Představení sbírky
Vše začalo ve 24. týdnu těhotenství. Cestou do nemocnice jsem v autě plakala, protože mi v pravidelných intervalech začaly bolesti a já cítila, jak mé břicho tvrdne. Měla jsem velmi nepříjemné tušení, že se blíží předčasný porod, v nemocnici se pak mé obavy, bohužel, potvrdily. Lékaři již nedokázali efektivně zastavit porod, a tak se nám 22. ledna 2021 narodilo miminko – miminko do dlaně – náš Filípek.
Dlouhou dobu strávil Filípek na plicní ventilaci a JIP se stala naším druhým domovem. Jeden den jsme se radovali z dobrých zpráv, druhý den bylo vše jinak. A tak pořád a pořád dokola. Spousta hodin strávených u inkubátoru, spousta slz a probdělých nocí. Tento náročný nemocniční boj trval téměř 5 měsíců.
Konečně jsme jeli domů a začal kolotoč návštěv u specialistů. Vše se zdálo být v pořádku. Dává si na čas, ale srovná se to, říkali.
Komu pomůžeme?
„Čas běžel a než jsme se nadáli, Filda slavil své druhé narozeniny. Proč ale ještě nechodí? Jedna otázka, kterou jsme najednou slýchali denně a jedni zoufalí rodiče, kteří neznali odpověď“ říká maminka Alexandra.
Samostatně začal Filípek chodit až ve dvou a půl letech. Bylo ale jasné, že je něco špatně. Ve třech letech byla Filípkovi diagnostikována dětská mozková obrna a epilepsie. Úlevou bylo, že jsme konečně získali odpověď na naše neustálé otázky, ale zároveň se nám zhroutil svět.
Fildovi jsou dnes již 4 roky, ale stále potřebuje kočárek, protože kvůli chůzi po špičkách ujde jen krátké vzdálenosti. Nedokáže běhat, skákat a dovádět se zdravými dětmi, což způsobuje jeho vyloučení z kolektivu a nás to často dohání k slzám.
