Představení projektu
Hlavní hrdinkou knihy je Daniela, hledající celý život hlubší porozumění – k sobě, partnerkám i světu kolem sebe. Její milostné vztahy se ženami se stávají zdrojem vášně i bolesti, štěstí i zklamání. Každá z žen jí nastavuje jiný obraz života. V rozdílných stylech soužití se rodí konflikty i něžné okamžiky, které hrdinka prožívá naplno. Příběh dramaticky sleduje vzplanutí i rozchody, žárlivost i překvapivé chvíle porozumění. Intimní scény, vášnivé dialogy i tiché okamžiky blízkosti odkrývají, že láska je složitý cit, ať už jde o muže či ženy.
Text je napínavý, místy sexy, místy dojemný – ale vždy obohacující. Nabízí čtenáři pohled do zákulisí vztahů mezi ženami, které se mnohdy neliší od těch heterosexuálních, a přesto mají své jedinečné kouzlo a výzvy.
Je to příběh o touze po lásce, o odvaze žít podle sebe a o tom, že skutečné porozumění vzniká tam, kde končí předsudky.
Celý příběh provází humor, je silně čtivý, postupně gradující, nekompromisně emocionálně nabitý a zanechává čtenáře s otázkami o lásce, mateřství a psychických traumatech, které beze zbytku formují životy postav. Přes všechny jeho složitosti je kladen důraz na odmítání patosu.
Čtení pro každého, kdo se zajímá o lidské vztahy v jejich nejautentičtější podobě.
Zdeňka Kárná
redaktorka a novinářka
Kdo za projektem stojí?
Jmenuji se Monika Pellová, narozena v Brně ve znamení Berana. Kdysi, v devatenácti letech – je to už opravdu věčnost – jsem si slíbila, že půjdu životní cestou podle svých představ a snů. Na kus toho putování jsem se vydala jako bubenice, nejdřív s dívčí, dnes už ženskou kapelou Loretta (jako… fakt to byla skvělá jízda), a před šesti lety jsem si splnila sen: posadit se za bicí v kapele Kapriola. Jak jinak, zase samé roby.
Jenže i splněné sny se občas rozplynou a já jsem po třech letech musela svoji milovanou kapelu opustit. Zdraví naše sny občas ignoruje.
V mém snovém úkrytu ale čeká ještě jedno nesplněné přání. Trvalo mu desítky let, než si dupnulo, že teď je ten správný čas. Desítky let psaní poznámek a rozpracovaných historek lidí, na jejichž tváře bych si dnes už jen stěží vzpomněla, ale jejich vyprávění zůstalo v paměti.
Ne, nečekejte nic hollywoodského. Jsou to jen příběhy, které cestou životem prožíváme všichni. Trápíme se, nechce se nám jít dál, nebo někdy ani nevíme jak.
Ale pak to dokážeme!
Anebo taky ne…
Někdy nás zastaví naše slabost, jindy osud. A někdy potřebujeme jen malou pauzu.
Ale i když si to v ten moment neuvědomujeme, každý z nás má nespočet možností, jak jít dál.
Poslední roky žiji pod Pálavou, což považuji za jeden z největších darů svého života. I proto, že po rock-metalovém rámusu mě tu obklopuje příroda a klid. S láskou pečuji o několik zvířat, z nichž některá zůstala osamocená uprostřed cesty, a já jim nabídla, že půjdeme dál společně. Ne, není to zásluha, ale dar, který mi ta němá tvář poskytla – dar, který dokáže udělat život mnohem hezčím.
V tom kousku krásné a tiché přírody, který mám pro sebe, se ze mě stala vášnivá posluchačka audioknih a nadšená pěstitelka biozeleniny (jak jinak).
Děkuji, že mě podpoříte. Opravdu, z celého srdce. Nejsou to fráze z crowdfundingu. Může to znamenat další splněný sen. A plnit si sny v našem krátkém životě je důležité – a také krásné. Víte to vy i já.
