Představení sbírky
Dnes stojím před další výzvou – jak si udržet svobodu, kterou jsem si tak těžce vybojovala.
Můj každodenní život je omezený nedostatkem dostupné dopravy. Každá cesta ven pro mě znamená složité plánování, nejistotu a často i zklamání, když něco nevyjde. Mnohé věci, které jsou pro většinu lidí samozřejmé, jsou pro mě stále nedosažitelné.
Bezbariérový automobil by pro mě znamenal mnohem víc než jen dopravu. Znamenal by svobodu rozhodovat o svém životě. Možnost vyjet, kdy potřebuji, dojet k lékaři, mezi lidi, za vzděláním i za kulturou a relaxací. Znamenal by návrat k životu, který není jen čekáním na pomoc druhých.
Znamenal by také naději splnit si sen, který se může zdát obyčejný, ale pro mě je téměř nedosažitelný – znovu vidět moře. Cítit jeho vůni, slyšet vlny a na chvíli zapomenout na všechny limity, které mi život přinesl.
Auto je pro mě klíčem. Klíčem k pohybu, k důstojnosti i k budoucnosti.
Komu pomůžeme?
Jmenuji se Ivana Bednaříková, je mi 50 let a celý život se nevzdávám, přestože mi osud postavil do cesty velmi těžké překážky. Trpím spinální muskulární atrofií (SMA) – vzácným onemocněním, které mi postupně bere sílu ve svalech. Dnes jsem odkázaná na elektrický vozík a pomoc druhých.
Své dětství jsem prožila bez každodenní blízkosti rodiny – patnáct let jsem strávila v ústavu pro tělesně postižené děti. Přesto jsem si v sobě dokázala uchovat sílu, citlivost a touhu po obyčejném životě.
Největší oporou mi byla moje sestra Renata. Sdílely jsme stejnou nemoc i silné pouto, které vydrželo celý život. Když žila ve Zlíně, denně jsem za ní docházela. Po jejím odstěhování do Prahy jsem za ní díky upravenému automobilu pravidelně jezdila a byla jsem jí nablízku až do posledních chvil. V listopadu 2024 jsem ji navždy ztratila. Tato ztráta ve mně zanechala hlubokou bolest, ale i odhodlání jít dál.
Navzdory všemu bojuji. Vzdělávám se, věnuji se osobnímu rozvoji a připravuji se na to, abych jednou mohla pomáhat druhým lidem, kteří procházejí těžkými životními situacemi.
