Pomoc pro rodinu, které těžce onemocněl tatínek a manžel

Život rodiny Bednářových se během okamžiku obrátil vzhůru nohama. Zdraví, které do té doby brali jako samozřejmost, už nikdy nebudou vnímat stejně. Byli si najednou bližší než kdy dřív, protože věděli, že mají jeden druhého. V těch nejtěžších chvílích si uvědomili, že se pořád mezi lidmi najdou ti, kteří jsou ochotni podat pomocnou ruku, a stále věří, že společně zvládnou vše, co přijde.

Vše se odehrálo roku 2012, který byl stejný jako jiný až do osudného dne 26. 10., pro rodinu pana Petra (36) a Aleny (37) s dětmi Petříkem (11), Natálkou (8) a Alenkou (4). Toho dne manžel utrpěl epileptický záchvat. Našli jsme ho na podlaze, neví se přesný čas, jak dlouho tam ležel. Zavolali jsme záchrannou službu. Manžela dali na běžný pokoj, i když měl být na JIP. Potom manžel znovu utrpěl epileptický záchvat, ale než přišla pomoc, byl už 5–10 minut mrtvý. Resuscitace byla úspěšná, ale měla své následky. Po dobu čtrnácti dnů byl v kómatu. Byl ve velmi vážném zdravotním stavu. Více než půl roku byl v nemocnicích. Nakonec se jeho stav postupně zlepšoval. Hůře komunikoval a velmi omezeně chodil s chodítkem. Tento pokrok však skončil na psychiatrii, kde byl nadopován prášky a došlo k rapidnímu zhoršení. Přestal mluvit, chodit, pleny se staly každodenní součástí…

🇬🇧ENG

The Bednář family's life was turned upside down in an instant. The health they had taken for granted until then would never be the same again. They were suddenly closer than ever before because they knew they had each other. In the most difficult moments, they realized that there are always those among people who are willing to lend a helping hand and still believe that together they can handle everything that comes their way.

It all happened in 2012, which was the same as any other until the fateful day of October 26, for the family of Mr. Petr (36) and Alena (37) with their children Petřík (11), Natálka (8), and Alenka (4). On that day, the husband suffered an epileptic seizure. We found him on the floor; the exact time is unknown, or how long he had been lying there. We called emergency services. They put my husband in a normal room, even though he should have been in the ICU. Then my husband suffered another epileptic seizure, but before help arrived, he had already been dead for 5–10 minutes. Resuscitation was successful, but it had its consequences. He was in a coma for fourteen days. He was in a very serious health condition. He was in hospitals for more than half a year. Finally, his condition gradually improved. He had difficulty communicating and could only walk with a walker to a very limited extent. This progress, however, ended in a psychiatric hospital, where he was doped with pills and there was a rapid deterioration. He stopped talking, walking; diapers became a part of everyday life…

Celou tuto dobu jsem s dětmi stála při něm. Jeho stav se stal neměnným a bohužel trvalým. Po této tragédii se všechno změnilo. Musela jsem zastat roli obou rodičů. V té době jsem nevěděla, co dělat, neměla jsem s touto situací žádné zkušenosti, a k tomu jsem měla tři malé děti. Jediné, čím jsem si byla jistá, bylo to, že manžela neopustím a postarám se o něho.

🇬🇧ENG

The whole time, I stood by him with my children. His condition became unchangeable and unfortunately permanent. After this tragedy, everything changed. I had to take on the role of both parents. At that time, I didn't know what to do; I had no experience with this situation, and I had three small children. The only thing I was sure of was that I wouldn't leave my husband and would take care of him.

Moje zdravotní problémy jsou důsledkem dlouholeté péče o manžela. Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala. Pečuji o něj už 13 let s láskou a trpělivostí. Každý den ho polohuji, aby neměl dekubity. Moje pomoc je nezbytná při přesunu do polohovacího křesla a na lůžko. Každodenní cvičení je součástí. Tato péče mi přinesla zdravotní problémy. Můj zrak se začal horšit. Lékař diagnostikoval zelený zákal a přidaly se vyhřezlé ploténky. Přesto stále věřím, že to, co dělám, má smysl. Manželovi byla přiznána péče. Pracuji na zkrácený úvazek v Tescu, protože bychom to finančně nezvládali. Avšak bez mých úžasných dětí bych to nedokázala. Jsou pro mě vším. Jsou nejen mojí největší oporou, ale i každodenní motivací.

🇬🇧ENG

My health problems are the result of many years of caring for my husband. I have never regretted my decision. I have been caring for him for 13 years with love and patience. I position him every day so that he does not have pressure sores. My help is necessary when transferring him to a positioner and to a bed. Daily exercise is part of it. This care has brought me health problems. My eyesight began to deteriorate. The doctor diagnosed glaucoma and herniated discs. Nevertheless, I still believe that what I do makes sense. My husband was granted care. I work part-time at Tesco because we would not be able to manage it financially. However, I could not have done it without my wonderful children. They are everything to me. They are not only my greatest support, but also my daily motivation.

