Ahoj, tady Alex, dcera té nejlepší maminky,babičky, dcery a manželky Dagmar Jiřincové (52) , kterou by si člověk mohl přát. Před dvěma měsíci mamku ale postihla ta snad nejhorší úporná nemoc, kvůli které sem píšu. Mamince diagnostikovali pokročilou rakovinu slinivky.
Je nesmírně těžké pozorovat, jak maminku postupně ztrácím, jak ztrácím člověka, který je mi nejbližší. Ničí mě se koukat na fotky a na minulost, na to jak se nám všem dokázal život zpřeházet naruby v pár týdnech. Ještě před rakovinou si maminka prošla několika ošklivými nemocemi – třeba trombózou, plicní embolíí, nebo velmi špatnému COVIDU – 19. A já si říkám, proč se tyhle špatné věci lepí zrovna na maminku? Čím si to zasloužila?
Protože jsem na intru, jezdím domů na víkendy, tím více vnímám všechny změny – třeba to jak náhle zhubla, jak málo toho sní, nemá sílu moc mluvit či dělat běžné věci. S rodinou se snažíme mamce tyto situace zpříjemňovat, vyhovět jí, být s ní co nejvíce to jde, rozptylovat ji a předhazovat dobrou náladu s nadějí, kterou si kolikrát vnucujeme i sami sobě. Maminka je silná, chytrá žena, dokázala v životě neuvěřitelné věci, proto věřím, že pokud by někdo měl mít naději – je to ona.
Maminka 15 let pomáhala lidem jako fyzioterapeutka na poliklinice v Nepomuku, na rehabilitačním oddělení od bolesti. A dalších 15 let pracovala v mateřské školce Kasejovice jako paní učitelka dětí. Byla oceněná učitelka krajským úřadem v Plzni, protože byla k dětem citlivá, hodná, férová, inovativní a loni se dokonce stala její ředitelkou.
