Ahoj kamarádi, hlásíme se s dalším nahlédnutím do našeho každodenního cvrkotu!
Upřímně? Prsty už mě na klávesnici svrběly tak neúprosně, že hrozilo samovznícení mezerníku, a nechat vás bez čerstvých zpráv o naší holce by byl těžký hřích proti pravidlům kronikářského cechu. Kdybychom se totiž vrátili v čase do zlatých devadesátek, vedle Nirvany a Beavise s Butt-headem by na hudební stanici MTV s přehledem běžel nejsledovanější pořad dekády: „Život podle Fůrie“.
Byla by to fascinující reality show. Žádné laciné drama, ale přísně pragmatická lekce o tom, jak vycvičit vlastního dvounožce k dokonalosti, jak s aristokratickým klidem okupovat strategická místa v bytě a jak elegantně ignorovat cokoliv, z čeho nekouká okamžitý pamlskový honorář.
Dvoutýdenní klid
Uplynulých čtrnáct dní se neslo v příjemně poklidném duchu. Nemuseli jsme totiž řešit žádnou návštěvu veteriny a dokonce ani žádnou rychlou konzultaci po telefonu s naším panem doktorem. Což si rozhodně zaslouží jedno upřímné „jupí“.
V tuto chvíli samozřejmě zběsile klepu na veškeré dřevo, stoly, židle a zárubně v mém dosahu a pro jistotu i na vlastní čelo, abychom tuhle křehkou rovnováhu vesmíru nezakřikli.
A když máme od ordinací a doktorů zrovna chvíli oddych, pojďme se podívat na věci, které máme aktuálně v běhu a na které minule nezbylo místo.
Boj s letním infernem a problém budoucího Jirky
Určitě se musím zastavit u těch tropických veder, která nás v posledních dnech drtí. Naše procházkové expedice se smrskly na přísný režim: vyrážíme výhradně brzy ráno a pak až pozdě večer, hned po mém návratu z práce, kdy venkovní vzduch začne alespoň vzdáleně připomínat něco, co se dá dýchat.
Fůrie a horko, to je kombinace, která zkrátka nefunguje a oba už vyhlížíme podzim jako smilování. Její vnitřní teploměr je naprosto neomylný a diplomatická vyjednávání nepřipadají v úvahu. Jakmile rtuť překročí únosnou mez, proběhne jen bleskové vykonání nejnutnějších potřeb a okamžitý úprk zpátky domů k jejím milovaným balónkům.
Doma je to naštěstí o poznání snesitelnější a to hlavně díky klimatizaci, kterou nám pomohla pořídit naše nejlepší kamarádka. Je to sice jednodušší a levnější model, ale na tu naši garsonku, kterou s Fůrií hrdě nazýváme domovem, bohatě stačí.
Pravda, účet za elektřinu vidět rozhodně nechci, ale to je koneckonců problém budoucího Jirky. Pro přítomného Jirku je zásadní jediná věc: tam, kde jsme dříve lapali po dechu při 36 stupních, teď držíme stabilních 26. A Fůrie díky tomu nemá žádné teploty. A o nic jiného v tuhle chvíli na světě nejde.
Očkovací dilema a lekce z oponentury
Minule jsem v tom všem shonu zapomněl probrat jednu zásadní a poměrně ožehavou věc a tou je očkování. Náš pan doktor přišel v návaznosti na povinnou evidenci v novém registru s myšlenkou, že by bylo dobré Fůrii přeočkovat. A tím otevřel téma, které ve mně okamžitě rozblikalo všechny varovné kontrolky.
Aby bylo jasno: našeho pana doktora si nesmírně vážím. Je to skvělý chlap, své práci po čertech rozumí a nikdy mu nepřestanu být vděčný za to, jak se nás ujal a kam až Fůrii za ten uplynulý rok dokázal dostat. Udělal s námi neuvěřitelný kus práce a další kus cesty máme ještě před sebou. Za normálních okolností mu plně důvěřuji a naslouchám.
