Pomůžeme Honzíkovi splnit jeho sen o jeho návratu do běžného života, který si přeje z celého srdce.
Příběh z tátova pohledu. Je 24. 3. 2019. neděle, která se nezdá být zatím ničím zvláštní a přesto je to den, kdy se mi zhroutil svět. V podvečer mi zazvonil telefon z kterého zazněla věta kterou nechce nikdy slyšet žádný rodič ,,Honzík je mrtvý, spadl z lešení." Nejde popsat co jsem v tu chvíli cítil, absolutní bezmoc a obrovské zoufalství. Jediné na co jsem se zmohl bylo ,,NE HONZÍK NE, PROSÍM HONZÍK NE, PROČ ON? Celou noc jsem nespal a plakal a ze všeho nejvíc si přál, aby to byl jen zlý sen ze kterého se probudím, nestalo se. Druhý den ráno mi zazvonil telefon, dozvěděl jsem se něco, co jsem vůbec nechápal. Mám jet do vojenské nemocnice a dát souhlas na odpojení Honzíka, protože nemá šanci přežít. Souhlas s odpojením? On není mrtvý? Ne nebyl, DÍKY BOHU. Byla to mylná informace od příslušníka rodiny. Hned jsme se vydali do Prahy a vůbec nám nikomu nedošlo, že u nás odpojení není povolené. V nemocnici nám doktoři řekli, že Honzík má nejtěžší poškození mozku a na třikrát zlomenou páteř a že máme počítat s nejhorším. Další rána, celou noc se smiřujete s tím, že už tu není a najednou je, ale nemá šanci. I přes to jsem si řekl, že když nezemřel včera, tak nezemře ani dnes. Prognóza byla velmi špatná, Hluboké koma z takřka nulovou šancí na změnu. Ale my jsme se nevzdávali naděje a věřili jsme, že když u něj každý den budeme a budeme na něj mluvit, že nás uslyší a začne bojovat. Slyšel, stal se zázrak po dvou týdnech začal trošku reagovat, lidi to pro nás byl takoví náboj, že si to neumíte představit. Ani přes naší víru a Honzíkovi první reakce nám lékaři nedávali velkou šanci, že jednou přijde k plnému vědomí. Ale mi jsme mu věřili a dali mu všechnu naší energii, aby se tak stalo. A povedlo se. 24. 6. přesně na den tři měsíce od nehody Honzík odjíždí na rehabilitaci do Kladrub. Jsem ten nejšťastnější táta na světě, jezdit denně Liberec Praha se vyplatilo. Žádná vzdálenost není dost velká aby mě zastavila.
Uplynulo osm měsíců a mně a Honzíkovi se opět hroutil život. Honzíka partnerka, s kterou měl ročního syna vztah ukončila, vzdala to.
Můj 13letý vztah s partnerkou skončil podobným způsobem, rodina se pomalinku vytrácela a přestala Honzíka navštěvovat, i přestože to měli do 20 km. Tak jsme se s Honzíkem rozhodli, že nás tam nic nedrží a začneme nový život a odstěhovali jsme se 120 kilometrů od Mladé Boleslavi a začali jsme hledat nové známé přátelé.
Díky mé známé, která mě oslovila na veřejné síti a sdělila mi, že má něco co by Honzíkovi výrazně mohlo zlepšit jeho zdravotní stav. Jednalo se o výživový doplněk, který během jednoho týdne Honzíkovi výrazně zlepšil jeho zdravotní stav.
