Vykoukla jsem se o tři měsíce dříve, protože maminka měla nemocné ledviny a velmi vysoký tlak a nám oběma šlo o život. A tak jsem začala jako 630g drobeček bojovat a přežili jsme to obě. Putovala jsem rovnou do inkubátoru, který byl zároveň mým domovem 6 měsíců, kde jsem čekala až naberu sílu a potýkala jsem se s řadou zdravotních komplikací.
Nejvíce mě však ohrozilo nedovyvinuté tenké střevo, které bylo ucpané a zamotané a následně prasklo. Měla jsem vnitřní krvácení a selhávaly mi všechny životní funkce. Byla jsem dlouho oživována, maminka se o mě moc bála, ale já to vše přežila, i když s následky se budu potýkat celý život. Skoro celé tenké střevo mi bylo odebráno, měla jsem hlavní stravu do žíly, z mého pokojíčku se stala taková malá nemocnice a maminka se vše musela naučit. Nyní hadičku v žíle už naštěstí nemám. A protože byl můj mozek dlouho bez kyslíku, rozvinula se u mě dětská mozková obrna a jsem ležící. Mělo to i další následky, špatně vidím a to mě také brzdí v dalším vývoji, nechci moc papat, a tak mě musí maminka krmit do hadičky, kterou mám zavedenou v bříšku. Péče o mě je 24hodin. Sama si do ručičky nic nevezmu – jsem jako malé miminko. Snažíme se cvičit co to jde, ale jsem také často nemocná, protože nemám hlavní část tenkého střeva, ve kterém je imunita a také málo přibírám a rostu. Když mě nic netrápí jsem moc hodná holčička, veselá a mám ráda procházky, zvuky zvířátek a písničky🙂 Kvůli všem komplikacím musím docházet k doktorům na kontroly a na rehabilitace, ale je to náročné a potřebovaly bychom s maminkou auto. Maminka také chodí na časté kontroly k lékařům, protože má rok po transplantaci ledviny a já jezdím s ní, často mě nemá kdo pohlídat. Jsme na to s maminkou samy.
