experimentu s vyvoláváním „Ducha Jizerských hor“. Ubírá se po paměti krajiny jizerských hor a jejich podhůří – Tanvaldskou kotlinou a přilehlými svahy.  A to se zvláštní pozorností k nadpřirozené rovině, která k místu neodmyslitelně patří a která se dnes nachází v pokročilém stádiu mizení.

Jedna z nejvýraznějších, přesto takřka zapomenutých kapitol mysteriózní historie těchto hor je tradice místního spiritismu, lidově mediánství – svérázného duchovního proudu, jehož podstata spočívá ve víře v nesmrtelnou existenci lidské duše a v paralelní nehmotné světy duchů, se kterými je možno, prostřednictvím takzvaných medií, komunikovat. Velmi pozoruhodným, krásným a v místním kraji nebývale rozšířeným projevem spiritistické praxe jsou takzvané medijní kresby: Fantastické snové výjevy z astrálních plání vytvořené spiritistickými medii ve stavu vytržení.

Akvarijní technika: Přímá inspirace medijní tvorbou ovlivnila nejen filmové vyprávění, ale vynutila si i objevení speciální techniky založené na snímání miniaturních modelů krajin ponořených do akvárií s vodou.

Výsledkem je nenarativní, kontemplativní film, vědomě citující notoricky známý televizní pořad Panorama.

Panorama: Panorama přinášela a stále přináší aktuální pohledy na sněhové podmínky a počasí na českých horách. Obrazovka se během této relace mění v kouzelné kukátko do krajin českých hor. Panorama přinesla do tuzemských domácností jakýsi relaxační formát podobný tomu, co dnes označujeme za slow-TV. Ambientní klouzavé tempo robotických kamer šmírující zákoutí lyžařských středisek v ojíněných úbočích mezi zhnědlými kompozicemi sněhu – podbarvené podivně poťouchlou syntetizátorovou hudbičkou – vytvářely v divákovi u nedělní snídaně specifickou směsici nálad s příměsí melancholie a stesku po zamlžených dálavách.

Stejným způsobem by měl na diváka působit i snímek Psychoskop Tannenwald – nenásilným, ale podmanivým působením naladit jeho mozek ke slastnému hypnotickému stavu, jenž se dostavuje například při náboženské kontemplaci, či při hledění doblba.

Synopse: Právě začíná pořad Panorama. Kamera pomalu klouže ze strany na stranu po liduprázdných scenériích kolem Tanvaldského Špičáku a počasí se pozvolna přízračně mění – film proto můžeme žánrově označit jako meteorologický horor. Z temného nitra jizerskohorských hvozdů přichází, nebo spíše přitéká, na scénu hlavní postava: Mlha. Televize se stává jakýmsi „oknem“ do sychravých dálav tam venku. Vidíme melancholická zákoutí liduprázdných sjezdovek, sloupy vysokého napětí, komíny opuštěných fabrik v temných údolích. Kopce a lesy jsou čím dál více zahaleny v oparech neprostupné mlhy, což jim dává snový rozměr. Mlha se stává hlavní protagonistkou: pohybuje se krajinou jako měňavá entita. Rozpíjí a pohlcuje scenérie, ze kterých se vynořují obrazy vzpomínek a přízraků. A skoro to tak vypadá, že se na obrazovce televize vyjevuje z mlžných cárů průsvitná postava.

Není to samotný duch Muhu?

Vycházejí tyto přeludy skrze podvědomí diváka, či z paměti samotné jizerskohorské krajiny?

A nejsou to možná projekce našich vlastních „strašidel“?

Když se přibližně před několika lety prolnuly cesty největší české znalkyně trampských písní, houbařky, vizuální a lidové umělkyně, vědkyně duchů a strašidel – Agáty Mayerové a předního českého animátora, domácího vynálezce a milovníka čundráctví – Vojtěcha Kisse, prolnula se tak i jejich láska k romanticky pošmournému regionu Jizerských hor, kde se Vojtěch do té doby věnoval soustavnému terennímu psychedelickému ponoru do místních lesů, zatímco Agáta za sebou měla několikaletý výzkum místního ducha a duchaření, který podnikala v mnohakilometrovém rádiusu kolem své chalupy v rámci doktorandského studia na UMPRUM.

O čem měla její odborná práce být? V tom bylo snadné se lehce ztratit, neboť byla myšlenkami rozprostřena jak cáry husté mlhy valící se horskými úbočími, skrze útroby chalup i zákoutí lidských duší a mezi střípky vyprávění horalů a polo-bláznů, kteří ve vrstvách dějin zanechali v divoké krajině otisky i jizvy dotvářející tvářnost hor podobně jak geologické procesy.

To všechno byla témata Vojtěchovi velice blízká, a tak se je rozhodli společně přetavovat ve filmový tvar.

Vybrané peníze použijeme na materiál a výrobu tří ze sedmi miniaturních krajinných celků a v jejich následném nasnímání v akváriích s vodou.

Krajiny:

1. Panorama města Tanvald – pohled ze Šulíkovy skály,

2. Rejdická sjezdovka „Kantorák“,

3. Sjezdovka Tanvaldský Špičák,

4. Sjezdovka Pionýrka na sídlišti Výšina,

5. Sáňkařská dráha na Smržovce,

6. Kopec Muchov,

7. Archetypální krajina.

První krajinu jsme již vytvořili a natočili. Cílem bylo napodobit reálnou scenerii městské krajiny kolem Tanvaldu, a to spíše na základě paměti a pocitu, nežli striktně dle reality. Šlo nám o to, vyjádřit konkrétní výjev subjektivně profiltrovaný skrze centra paměti, která si jeho mentální otisk poskládala z vlastních momentů. Městečka na úpatích i vysílače na hřebenech jsou elektrifikována, aby mohla svítit a blikat. Do komínů chalup na kopcích i opuštěných textilek v údolích je zespoda zaveden vstřikovací aparát, a tak je jimi možno – pomocí mléčného roztoku –  vypouštět k nebi dým. Nad jícny komínů pak často vznikají útvary evokující nadpřirozená zjevení.

Stejným způsobem budeme postupovat při výrobě zbylých krajinek.

Při výrobě se snažíme používat dostupné materiály (například smrkový porost je vyroben z čistítek do dýmek), a vše vytvořit rukodělně. Naší inspirací je mimo jiné český fenomén domácího umění (jako když „strejc“ vyrábí z pařezu dioráma s Krakonošem).

https://truelovers.cz/atd/udalosti/tannenwald/