Pan Petr Bednář, tatínek tří dětí a manžel, se v říjnu roku 2012 stal kvadruplegikem. Od té doby je trvale upoután na lůžko, není schopen mluvit, chodit, najíst se – je odkázán na celodenní pomoc druhých a je nesvéprávný. Je mu poskytována pomoc při stravování, oblékání, hygieně a cvičení. Především společnost jeho nejbližších je pro něj psychickou oporou. V prostředí kolem nás se cítí v bezpečí.

🇬🇧ENG

Mr. Petr Bednář, a father of three children and a husband, became a quadriplegic in October 2012. Since then, he has been permanently bedridden, unable to speak, walk, or eat—completely dependent on the help of others throughout the day. He requires assistance with eating, dressing, hygiene, and exercise. Above all, the company of his closest family provides him with essential psychological support. He feels safe in the environment around him.

Každý váš příspěvek nám pomůže posunout se blíže k našemu největšímu snu – mít vlastní domov, kde budeme moci začít znovu, kde budeme žít jako rodina a kde děti budou mít stabilní zázemí.

Popřípadě budou využity na rehabilitační pomůcky pro manžela, jako je mechanický vozík s motorkem. Mohli bychom chodit na procházky, aniž bychom museli tlačit vozík. Doprovázející osoba by měla plnou kontrolu. V případě nižšího výběru peněz si stále pořídíme domeček. Vzala bych si hypotéku. Kvůli nízkým příjmům hypotéka není nyní možná. Pokud by se podařilo vybrat více, než je potřeba na koupi domečku, použili bychom peníze na úpravy domu (nutný bezbariérový vstup) nebo na mechanický vozík s motorkem. Momentálně žijeme u mého bratra, ale dlouhodobě zde nemůžeme zůstat. Poslední rok pro nás byl nesmírně náročný, plný stresu a nejistoty. Ačkoli se snažíme šetřit, kde to jen jde, naše příjmy jsou omezené. Rodinný rozpočet je závislý pouze na manželově invalidním důchodu, příspěvku na péči a mzdě ze zkráceného úvazku. Děti se snaží pomáhat, jak jen mohou, ale stále ještě studují. Při studiu se snaží chodit i na brigády, tak se u manžela střídáme. I když je to pro ně obrovská zátěž, nikdy nelitovali toho, že jsem se rozhodla o manžela postarat. To, co se stalo, vnímají jako ponaučení a naučili se vážit si toho nejcennějšího – svého zdraví a lidí, kteří je mají rádi. Nedokáží si ani představit, že by zůstali bez svého tatínka.

Každý váš příspěvek nám dává šanci na lepší život. Pomůže nám udělat krok blíž k vlastnímu domovu, který jsme vždy toužili mít. Věřte, že si vážíme každé koruny, každého gesta, každé podpory, která nás posune blíž.

Děkujeme vám všem z celého srdce a prosíme vás o sdílení.

Touto cestou bychom chtěli vyjádřit hluboké poděkání paní MUDr. Vladimíře Koukalové, nejen vynikající lékařce mého manžela, ale také laskavé osobě, která nám doporučila tuto platformu k založení sbírky. Měli jsme to štěstí ji poznat a zažít, s jakým nasazením a péčí přistupuje ke každému pacientovi. Její ochota nám vždy pomoci pro nás znamená víc, než slova dokážou vyjádřit.

🇬🇧ENG

Every contribution you make will help us move closer to our biggest dream – to have our own home, where we can start over, live as a family, and provide the children with a stable environment.

Alternatively, the funds will be used for rehabilitation aids for my husband, such as a mechanical wheelchair with a motor. We could go for walks without having to push the wheelchair manually. The accompanying person would have full control. In the event of a lower amount raised, we will still buy a house, and I would take out a mortgage. Due to our low income, a mortgage is not possible at the moment. If we manage to raise more than needed to buy a house, we will use the money to make necessary improvements to the house (such as barrier-free access) or to purchase a mechanical wheelchair with a motor.

We are currently living with my brother, but we cannot stay here long-term. The past year has been extremely demanding for us, full of stress and uncertainty. Although we try to save wherever possible, our income is limited. Our family budget relies solely on my husband's disability pension, care allowances, and my part-time wages.

The children try to help as much as they can, but they are still studying. While studying, they take part-time jobs, and we take turns caring for my husband. Even though it is a huge burden for them, they have never regretted my decision to take care of their father. They perceive what happened as a life lesson and have learned to appreciate the most valuable things – their health and the people who love them. They cannot even imagine being left without their daddy.

Every contribution you make gives us a chance for a better life. It will help us take a step closer to our own home, which we have always dreamed of having. Please know that we appreciate every penny, every gesture, and every bit of support that brings us closer.

We thank you all from the bottom of our hearts and kindly ask you to share.

We would like to express our deep gratitude to Mrs. MUDr. Vladimíra Koukalová—not only an excellent doctor to my husband but also a kind person who recommended this platform to us to start a collection. We were fortunate enough to meet her and experience the dedication and care with which she approaches each patient. Her willingness to always help us means more than words can express.