Žížalko, tak oslovujeme Aďušku od malinka. Přezdívku vymyslel manžel. Vždycky byla velmi drobná a bojovali jsme s jídlem.
Když mi v červnu poprvé řekla, že ji bolí bříško, myslela jsem si, že je jen unavená ze školy. Žížalka málo jedla a tak mi to nedalo a šli jsme na kontrolu k dětské lékařce. Vše o krev vyšly dobře. Doporučení: víc odpočívat.
Během prázdnin Adinka začala hubnout a byla víc a víc unavená. V září jí opět bolelo bříško. Dětská doktorka nás poslala do nemocnice.
Dětské oddělení v Mostě bylo v rekonstrukci, tak nás poslali do Teplic. Tam nás vyšetřili a výsledky odpovídaly nemoci Crohn. Poslali nás na 2 týdny domů s kašovitou stravou. Nemoc se dá potvrdit kolonoskopií a tu pro děti dělají v Ústí nad Labem a v Motole. Byli jsme objednaní do Ústí.
Po vyšetření v Ústí nad Labem nás hned dali na JIP a volali do Motola, kam nás hned transportovali.
V Motole zjistili, že Žížalka má střevo plné hnisu a že zhubla na 24 kg. Po měsíci léčby nás zbavili hnisu a kapačkami vykrmili na 27 kg. Bylo možné udělat kolonoskopii. Tlusté střevo bylo průchodné jen velmi malinko a při vyšetření hodně krvácelo. Čekali jsme na výsledky z odebraného vzorku. Ale už jak probíhala kolonoskopie, doktorům bylo jasné, že to Crohnova nemoc není a přišel se mi představit doktor z onkologie.
Přišly výsledky. Manžel byl v práci a já tam seděla sama. Doktor z dětského si s sebou vzal jinou lékařku. Jméno jsem nevnímala, napjatě jsem očekávala, co to je za nemoc a jak budeme pokračovat. První věta byla, že je to vzácný druh rakoviny. Děti nemívají rakovinu tlustého střeva. Je to nemoc dospělých… a šum… Chcete se na něco zeptat?
Celá jsem se klepala a jediná myšlenka mi běhala v hlavě: A bude žít?
Paní doktorka odpověděla: Vždycky je naděje.
