Jsou příběhy, které si člověk nevybírá. A přesto jimi musí projít.
Když jsem přišla tragicky o svého syna, svět se mi rozpadl pod rukama. Jeden obyčejný den se proměnilo v okamžik, který rozdělil můj život na „před“ a „po“.
Zůstala jsem stát v bolesti, která nemá jméno. V tichu, které nikdo nechce zažít.
Ale právě tam, na dně, jsem začala vnímat něco jiného. Ne odpovědi. Ne vysvětlení. Ale jemné světlo. Přítomnost. Lásku, která nezmizela.
Z této cesty vznikla kniha Poselství znovuzrození.
Ne jako literární projekt. Ale jako otevření srdce.
Je to skutečný příběh o ztrátě dítěte. O vině. O víře. O rozpadu. O znovuzrození. O znameních, která přicházejí ve chvílích, kdy už nemáme sílu stát. A hlavně o tom, že láska nekončí smrtí.
Kniha už vyšla v češtině. A já dnes cítím, že její cesta nemá skončit tady.
Přála bych si, nechat ji přeložit do angličtiny, aby mohla obejmout i rodiče v jiných zemích. Ty, kteří právě teď možná sedí na podlaze v koupelně a ptají se: „Jak mám dál žít?“
Možná jim tato kniha jednou pomůže znovu se nadechnout.
