Příběh, který se bez pomoci nezmění
Rozlehlá masajská vesnice Lolubaragwo v oblasti zhruba 12 km od Elerai (cca 18 km od Kiberashi, region Tanga v Tanzánii) dnes bojuje o přežití.
Důvod je prostý a krutý: nemají vodu.
Období sucha je neúprosné, přirozené zdroje povrchové vody dávno vyschly, nejbližší napajedlo je vzdálené přibližně 6 kilometrů a voda se zde platí. Nejbližší soukromá studna je asi 5 kilometrů daleko, v sousední vesnici.
Ženy chodí každý den s kanystry pro vodu pěšky nebo s osly – často k loužím nebo k napajedlům, pokud ještě nejsou úplně vyschlá. Voda bývá znečištěná a zdravotně závadná. Ani osli však dlouhodobé sucho a nedostatek trávy nezvládají – utíkají za potravou a vodou, nebo hynou. Rodiny pak platí spoustu peněz za dovoz vody ze vzdálenějších vesnic, kde jsou veřejné studny (otevřené 2 x týdně), ale pak chybějí peníze na vzdělání dětí, ošacení, základní potraviny
. 
Sucho, které ničí všechno
Období sucha jsou v této oblasti stále delší a tvrdší, s minimálními
srážkami i v období dešťů.
Bez vody:
-
umírá dobytek – jediný zdroj obživy
-
mizí pastviny i pěstované plodiny (kukuřice a další)
-
děti trpí nemocemi a vyrážkami kvůli nedostatku hygieny
-
rodiny nemají prostředky na vzdělání ani základní potřeby
Muži odcházejí s dobytkem na dlouhou cestu buší hledat vodu a trávu do velmi vzdálených oblastí. Hlady a žízní vyčerpaná zvířata cestu často nezvládnou. Přestože Masajové dělají maximum, zvířata i úroda umírají.
Tohle není chudoba z pohodlnosti.
Tohle je boj o základní zdroj, bez kterého nelze nic vybudovat.
Kdo sbírku pořádá a proč
Jsem Anna, prodejce zájezdů, a do Tanzanie jsem přijela pracovně – sbírat informace, poznávám místa a kultury, abych je mohla zodpovědně představovat svým klientům.
Do masajské komunity v Lolubaragwo jsem se dostala na pozvání kamaráda, kterého jsem potkala právě při jedné z těchto cest. Chtěl mi ukázat skutečný život Masajů – jejich kulturu, tradice a každodenní realitu.
Už při první návštěvě mě šokovalo, jak obtížné je se do bomy (vsi) vůbec dostat. V jak skromných podmínkách zde lidé žijí. Bez jakýchkoliv výdobytků, na které my jsme zvyklí a které pokládáme za samozřejmé.
Při druhé návštěvě, kdy jsem zde byla delší dobu, mě zasáhlo, jak extrémně vyprahlé celé okolí je. Jak těžký je život v období sucha.
Nemají elektřinu.
Nemají vodu.
Žijí z toho, co si sami vyrobí, vypěstují a odchovají.
Tahle drsná realita mě dovedla k odhodlání jim pomoci.
❤️
Proč vás prosím o pomoc?
V Čechách prodávám zájezdy (v ne úplně jednoduché době) a nemám dostatečné prostředky, abych takto náročný projekt sama ufinancovala.
Mám ale něco, co se nedá koupit: odhodlání, osobní pouto, přímý kontakt s rodinami v Lolubaragwo a důvěru místních lidí. Znám jejich tváře, vím, jak daleko chodí pro vodu, a proto vím, že pomoc nemůže počkat.
Jedna studna v buši dokáže zázraky:
- Vrátit dětem zdraví: Čistá voda znamená konec nemocí ze znečištěných zdrojů.
- Darovat čas ženám a dívkám: Už nebudou trávit hodiny těžkou chůzí pro vodu a dívky budou moci chodit do školy.
- Zachránit obživu: Voda umožní rodinám přežít období sucha a zajistit vzdělání pro své děti.
- Důstojný život doma: Lidé nebudou muset opouštět své domovy kvůli žízni.
Voda pro nás není luxus, ale základní právo na život. V Lolubaragwo je to naděje na budoucnost.
Děkuji, že mi pomáháte přinést vodu tam, kde o životě rozhoduje každá kapka.