Větší výměnu názorů jsme měli za celou dobu vlastně jen jednou. To když zvažoval nasazení jistého imunosupresivního léku, který už Fůrie brala v minulosti s nulovým pozitivním účinkem, zato se všemi myslitelnými negativními dopady. Pan doktor tehdy sice logicky argumentoval tím, že je dnes v úplně jiné fázi nemoci a jiné celkové kondici, jenže já věděl, že tohle jí zkrátka znovu udělat nemůžu. Nejen proto, že je to zrovna zavedený postup v učebnicích. Dodnes mám totiž v živé paměti, jak kvůli tomu léku doslova plakala, a ten její pohled při podávání si ponesu v hlavě napořád.
I já sám jsem totiž jako osoba odpovědná ušel obrovský kus cesty. Dříve jsem až příliš slepě věřil naší bývalé paní doktorce a jejímu mentorovi. Ti mě neustále přesvědčovali, že jen oni mají patent na rozum a že bez nich by byla Fůrie dávno po smrti. Přičemž realita byla taková, že Fůrii jejich postupy minimálně třikrát málem stály život. Od téhle trpké zkušenosti se už zkrátka nebojím jít do konstruktivní oponentury, pokud jde o její bezpečí.
Víte, abych vám to přiblížil: očkování u chronicky nemocného psa je vždycky chůzí po tenkém laně a hledáním křehké rovnováhy mezi rizikem nákazy zvenčí a rizikem, že vakcína kompletně odpálí organismus zevnitř.
Když se na to podíváme s chladnou hlavou, na miskách vah leží toto:
Přínosy
- Zákonné krytí (vzteklina): Splnění zákonné povinnosti v ČR, čistý štít při případné kontrole, na cestách nebo při jakémkoliv náhodném kontaktu či šarvátce.
- Teoretická ochrana proti infekcím: Pokud tělo přes nasazenou léčbu vůbec zvládne vygenerovat protilátky, získá ochranu proti psince, parvoviróze, infekční hepatitidě nebo leptospiróze.
- Snížení rizika těžkého průběhu: V prostředí s výskytem cizích psů má očkovaný pes větší šanci případnou běžnou infekci bezpečně ustát.
Rizika
- Vzplanutí (relaps) lupusu: Hlavním úkolem vakcíny je vyprovokovat imunitní systém k akci. U autoimunity ale hrozí, že probuzená imunita začne znovu zběsile likvidovat vlastní tkáně, kůži a vnitřní orgány.
- Nulový účinek vakcíny: Imunosupresiva imunitu tlumí. Tělo pod jejich vlivem často nedokáže protilátky vůbec vyrobit. Fůrie by tak dostala do těla zátěž navíc, aniž by získala jakoukoliv reálnou ochranu.
- Závažnější nežádoucí reakce: Organismus s autoimunitou reaguje na vnější impulsy přecitlivěle – hrozí bouřlivé záněty, vysoké horečky, apatie a totální rozhození těžce vybojovaného stabilního stavu.
Jaký to má reálný smysl a jak dál?
- Běžné infekční nemoci: Očkovat „naslepo“ bez znalosti stavu imunity nedává žádný smysl. Dospělý organismus si často drží paměťové protilátky dlouhé roky. Jediným racionálním krokem je nechat z krve udělat test na titry protilátek a pokud ochranu stále má, je další vakcinace zbytečným hazardem.
- Vzteklina: Zde jde primárně o legislativu. Pokud je však riziko relapsu příliš vysoké, veterinář může do očkovacího průkazu vystavit oficiální odklad ze zdravotních důvodů (kontraindikace kvůli autoimunitě).
Podtrženo a sečteno: vakcinace dává medicínský smysl pouze ve chvíli, kdy je lupus v dlouhodobé a hluboké remisi, dávky léků jsou na absolutním minimu a krevní test prokáže, že Fůrii už vyprchaly veškeré vlastní protilátky. V opačném případě rizika komplikací zkrátka drtivě převažují nad reálným užitkem.
