Představení sbírky
Manželé Jitka a František žijí v 1. patře rodinného domu, kde jsou vlivem zhoršení zdravotní situace Františka už 7 let izolováni. Přestože jsou oba bojovníci a snažili se svou situaci vyřešit skrz příspěvek na péči nebo skrz žádost na příspěvek na speciální pomůcku, v jejich případě stropní zvedák, byli neúspěšní. Byt nemají uzpůsobený na lépe dostupnější mobilní zvedák a i schody jsou specifické, tudíž jim v jejich situaci nepomohl ani schodolez.
František je již imobilní, po bytě se pohybuje na vozíčku a veškerou péči o něj zajišťuje jeho manželka Jitka s pomocí několika organizací, které dochází k nim domů. Péče je ale náročná a Jitce docházejí síly a i naděje, že by se mohl ještě její manžel dostat někdy ven.
Komu pomůžeme?
Můj manžel, František, přišel o jedno oko už ve svých 11 letech, kdy mu parta kluků hodila nehašené vápno do očí. Ale vyrovnal se s tím a žili jsme spolu obyčejný, spokojený život. Milovali jsme přírodu, společnost nám dělali naši věrní přátele – psi. Před osmi lety František ve vteřině, bez varování oslepl a ponořil se do absolutní tmy. Nevzdal to. Chodili jsme dál společně na malé procházky okolo domu, na nákupy a dělali vše pro to, aby se náš život podobal tomu normálnímu.
Pak přišel pád ze schodů, roztříštěná levá ruka, dlouhá rekonvalescence a strach. A aby toho všeho nebylo málo, asi před 4 roky slabá mrtvice a podle lékařů středně těžké ochrnutí levé strany těla. Bojoval dál, ale nejenom o svůj život, bohužel i s úřady. Začal administrativní souboj žádostí, odvolání a zamítání příspěvků – na bezbariérovou koupelnu 1 rok, na schodolez 2 roky, naposledy o stropní zvedák, který by ulehčoval přesun z lůžka na křeslo. Bez asistencí pečovatelů se neobejdeme. Prodali jsme naší milovanou chatičku na Berounce, abychom pořídili alespoň bezbariérovou koupelnu a upravili byt.
Stali jsme se oba vězni svého bytu v 1. patře malého domku, protože já svého manžela neopustím. Prožili jsme spolu 41 let společného života. Mým velkým přáním je, aby se po více než 7 letech mohl František dostat ven, alespoň na naší malou zahrádku, a sedět pod korunami stromů. Těší se na to celou dobu.
A teď, v době, kdy jsme už začali ztrácet naději na jakoukoliv změnu, se objevili v našem životě nádherní lidé, které naše problémy vzali za své a touto formou se nám snaží pomoci vystoupit z dlouhé izolace. Děkuji z celého srdce jim i vám, ať už to dopadne, jak chce, za pomoc a hlavně pocit hřejivé, lidské sounáležitosti, která mi vlila do žil znovu chuť a radost do života. Nejsme sami!
