Synovi bude za pár týdnů devět let, přesto už měří 147 cm a váží 47 kg. Je to jen o málo méně, než měřím a vážím já. Když se narodil, měl 1700 g. Nevěřila bych, že to během pár let takto dožene.
Postupem času se ukázalo, že krvácení do mozku, které prodělal při porodu, způsobilo větší paseku, než bylo zřejmé na počátku. Dnes víme, že má syn DMO – zasaženy jsou všechny končetiny, naštěstí méně pravá strana a méně horní končetiny. Díky neustálé péči a cvičení syn chodí, ale problém jsou delší trasy a vzdálenosti. Bojujeme s únavou. Dále má syn epilepsii, vývojovou dysfázii, ADHD, afekty, lehkou-střední mentální retardaci, dětský autismus. Dyastázu, skoliózu, ale i to, že má jedno ramínko výš, než druhé, spasticitu levé ruky, už beru jako podřadné důsledky DMO. Krvácení do mozku a vzniklé zjizvení, gliósy přes třičtvrtě mozku, jsou bohužel příčinou všech jeho problémů.
Po celý jeho život rehabilitujeme, cvičíme, trénujeme, navštěvujeme terapie, lékaře, pracujeme doma…
Díky tomu všemu není syn ležícím uzlíčkem, ale klukem, co chodí do školy, prožívá radosti, má své sny, miluje hudbu, jezdí rád na výlety. Syn výlety miluje a neskutečně jej rozvíjí. Z výletu si pamatuje mnohem víc, než z mnoha hodin sezení a učení se u stolu. Vše je bohužel s daným fyzickým omezením složitější a složitější. Na výlety využíváme vozík benecykl, kde má syn svůj bezpečný prostor, kde si odpočine, vyspí se, schová se před zvědavými zraky okolí. Bohužel vyrostl ze střední velikosti vozíku, je nutné koupit již tu největší velikost. Problém je ale synova váha. Mám už opravdu veliký problém se synem vyjet kopec (je v každé zoo, téměř na každém výletě). Prázdný vozík má přes dvacet kilo, syn 47, společně převyšují mou váhu. Synovo váhu se snažíme korigovat, syn má velmi omezený jídelníček, ale u toho, co má rád, je bezedný. Někdy je to velmi náročné. Letos si syn v lázních zlomil nohu a bohužel díky tomu (byl zcela imobilní, učil se znova chodit) přibral několik kilo.
