Ahoj, jmenuji se Pú.
Jsem sice už trochu starší dáma – francouzský buldoček, 10 let – ale to mi nebrání v aktivním psím životě a každodenních radostech. Ráda proháním zbytek psí smečky po zahradě, miluju procházky, jízdu autem a výlety. Ale úplně nejvíc mě těší mazlení. Hodně mazlení. ❤️
Všichni doufali, že se můj zdravotní stav konečně stabilizoval. Že pravidelné fyzio mám jako zaslouženou odměnu za dosavadní boj.
Ale osud mi připravil další nečekanou výzvu – zatím tu nejtěžší. Naštěstí mám milující rodinu, domov a ochranitelského buldočího brášku. Ale někdy to prostě nestačí…
… a tady to začíná…
Z nepatrného kožního výrůstku se stala noční můra. Zpráva o pozitivním nálezu – mastocytom grade 2 – všechny zasáhla. Část cesty, tedy operaci zhoubného nádoru a první výsledky, už máme za sebou. Ale čekají nás další testy, konzultace a hlavně dlouhodobá léčba.
Počítali jsme se vším, ale tahle nemoc nás přemohla.
Rodina věří a vyhlíží šťastný konec. Cesta je dlouhá, vše je ještě čerstvé – ale nevzdávají se.
Nikdy je nenapadlo žádat o pomoc. Každou léčbu vždy hradili ze svých prostředků. Jenže teď už je to nad jejich síly i možnosti. U této diagnózy totiž nikdy nevíte, co přijde dál – jakým směrem se nemoc vyvine, jak bude probíhat léčba, kolik času bude potřeba… nebo kolik ho zbývá. ❤️
Každou volnou chvíli tráví spolu na zahradě nebo na procházce. Protože Pú má chuť žít. Ráda prohání nejen smečku, ale i slepice. Lásku a pusinky rozdává na všechny strany. To je to, co rodinu drží nad vodou – její úsměv jim dodává sílu.
A jak to tak bývá – s buldočím bráškou jsou nerozlučná dvojka.