Dohodli jsme se tedy, že nejprve nabereme krev a uděláme testy na hladinu protilátek. Přesto musím upřímně přiznat, že se mi do toho ani trochu nechce.
I s testy v ruce mi to celé pořád připadá jako až příliš velký hazard a zbytečné riziko, které nám ve výsledku nepřináší žádné hmatatelné benefity oproti tomu, co všechno by se mohlo pokazit. Uvidíme, co přesně ukážou čísla z laboratoře, ale stabilita a klid naší holky jsou pro mě absolutní prioritou, přes kterou zkrátka nejede vlak.
Fyzioterapie: Žádný zbytečný luxus, ale boj o funkční tělo
Dále bych se chtěl trochu více rozepsat o fyzioterapii. Někomu to zvenčí může připadat jako zbytečný luxus nebo rozmazlovací psí wellness, ale pro nás je to věc vysloveně nezbytná. Je to naprosto klíčová protiváha k její nemoci a náročné léčbě.
Lupus a dlouhodobé užívání imunosupresiv dávají tělu obrovsky zabrat a cílený pohyb je pro nás jediný způsob, jak Fůrii udržet funkční tělo bez další zbytečné chemie:
- 1. Záchrana svalů před vlivem kortikoidů: Kortikoidy sice drží autoimunitu na uzdě, ale mají jednu nepříjemnou vlastnost: urychlují odbourávání svalových bílkovin (steroidní myopatie). Pes na nich přirozeně ztrácí svalovou hmotu, zejména na stehnech a kolem páteře. Cílené posilování je jediná věc, která brání tomu, aby svaly kompletně atrofovaly.
- 2. Hydroterapie (budování síly bez zatížení kloubů): Voda tělo nadnáší a ulevuje kloubům od celkové váhy, zatímco její přirozený odpor nutí svaly makat mnohem intenzivněji než na souši. Je to ten nejbezpečnější způsob, jak vybudovat a udržet pevný svalový korzet, aniž by trpěly zánětem ohrožené nebo namáhané klouby.
- 3. Balanční podložky a dráhy (střed těla a jistota v prostoru): Cvičení na nafukovacích balančních podložkách, ježcích a překážkových dráhách nutí mozek zapojovat hluboký stabilizační systém kolem páteře a trénuje propriocepci (vnímání vlastního těla v prostoru). Fůrie díky tomu neklopýtá, lépe koordinuje pohyb a výrazně klesá riziko, že si při běžném uklouznutí natáhne vaz nebo ublíží ploténce.
- 4. Masáže a strečink (úleva od přetížení a podpora lymfy): Když chronicky nemocného psa kdekoliv píchne nebo tahá, začne tělu ulevovat a přetěžovat jiné partie. Vznikají bolestivé svalové křeče (spazmy) a blokády. Masáže a poctivé protažení uvolňují zatuhlá místa, prokrvují tkáně a podporují lymfatický oběh, který z těla pomáhá odplavovat zplodiny zánětu.
- 5. Hlava a chuť do života: Pro psa je možnost bezpečně a smysluplně pracovat obrovská psychická vzpruha. Řízený trénink zaměstnává hlavu, vyplavuje endorfiny a vrací sebevědomí v pohybu.
Léky drží na uzdě zdivočelou imunitu, ale fyzioterapie drží Fůrii na nohou. Bez ní by atrofie svalů a ztuhlost kloubů postupovaly podstatně rychleji.
