Příběh chlapců
Pavlík a Petřík se narodili v 33.týdnu těhotenství. Přestože porod proběhl bez komplikací, před prvním rokem života byla ukrajinským dvojčatům diagnostikována mozková obrna, diplegie. V praxi to znamená ochrnutí končetin a to, že kluci nechodí. Veškerý přesun probíhá pomocí plazení nebo pomocí invalidního vozíku. Omezené pohybové možnosti doplňují bohužel také časté epileptické záchvaty a mentální retardace. Zdravotní stav obou chlapců neulehčuje ani fakt, že se aktuálně musí učit žít v nové zemi, v Čechách, kde nejsou ještě ani rok.
Když maminka Antonie porodila dvojčata Peťu a Pavlíka, doma už na ně čekal starší bráška Ivan. Přestože se děti narodily přirozenou cestou a nic nenasvědčovalo zdravotním komplikacím, oproti svému bráškovi bylo zřetelné, že se ve svém vývoji opožďují. Před dovršením jednoho roku byla už oběma dětem diagnostikována mozková obrna. I když už od té chvíle uplynulo deset let, maminka svým dětem věnuje stále stejnou intenzivní péči, ne-li vyšší.
„Péťovi musím ve všem pomáhat, být s ním ve dne v noci. Je to můj velký malý kluk. Je ve svém světě šťastný. V tom reálném si však nic sám neobstará, ani se sám nenají, neoblékne. Má trvale pleny, trpí epileptickými záchvaty, poruchou autistického spektra a mentální retardací. Pavlo je na tom lépe, mluví, rozumí mi. Protože však ale také nechodí, musím ho všude přenášet.,“ popisuje maminka zdravotní stav dvojčat
Pomoc může neurorehabilitace
Pro oba kluky by si maminka přála co nejvíce samostatný a šťastný život. Aby se tento její sen mohl uskutečnit, lékaři se společně shodují na tom, že oba chlapci musí nutně co nejdříve zahájit intenzivní neuroléčbu. V opačném případě by se šance na samostatný pohyb a případnou chůzi mohla totiž definitivně rozplynout.
Nadějí pro dvojčata jsou aktuálně v České republice intenzivní neurorehabilitace na klinice Axon. Tyto vysoce kvalitní a účinné rehabilitace klukům zajistí komplexní individuálně sestavenou rehabilitační péči. Jelikož však nejsou hrazeny zdravotní pojišťovnou, úhrada padá na bedra rodičům, což pro ně v aktuální situaci představuje téměř existenční otázku. Rodina bohužel nemá nárok na dávky, příspěvky ani rehabilitace hrazené ze zdravotního pojištění. Tatínek pracuje jako řidič, maminka se stará o děti. I když se snaží rodina sebevíce, rozpočet je velmi napjatý.
