Představení sbírky
Mě – Mikinku, tak jako mé tři brášky, zachránila moje milovaná panička Bety ze spárů „nebezpečné ulice“. Jako malá nechtěná koťátka nás postupně nacházela v různých zákoutích Orlové. Nejdříve nás vzala do bezpečí a zajistila nám veterinární péči a následně nám dala to nejcennější – láskyplný domov.
Postupně se celá naše kočičí smečka a i nová psí kamarádka krásně sžila a nyní tvoříme dokonalou partu. Ke smečce zvířecí navíc přibyla ještě ta lidská, která čítá tři lidská mláďata, a tak se má panička o co starat. Sem-tam navíc zachrání nějaké to ptáče, nebo zaveze zatoulaného pejska do útulku. Žádné zvířátko jí totiž není lhostejné.
Letos po Vánocích se však stalo něco, co nám tu naši idylku pokazilo. Panička mi vzadu nad zadní tlapkou nahmatala bulku. Samozřejmě ji hned nechala vyříznout a poslat na histologii a výsledek je bohužel sarkom.
Protože se panička stará o moc mláďátek, nemá na moji nákladnou léčbu tolik penízků. Pomůžete mi prosím?
Komu pomůžeme?
Má panička Bety je už odmalička takový zvířecí zachránce. Vykládala mi, jak už v první třídě nesla své paní učitelce domů nalezenou kočičku – ve snaze najít jí nový domov. Bohužel se to tenkrát nepovedlo, ale právě tehdy se v ní začala probouzet velká láska ke zvířatům. Jak postupně dospívala – až do teď, zachraňovala v rámci svých možností všechna zvířátka, která se jí dostala pod ruku.
Po letošních Vánocích však přišla velká rána. Když jsem se k paničce přišla ten den asi po dvacáté přitulit, tak mi vzadu nad nožkou nahmatala malinkou a celkem nenápadnou bulku. Vylekala se, ale uklidňovala se tím, že to třeba nic není. Bulku však hlídala, a když se za pár dní začala zvětšovat, okamžitě se mnou pospíchala k veterináři.
Panem doktorem byla doporučena operace, při které mi bulku vyříznou a následně ji pošlou někam prozkoumat. Tak se také stalo a páníčci netrpělivě čekali na výsledky. Když se mnou pánička přišla na kontrolu, tak jí paní doktorka sdělila, že se jedná o zhoubný sarkom, konkrétně Myxofibrosarkom. Panička pak začala hodně plakat a nemohla se vůbec uklidnit. Paní doktorka jí sice říkala, že to může být v pořádku i několik dalších let, ale panička už pak nebyla tak veselá a doma potají často plakala.
Chvilinku byl klid, ale po zhruba dvou měsících se mi objevila bulka další, a to dokonce dvě. Panička neváhala a našla si odbornou onkologickou veterinu, kde můj stav konzultovala s paní doktorkou, která tomu rozumí více než na mojí normální veterině. Zjistila, že léčba je možná, ale je moc drahá. A tak vás, mí milí zvířecí i lidští parťáci, prosím, dáte páničce šanci, aby mě mohla vyléčit a abych tady s ní a mými kamarády mohla ještě dlouho lumpačit?
