Představení sbírky
Všechny vás moc zdravím :-) a děkuji, že jste zavítali na mou sbírku.
Jmenuji se Král Přibyslav, ale říkají mi Příbo, Přibíku, Bíbo a tak různě.
Trpím dětskou mozkovou obrnou – kvadrupostižením, kvadruspasticitou (svalové napětí), mikrocefalií (malá hlavička) a středně těžkou mentální retardací.
Mamince a tatínkovi jsem se narodil 3. 12. 2018. Bohužel maminka trpěla nezjištěnou preeklampsií, a když se na tuto nemoc přišlo, bylo již pozdě.
Narodil jsem se v 5 měsíci, konkrétně ve 24+3 tt. Na svět jsem přišel akutním císařským řezem. Vážil jsem 420g a měřil asi 26cm.
Od mého narození bylo mým rodičům říkáno, že se můj život neobejde bez následků a má cesta nebyla jednoduchá.
Nebyl mi ještě měsíc a při vyndání kapačky mi byla způsobená řezná rána na levém lýtku. Mám svých prvních 5 stehů. Když jsem vážil 1200g (byli mi 2 měsíce) operovali mi bříško. Měl jsem vytlačené obě tříselné kýly, a v pravé kýle se mi skřípnulo slepé střevo, které se zanítilo. Díky operaci se přišlo na to, že mám tlusté střevo otočené o 180° a nějaké srůsty. Vše mi pan primář chirurgie dal do pořádku. A Tehdy na mém malém tělíčku přibilo dalších 14 stehů.
Bohužel levá tříselná kýla (potvora jedna) se mi vytlačila ještě jednou, tak jsem musel později podstoupit ještě laparoskopický zákrok.
V nemocnici jsem strávil 134 dní, než jsem mohl domů a být konečně pořád s maminkou a tatínkem.
Komu pomůžeme?
Od narození se mnou maminka cvičí Vojtovu metodu. Jezdíme spolu do několika ambulancí např. neurologii, plicní, oční, foniatrii, nutriční poradnu, ortopedii, psychologii, logopedii, fyzioterapii a ergoterapii, aj.
Byli jsme spolu již 2× na rehabilitačním pobytu v Hamzově léčebně, který mi opravdu prospívá. Malými krůčky se pořád posouvám dál a dál.
V lednu mě čeká velká operace obou nožiček. Budou mi nařezávat šlachy ve stehnech, aby povolili moje svalové napětí, kvůli kterému křížím nožičky přes sebe a mám problém je i roztáhnout. Až budu na sále spinkat, tak se rozhodne, jestli to samé provedou s mými achylovkami, které mám zkrácené a je pro mě těžký pohyb pata-špička. Po operaci budu mít skoro celé tělo měsíc v sádrách. Aby vše dobře dopadlo, tak sádry povedou od hrudníku po špičky prstů na nohou. Budu moct jen ležet na zádech a bříšku.
Zatím zvládám válet sudy a plazení jako „raněný voják“. Bez pomoci neumím ani sedět. Pohybově jsem na úrovni ani ne ročního dítěte a mentálně se pohybuji kolem 2 let.
Prognózy jsou nejisté, invalidnímu vozíku asi neuteču. Ale přál bych si, alespoň pár krůčků zvládnout sám s chodítkem nebo berlemi.
