Pavlík a Petřík se narodili v 33.týdnu těhotenství. Přestože porod proběhl bez komplikací, před prvním rokem života byla ukrajinským dvojčatům diagnostikována mozková obrna, diplegie. V praxi to znamená ochrnutí končetin a to, že kluci nechodí. Veškerý přesun probíhá pomocí plazení nebo pomocí invalidního vozíku. Omezené pohybové možnosti doplňují bohužel také časté epileptické záchvaty a mentální retardace. Zdravotní stav obou chlapců neulehčuje ani fakt, že se aktuálně musí učit žít v nové zemi, v Čechách, kde nejsou ještě ani rok.
Když maminka Antonie porodila dvojčata Peťu a Pavlíka, doma už na ně čekal starší bráška Ivan. Přestože se děti narodily přirozenou cestou a nic nenasvědčovalo zdravotním komplikacím, oproti svému bráškovi bylo zřetelné, že se ve svém vývoji opožďují. Před dovršením jednoho roku byla už oběma dětem diagnostikována mozková obrna. I když už od té chvíle uplynulo deset let, maminka svým dětem věnuje stále stejnou intenzivní péči, ne-li vyšší.
„Péťovi musím ve všem pomáhat, být s ním ve dne v noci. Je to můj velký malý kluk. Je ve svém světě šťastný. V tom reálném si však nic sám neobstará, ani se sám nenají, neoblékne. Má trvale pleny, trpí epileptickými záchvaty, poruchou autistického spektra a mentální retardací. Pavlo je na tom lépe, mluví, rozumí mi. Protože však ale také nechodí, musím ho všude přenášet.,“ popisuje maminka zdravotní stav dvojčat
