Cesta k uzdravení pro Žížalku

Žížalko, tak oslovujeme Aďušku od malinka. Přezdívku vymyslel manžel. Vždycky byla velmi drobná a bojovali jsme s jídlem.

Když mi v červnu poprvé řekla, že ji bolí bříško, myslela jsem si, že je jen unavená ze školy. Žížalka málo jedla a tak mi to nedalo a šli jsme na kontrolu k dětské lékařce. Vše o krev vyšly dobře. Doporučení: víc odpočívat.

Během prázdnin Adinka začala hubnout a byla víc a víc unavená. V září jí opět bolelo bříško. Dětská doktorka nás poslala do nemocnice.

Dětské oddělení v Mostě bylo v rekonstrukci, tak nás poslali do Teplic. Tam nás vyšetřili a výsledky odpovídaly nemoci Crohn. Poslali nás na 2 týdny domů s kašovitou stravou. Nemoc se dá potvrdit kolonoskopií a tu pro děti dělají v Ústí nad Labem a v Motole. Byli jsme objednaní do Ústí.

Po vyšetření v Ústí nad Labem nás hned dali na JIP a volali do Motola, kam nás hned transportovali.

V Motole zjistili, že Žížalka má střevo plné hnisu a že zhubla na 24 kg. Po měsíci léčby nás zbavili hnisu a kapačkami vykrmili na 27 kg. Bylo možné udělat kolonoskopii. Tlusté střevo bylo průchodné jen velmi malinko a při vyšetření hodně krvácelo. Čekali jsme na výsledky z odebraného vzorku. Ale už jak probíhala kolonoskopie, doktorům bylo jasné, že to Crohnova nemoc není a přišel se mi představit doktor z onkologie.

 Přišly výsledky. Manžel byl v práci a já tam seděla sama. Doktor z dětského si s sebou vzal jinou lékařku. Jméno jsem nevnímala, napjatě jsem očekávala, co to je za nemoc a jak budeme pokračovat. První věta byla, že je to vzácný druh rakoviny. Děti nemívají rakovinu tlustého střeva. Je to nemoc dospělých… a šum… Chcete se na něco zeptat?

Celá jsem se klepala a jediná myšlenka mi běhala v hlavě: A bude žít?

Paní doktorka odpověděla: Vždycky je naděje.

Snažíme se být optimističtí a doufáme, že se léčba zabere. Adinka podstoupila operaci a byla jí odebrána polovina tlustého střeva a uzliny okolo. Z 12 uzlin bylo 5 zasažených nemocí. Teď nás čekají chemoterapie.

Nepřeju to žádné mamince, aby viděla dítě trpět. ( Ani tatínkovi) Žížalka už je kostička potažená kůží. Zvrací a klepe se únavou. Náš lehký autík nemá rád objímání, a když se chci pomazlit, musím se jí zeptat na svolení. Teď, když se na nemocničním lůžku klepe, chce, abych ji držela a utěšovala.

Kdyby nebylo podpory mého manžela a blízkých, už bych se asi zbláznila.

Pracovala jsem v Německu jako ošetřovatelka v penzionu pro seniory. Odešla jsem po 26 letech ze školství. V Německu jsem totiž měla 2× tak vysoký plat a méně odpracovaných hodin. Vše bylo super.

Pak se Vám obrátí život vzhůru nohama a zjistíte, že i když si platíte sociální a zdravotní, že nemáte na nic nárok, protože Vám onemocnělo dítě, které je pojištěné v Čechách.

Dítě nemocné a já bez platu. Prvních pár měsíců jsem si řekla, no co, tak přijdu o byt, auto … Jsou to jenom věci. Hlavní je, aby se Žížalka uzdravila.

Jenomže bez peněz to nejde.

Děkuji všem za psychickou a peněžitou pomoc.

Děkuji, že se mohu věnovat Žížalce a nemusím přemýšlet nad financemi.

Děkuju manželovi za podporu, bez něj bych do této sbírky nešla. Přesvědčil mě, že celý život pomáhám a dávám a že není ostuda si říct o pomoc.

Dokud máte sílu a jste zdraví, užívejte si rodiny každým okamžikem. Když jsme leželi v září v nemocnici, umřel mi táta a já nemohla od Adinky odejít. Tak jsem se nebyla rozloučit, nebyla jsem na pohřbu. V prosinci syn slavil 18. narozeniny a my jsme s prdelkou u toho také nebyli.

• speciální antibakteriální strava a nutridrinky,
• léky a pomůcky, které nehradí pojišťovna,
• úhrada pobytů spojených s rekonvalescencí,
• platby spojené s dojížděním a se splátkou automobilu,
• dezinfekční prostředky, drogerie, oblečení (musí  se často měnit) a další základní potřeby,
• případně drobné dárečky, které Adince udělají radost.