Příběh, který se bez pomoci nezmění
Rozlehlá masajská vesnice Lolubaragwo, přibližně 12 km od Elerai a 18 km od Kiberashi v tanzanském regionu Tanga, čelí každodennímu problému, který si většina z nás jen těžko dokáže představit.
Nemá vlastní spolehlivý zdroj vody.
V období sucha přirozené zdroje povrchové vody vysychají. Nejbližší napajedlo je vzdálené přibližně 6 kilometrů a voda se zde platí. Nejbližší soukromá studna se nachází asi 5 kilometrů daleko, v sousední vesnici.
Ženy a děti chodí pro vodu s kanystry pěšky nebo s pomocí oslů. Někdy jsou odkázány na zbytky vody v loužích či napajedlech, jejichž kvalita může představovat zdravotní riziko.
Ani zvířata však dlouhodobé sucho nezvládají. Nedostatek vody a pastvy je nutí putovat za potravou do vzdálenějších oblastí. Některá cestu nepřežijí.
Rodiny proto často musí platit za dovoz vody ze vzdálenějších vesnic. Peníze, které by mohly využít na vzdělání dětí, potraviny, oblečení nebo další základní potřeby, tak vydávají za něco, co my považujeme za samozřejmost.
Sucho, které bere obživu i naději
Dlouhá období sucha a nedostatek srážek mají dopad na celou komunitu.
Bez vody:
-
Hynou hospodářská zvířata, která jsou pro masajské rodiny zásadním zdrojem obživy.
-
Mizí pastviny a nedaří se pěstovaným plodinám, včetně kukuřice.
-
Zhoršují se hygienické podmínky, což představuje zdravotní riziko zejména pro děti.
-
Rodiny přicházejí o příjmy a mají méně prostředků na vzdělání i základní potřeby.
Muži často odcházejí s dobytkem na dlouhé cesty buší, aby našli vodu a pastvu. Vyčerpaná zvířata ale takové putování mnohdy nezvládnou.
Místní obyvatelé dělají maximum, aby své rodiny a stáda uživili. Bez dostupného zdroje vody jsou však jejich možnosti velmi omezené.
Nejde o nedostatek snahy. Jde o nedostatek základního zdroje, bez kterého se nedá dlouhodobě žít ani hospodařit.
Kdo sbírku pořádá a proč?
Jmenuji se Anna Straková a jsem majitelkou cestovní agentury JeduSi a zakladatelkou Nadačního fondu JeduSi.
Do Tanzanie jsem se původně dostala pracovně. Cestování je nejen moje profese, ale také příležitost poznávat místa, kultury a život místních lidí, abych je mohla zodpovědně představovat svým klientům.
Do masajské komunity v Lolubaragwo jsem se poprvé dostala na pozvání kamaráda, kterého jsem poznala při jedné ze svých cest. Chtěl mi ukázat skutečný život Masajů – jejich kulturu, tradice a každodenní realitu.
Už při první návštěvě mě překvapilo, jak obtížné je se do vesnice vůbec dostat a v jak skromných podmínkách místní lidé žijí.
Při druhé, delší návštěvě mě ale nejvíc zasáhlo něco jiného.
Všudypřítomné sucho. Vyprahlá krajina. A každodenní starost o vodu.
Nemají elektřinu.
Nemají vlastní zdroj vody.
Žijí především z toho, co sami vypěstují, vyrobí nebo odchovají.
Přesto mě přijali s neuvěřitelnou pohostinností a otevřeností.
A právě tehdy jsem si uvědomila, že nechci zůstat jen návštěvníkem, který se vrátí domů s fotografiemi a silnými zážitky.
Rozhodla jsem se pokusit jim pomoci.
Proto vznikl Nadační fond JeduSi a jeho první projekt – voda pro Lolubaragwo.
❤️ Proč vás prosím o pomoc?
Vybudování hlubinného vrtu a následného systému zásobování vodou je finančně i technicky náročný projekt, který sama nedokážu ufinancovat.
Mám ale něco, na čem se dá stavět: osobní vztah k místní komunitě, přímý kontakt s jejími obyvateli, znalost jejich situace a odhodlání projekt dotáhnout co nejdál.
A dnes už máme za sebou i první konkrétní výsledky.
Odborný hydrogeologický průzkum je dokončený. Jeho výsledky jsou nadějné a máme doporučení pro další postup.
Teď nás čeká další, zásadní krok – hlubinný vrt, který ukáže, zda se podaří získat dostatečně vydatný a kvalitní zdroj vody.
Co by vlastní zdroj vody pro Lolubaragwo znamenal?
-
Lepší hygienické podmínky a zdraví: Dostupná zdravotně nezávadná voda by pomohla snížit rizika spojená s používáním znečištěných zdrojů.
-
Více času pro ženy a děti: Méně hodin strávených cestami pro vodu by znamenalo více prostoru pro rodinu, vzdělávání a každodenní činnosti.
-
Větší šanci udržet obživu: Dostupnější voda by mohla pomoci místním rodinám lépe zvládat období sucha.
-
Důstojnější život doma: Rodiny by nebyly v takové míře závislé na vzdálených zdrojích a nákladném dovozu vody.
Voda pro nás není luxus. Je samozřejmostí, bez které si neumíme představit běžný den. V Lolubaragwo je nadějí na lepší budoucnost.
Děkuji všem, kteří nám pomáhají přiblížit tuto naději skutečnosti. ❤️