Sbírka je určena pro moji maminku Pavlu, která se vždy s laskavostí a obětavostí sobě vlastní starala nejen o mě a mou sestru, ale i o celé své okolí. Ačkoliv to často neměla jednoduché, protože zůstala na dvě děti sama, vždy byla ochotná podat pomocnou ruku, ať už přímo, či prostřednictvím přispívání do různých sbírek, a to i zde na Doniu. Dnes je to ale bohužel ona, kdo potřebuje pomoct, i když sama by si o ni nikdy neřekla.
Mamka byla vždy člověk, který se prvně staral o pocity druhých, a až teprve potom o ty svoje. Díky svému neustálému samostudiu a zkoumání možností, se postupně vypracovala na zkušeného terapeuta v oblasti alternativní léčby. Snažila se pomoci druhým, bez toho, že by očekávala cokoliv na oplátku. Radila a pomáhala, protože se o svůj dar chtěla podělit.
Lidí hledajících pomoc stále přibývalo, nebylo možné se při běžném povolání věnovat všem. Proto se mamka rozhodla pro riskantní krok a začala se konzultacím věnovat naplno. To jí na jedné straně přineslo dobrý pocit, že nemusí nikoho odmítnout, ale na druhé straně to znamenalo také spoustu starostí a stresu, kdy se sama musela postarat o nejen o podnikání, bydlení a veškeré věci s tím spojené, ale také u mou mladší sestru trpící Aspergerovým syndromem, kterou má v péči.
Nikdy nekončící služba lidem, zahrnující večery, víkendy a minimum volna si vybraly svou daň a vyvrcholily v červnu 2021 naprostým vyčerpáním a s tím spojeným pádem ze schodů, který měl za následek zlomený obratel. Od té doby již nic nebylo jako předtím a místo toho, aby si mamka konečně začala trochu užívat života a nového vztahu, začaly jí postupně ubývat síly, přičemž posledního třičtvrtě roku se potýkala s bolestmi v břišní oblasti a nechutenstvím, které jsme přičítali zkaženému žaludku a stresu.
Bohužel v této době, kdy o sobě nemoc začala prvně dávat vědět, onemocněla naše babička. A tak mamka plánovanou návštěvu lékaře odložila, její maminka pro ni byla důležitější. Tak jak je to pro moji mamku typické, upřela všechnu svou pozornost k tomu, kdo ji v té chvíli nejvíce potřeboval. Byla své mamince oporou v její nemoci, byla jí oporou až do samotného konce, kdy se v prosinci minulého roku spolu rozloučily. Mamka měla babičku do poslední chvíle doma, držela ji za ruku až do posledního okamžiku.
I díky varování v podobě babiččiny pozdě odhalené diagnózy jsme na začátku tohoto roku maminku konečně donutili, aby se na chvíli ve svém tempu zastavila a řešila své stále zhoršující se zdraví. Po sérii vyšetření, která víceméně nikam nevedla, se přistoupilo k tomu klíčovému. Koncem ledna jsme obdrželi výsledky CT a ty nám obrátily život naruby. Předběžná diagnóza zněla rakovina slinivky břišní s metastázami do jater. Následovala další vyšetření a týdny čekání. V březnu jsme se dozvěděli výsledky biopsie, která bohužel potvrdila naše nejhorší obavy. To jediné, co nám v této situaci mohla běžná medicína nabídnout, byla chemoterapie. Nikdo nám ale nebyl schopen říct jaký (a zda vůbec) to v tomto případě bude mít účinek. Operace v této chvíli není možná. Po důkladném zvážení jsme se rozhodli pro návštěvu soukromé kliniky v Brně, která pomáhá onkologicky nemocným pacientům prostřednictvím moderních léčebných postupů v podobě laserové terapie, vitamínové terapie, či protinádorové vakcíny, které společně podporují imunitní systém, aby s rakovinou bojoval. Nic z toho naše zdravotní pojišťovny nehradí a tato léčba je bohužel nad naše finanční možnosti.
Jménem maminky bych Vás chtěla moc poprosit o příspěvek, který jí umožní podstoupit nabízenou léčbu. Protože ona to určitě nevzdává a chce se s tím poprat. A my jí věříme, protože už mockrát v životě dokázala, že je velká bojovnice, která se nepříznivé situace nezalekne. Jak sama říká: "Diagnózu jsem přijala, ale prognózu nikoliv!"