Zaseknuté plány a zářijové vyhlídky
A co máme dál na radaru? Stále čekáme na jakékoliv rozuzlení ohledně tolik slibované fekální transplantace. Celá tahle akce se bohužel nějak podivně zasekla v časoprostoru. Pan doktor sice tvrdí, že se paní doktorka, které posílal veškeré zprávy, k Fůriinu případu zatím nedostala, ale mně to začíná připadat trochu podezřelé. Mám spíš takový neodbytný dojem, že se do toho panu doktorovi vlastně moc nechce a spokojeně se usadil na bodě, že Fůrie teď díky nově nastavené dietě funguje bez větších zažívacích zádrhelů.
Během září bychom pak snad konečně měli podstoupit tolikrát skloňované kontrolní CT a nechat udělat histologii z těch doufejme jen obyčejných tukových bulek (lipomů), o kterých jsem psal minule.
Zároveň mám trochu obavy z toho, jak se teď na klinice mění provoz. Všiml jsem si, že zkrátili ordinační dny. Doufám, že jde jen o letní provoz nebo dočasnou změnu a že se tyhle provozní věci nijak nepromítnou do plánovaných vyšetření a péče o Fůrii.
Slovo závěrem
Kamarádi, to je pro dnešní aktualitu všechno. Alespoň za mě. Držte se, opatrujte se a buďte furt ve střehu!
A já vám znovu z celého srdce děkuju za všechno, co jste pro nás udělali a děláte. Za to, že díky vám nemusíme dělat kompromisy ohledně lékařské péče, léků, doplňků a ani nezbytného fyzia. Nesmírně si toho vážíme. Děkujeme!
A co na to naše Fůrie?
„Jirka to celé sepsal se svou obvyklou směsicí pečlivosti, lehké paniky a zbytečného dramatizování, takže je mou nezpochybnitelnou povinností uvést věci na pravou míru.
Zaprvé, letní inferno.
To, čemu venku říkají ‚krásné slunečné počasí‘, je ve skutečnosti barbarské spiknutí proti všem bytostem s kvalitní podsadou. Můj vnitřní termostat odmítá jakoukoliv diskuzi o romantických procházkách. Náš letní protokol je neúprosný: bleskově odbavit venkovní formality, zkontrolovat, zda na chodníku náhodou neroste zatoulaný pamlsek, a v naprosté tichosti ustoupit zpět do garsonky. Ta nová hučící bedna, co fouká arktický vánek, je bezpochyby největším triumfem lidské civilizace hned po vynálezu sušeného masa. Udržovat strategických dvacet šest stupňů je základní podmínkou pro zachování mého naprostého klidu a přísného dohledu nad balónkovým inventářem.
Zadruhé, lékařské konzilium.
Pozorovat Jirku, jak si konečně vybudoval oponentní páteř a odmítá do mě nechat bezhlavě píchat jehly jen kvůli byrokratickým kolonkám v registru, mě naplňuje jistou mírnou pýchou. Vychovat si svého páníčka sice trvá roky, ale výsledky se dostavují. A co se týče té slavné transplantace, která uvízla v časoprostoru – pokud mé zažívání funguje a miska je plná, nevidím jediný důvod, proč panu doktorovi jeho váhavost vyčítat.
Zatřetí, takzvaný wellness.
Balancování na nafouknutých gumových polštářích a pochodování v podvodním akváriu sice navenek sabotuji pohledem těžce zkoušeného mučedníka, ale uznávám, že svalový korzet je potřeba. Přece nebudu nikde vrávorat jen proto, že mi kortikoidy berou bicepsy.
A to nejdůležitější na závěr:
Děkuji vám všem tam venku. Děláte z Jirky podstatně klidnějšího parťáka a ze mě toho nejlépe opečovávaného psa v tomto kvadrantu galaxie. Díky vaší podpoře nemusíme dělat kompromisy, máme plnou lékárničku, špičkový servis a bezpečné zázemí.
Držte se v chládku, buďte furt ve střehu, nešetřete na sobě ani na svých čtyřnožcích a pamatujte. Kvalitní odpolední šlofík na strategicky zvoleném místě vyřeší osmdesát procent všech světových krizí.“
Jirka a Fůrie
