Zdeňku „objevila“ Jitka Houdková, náš chomutovský/jirkovský anděl. O zvláštní pomoc se sama Zdeňka neprosila, snažila se to nějak i ve svém stavu, zvládnout sama. Přišla si k Jitce pro aktovku pro Marečka, jako si chodí desítky dalších pro jiné věci. Jitka vede dárcovskou skupinu na Facebooku #Darujeme – Jirkov, Chomutov a okolí. Když Jitka vyslechla Zdenčinu situaci, dali jsme hlavy dohromady, nevěděli jsme jak, nevěděli jsme zda to zvládneme, ale prostě jsme věděli, že něco musíme udělat, teď hned. Udělali jsme pro Zdeňku sbírku v rámci našeho spolku BADY z.s. Zdeňce jsme nakoupili jídlo, přivezli darované postele, lednici.. Takovou radost, jakou měly děti z postele, jsme dlouho neviděli. Po první fyzické návštěvě místa, kde Zdeňka měla bydlet (štěnice, šváby, díry ve zdech, smrad všude..), nám bylo jasné, že vozit tam další pomoc nebo investovat tam třeba do vymalování, nemá smysl. Že už jen s ohledem na svůj stav prostě musí odtamtud pryč. Všudypřítomný zápach z deratizačního postřiku nás škrábal v krku po zbytek dne. Chtělo se nám plakat. Jenom Zdeňka měla starost, zda by opravdu nestačilo třeba jen vymalovat, aby nám zbylo i pro ostatní maminky v nouzi..
Rozhodli jsme se tedy, že za vybrané peníze, kterých nebylo mnoho, prostě zkusíme sehnat slušný byt jinde. Přišel první kámen úrazu. Přestože jsme volali jménem spolku, byli ochotní složit kauci, nájem.. Nikdo nebyl ochotný byt pronajmout.. Nemocné, sociálně slabé mamince samoživitelce.. Někteří to řekli na rovinu, že to není kšeft.. Někteří prostě přestali komunikovat. Některé další argumenty se snad nedají ani beztrestně publikovat. Jestli existuje zhmotnění toho, jak těžko se člověk odráží od dna, tak tady by se dalo snad krájet. Sáhli jsme si sami na dno. Nakonec se našel anděl a my sehnali maličký útulný byt 1+1, kam jsme Zdeňku i s dětmi přestěhovali.
Domluvili jsme Zdeňce schůzku v sociálním centru a sebevědomě začali řešit dávky, na které má nárok, aby se mohla začít stavět na nohy. Přišla další studená sprcha. Vedle invalidního důchodu 5900,- Kč má nárok jen na pár stovek na přídavcích na děti. Na příspěvek na bydlení vznikne nárok až za 3měsíce, kdy bude hradit nájem.. Na víc prostě nemá nárok.. Chtělo se nám plakat podruhé. Rodinu, která by jí pomohla, nemá. Kdyby chtěla najít útočiště třeba v azylovém domě, tam je momentálně beznadějně plno.. Se Zdeňkou jsme vyplnili i žádost Dobrému andělovi, takže postupně snad Zdeňka s dětmi přece jen dosáhnou na životní úroveň, která bude k přežití. Úplně se ale asi bez naší pomoci ještě dlouho neobejdou. Za Zdeňku nyní hradíme celý nájem, energie a velkou část ostatních nákladů, což je pro náš maličký spolek obrovská částka. Jen za poslední 2,5 měsíce jsme za Zdeňku vydali přes 70 000,- Kč a to jsme si opravdu nijak nevyskakovali. V podstatě jsme parta dobrovolníků, které svedla dohromady snaha pomoci těm nejslabším a nejzranitelnějším v našem okolí a jsme zvyklí pomáhat, dost často i za svoje prostředky, pokud je to třeba. Tohle je ale pro nás opravdu velké sousto, tím spíš, že tady bude pomoc potřeba ještě dlouho. Zdeňku nyní čekají další dva cykly chemoterapií. Prognóza léčby je už od začátku taková, že ikdyž se nyní podaří nemoc porazit, s největší pravděpodobností se dříve nebo později stejně vrátí….
Proto jsme se my sami rozhodli obrátit s prosbou o pomoc a vypsat veřejnou sbírku.
