Představení sbírky
Ahoj!
Jmenuji se Kira a jsem pětiletá fenka Německé Dogy. Moc mně baví život, ale před krátkou dobou mi paní veterinářka diagnostikovala rakovinu mízních uzlin. Diagnóza je vážná, ale stále se cítím dobře, jsem veselá a nechci to vzdát.
Komu pomůžeme?
Naši ke mně přišli jako slepí k houslím, přesto se jim povedlo z malého bojácného klubíčka vykřesat krásnou sebevědomou holku, která by za rodinu položila život. Neměla bych to říkat, ale dokonce spím s našima a s chlupatýma ségrami v posteli. Jsme v baráku tři holky a občas k nám jezdí na prázdniny i můj nejlepší kámoš Husky.
Nejsem obyčejná doga. Miluju výlety autem, procházky přírodou ale ze všeho nejvíce běhání po lese.
Bohužel v posledních týdnech se naše výlety zúžily na každotýdenní cestu na onkologickou veterinu Animed do Brna. Rodiče mi při drbání pod krkem našli boule, které se během pár dní velice zvětšily (největší 7,5cm) a tak jsme nejdříve jeli za naší skvělou Paní veterinářkou tady u nás v Hlinsku, kde vždycky dostanu tu nejlepší péči a hlavně spousty ňaminek. Bohužel paní doktorka našla bouliček více – na všech mízních uzlinách a vzhledem k tomu, že moje sestra na rakovinu zemřela ve třech letech, nezaváhala a ihned mě objednala další den na onkologii.
Tam na nás ale dobré zprávy nečekaly. Po ultrazvuku (nález na játrech a slezině), rentgenech, krevních testech a průtokové cytometrii jsem dostala svou první dávku chemoterapie. Výsledky totiž snad nemohly dopadnout hůř. Paní doktorka to napsala takto: „U Kirunky se bohužel jedná o T-lymfom s horší prognózou. Střední doba dožití se pohybuje kolem 6 měsíců s terapií, bez terapie nebo pouze s paliativní terapií KS v rámci několika týdnů“
Našim se v tu chvíli obrátil život vzhůru nohama. Starají se o mne jako o dítě a žádný rodič takovouhle zprávu nechce nikdy slyšet. Vím, že to se mnou nevzdají a já i přes tak ošklivou diagnózu budu bojovat až do konce! Pořád papám, běhám a až na to nadměrné padání srsti byste nepoznali, že mám rakovinu.
