Věřím na NÁHODY. NA TO, ŽE NÁHODY NEPŘICHÁZÍ NÁHODOU, nýbrž pro nás mají vzkaz, který bychom neměli minout bez povšimnutí. A příběh o malé holce, která ztratila svého tátu, se ke mně dostal náhodou s velikým N.
Je večer o několik let zpátky, volá mi neznámá žena a chce mi vyprávět příběh své dcerky, jenž by chtěla sepsat do knižní podoby (četla prý mé povídky a líbily se jí). Překvapeně naslouchám osobnímu a emotivnímu sdílení o úmrtí v rodině a o tom, jak se malá dcera se situací vyrovnává, a nakonec jsem dotázána, zda bych její příběh zhmotnila do knihy.
Vnímám, jak jsem z celé nezvyklé situace rozpačitá, navíc si nejsem jistá, zda umím psát pro děti, a tak se nabízím, že zkusím dát do pár řádek to, co jsem slyšela vyprávět.
Ještě ten večer píšu text o malé školačce a jejím tátovi, začátek příběhu, který jsem právě vyslechla. Posílám jej ženě, text se jí líbí, zdá se, že spolupráce může začít. A já cítím, že se ve mně rodí zvědavost.
Jenomže stop!
Jak žena nečekaně do mého života vstoupila, tak po krátké době nečekaně zmizela. Už se mi nikdy neozvala.
A mně zůstala ta jedna jediná krátká první kapitola…
Z náhody se stala záhada…
Čas plynul a já s touhle záhadou zůstávala dál. A i když jsem nerozluštila to, co se v realitě stalo, věděla jsem, že ke mně příběh přišel proto, abych ho vyprávěla dál.
Holčička dostala své jméno, první kapitola byla napsána a nikdy jsem ji neupravila. Držela jsem se pointy příběhu a vše ostatní postupně tvořila ve své fantazii. Inspirována mými mateřskými zkušenostmi i těmi z terapeutické práce s dětmi jsem skládala příběh Matyldy, úryvky četla mému tehdy malému synovi, který mi dával pro mně důležitou zpětnou vazbu. A po takřka dvou letech vznikl příběh o školačce Matyldě, které zemře tatínek a ona se učí žít s prázdným místem, které po něm zůstalo…
🤍 Ke spolupráci jsem přizvala debutující ilustrátorku, s níž se znám z online programů a naživo jsme se nikdy nesetkaly – intuitivně jsem vsadila na její energii a nepřehlédnutelný výtvarný talent. „Na dálku“ a na základě mnoha mnoha hodin telefonování a dopisování tak v průběhu tří let vznikaly skici a finálních 30 ilustrací k 30 kapitolám.
🤍 Trpělivě a pečlivě jsem hledala nakladatelství, které by vytvořilo knížku tak, jak jsem si namyslela. A má víra v dobré konce se vyplatila. Našla jsem nakladatelství, které tvoří překrásné knihy. Vysoce kvalitní, nadčasové, originální. A já jsem vděčná, že Matylda vzniká právě v téhle poctivé autorské stáji.
🤍 Pomyslné požehnání na cestu dal Matyldě náš přední psycholog Milan Studnička, který mi byl laskavým betačtenářem. Je mi ctí, že prostřednictvím jeho slov mohu příběh o Matyldě doporučit všem dětem a rodičům, kteří hledají podporu a inspiraci v těžkých životních chvílích.
