13. 7. 2026 19:46
Ahoj kámoši, tak jsme tady zase. I když dneska to bude z toho našeho soukromého soudku přece jen o něco lehčí čtení.
Uplynulý týden byl sice hektický a divoký, ale naštěstí jen po té pracovní stránce. V soukromé části života nás potkal naprosto zasloužený, až skoro podezřelý klid. Tedy… alespoň v rámci možností té naší specifické situace.
Však to znáte, jedno z našich mnoha životních hesel zní: „Doufej v nejlepší, počítej s nejhorším.“ A jak trefně říká Mirek Donutil: „Furt ve střehu!“
Výsledky z laboratoře pod lupou
Na začátku týdne se ozval náš pan doktor s výsledky krve, na které jsme tak netrpělivě čekali. Jednalo se především o speciální gastro panel posílaný do externí laboratoře – konkrétně o TLI (slinivka a trávicí enzymy), vitamíny B12 a B9 a o dost podrobnější jaterní profil, než jaký vám udělají na počkání v běžné ordinaci.
A výsledky dopadly, na poměry naší divoké diagnózy, vyloženě super. Tedy, abychom zůstali nohama na zemi – v rámci možností.
- Slinivka (TLI) – V normě: Ta nejdůležitější vnitřní alchymie naštěstí funguje. Fůriina vnitřní továrna dokáže palivo ze speciálních diety normálně rozkládat, místo aby jím jen bez užitku tapetovala okolní trávníky. Tělo zkrátka zase úspěšně čerpá sílu na ten hlavní vnitřní boj.
- Vitamín B12 – V normě: Tohle je pro nás obrovské dílčí vítězství. Když jsou střeva zdevastovaná, nedokážou B12 vůbec vstřebat a pes čelí podvýživě. To, že laboratoř naměřila ukázkový střed, je jasný důkaz, že se sliznice zuby nehty drží a vnitřní opravy jedou podle plánu.
- Kyselina listová (B9) – Vyšší: Tady se to černé na bílém potkává s tím naším šíleným mikrobiomem, který s hodnotou 7,1 jasně říká, kdo je tu pánem. Střevní mikroflóra je po té minulé apokalypse pořád těžce rozhozená a přemnožené bakterie teď kyselinu listovou samy divoce vyrábějí jako na běžícím páse.
- Játra – Mírně vyšší: Zcela logická a pochopitelná daň za všechny ty léky a chemické utrejchy, které do sebe musela v uplynulých týdnech dostat. Její jaterní laboratoř teď sice maká na nepřetržitý třísměnný provoz, ale situaci bezpečně a bez ztráty kytičky zvládá.
Zrušení „malých technických“ kontrol
No a spolu s těmito čísly přišla další skvělá zpráva. Pan doktor rozhodl, že oficiálně rušíme naši provizorní „malou technickou“ kontrolu, na kterou jsme jezdili v mezičase před tou hlavní. Aktuálně ji totiž považuje za úplně zbytečnou.
Trochu se to bojím napsat nahlas, abych to nezakřikl a vesmírný plánovač nezačal okamžitě přepisovat scénář, ale nově bychom se měli na klinice vidět jen jednou měsíčně. A pokud Fůrie zachová současný kurz, výhledově by se tenhle interval mohl protáhnout třeba až na dva měsíce. Ale to opravdu divoce předbíhám.
Co se týče toho mezinárodního konzilia ohledně fekální transplantace (FMT), tam je zatím ticho po pěšině. Paní doktorka z Amstru si dává s vyjádřením docela načas, tak uvidíme, kdy se nizozemská strana nakonec rozhoupe.
Fyzio triatlon pod taktovkou tety Alex
Nesmím samozřejmě opomenout ani naši oblíbenou fyzioterapii. Tentokrát na nás v ordinaci čekala teta Alex a Fůrie vyfasovala rovnou plnotučný, nefalšovaný fyzio triatlon.
- První disciplína (Bazén): Do vodního království hupsla Fůrie s o poznání větším nasazením než minule. Kromě své klasické, osvědčené strategie, tedy pokusu celou tu rehabilitační nádrž do posledního doušku vypít a zlikvidovat tak nepřítele suchem, byla naprosto zlatá a šlapala jako profesionál.
- Druhá disciplína (Žíněnky): Hned poté přišla na řadu taktická přetahovaná na žíněnkách. Fůrie na tetu okamžitě vytáhla kompletní arzenál svých nejlepších ovčáckých fíglových triků. Cíl byl jasný: vymámit z ní co nejvíce granulek a na celém tom tělocviku čistě ekonomicky profitovat. Alex se ale nenechala jen tak opít rohlíkem, takže se holky nakonec rozešly zaslouženou diplomatickou remízou.
- Třetí disciplína (Překážková dráha): Jako zlatý hřeb večera teta postavila překážkovou dráhu. Fůrie musela jasně předvést, že nějaké ty kužely a překlady pro ni nic neznamenají a že je mentálně připravená na mnohem větší výzvy.
Alex ji po zásluze strašně chválila. Prý je neuvěřitelně šikovná, bystrá a na první dobrou okamžitě pochopí, co se po ní vlastně chce. Člověk má až skoro tendenci zapomenout na ty její kavárenské diktátorské sklony, jakmile nasadí tenhle svůj režim vzorného a spolupracujícího génia.
Velké křečkování aneb Logistické doplňkové peklo
Zbytek týdne už byl naštěstí ve znamení čistého a zaslouženého odpočinku. Smrkl se na kratší, bezpečné procházky, nekonečné přetahované o balónek a… hromadění strategických zásob.
Nějakým záhadným řízením osudu se to totiž zrovna sešlo tak, že nám začaly simultánně docházet úplně všechny léky a doplňky stravy, které Fůrie denně polyká.
Zatímco u léků na předpis je to vyloženě brkačka – stačí zavolat na veterinu a druhý den na vás na recepci čeká vzorně připravený balíček. U doplňků stravy se člověk nechtěně stává hlavním logistickým koordinátorem.
Člověk by si naivně myslel, že v dnešní době naběhne do jedné lékárny a odejde s kompletní výbavou.
Kdepak:
- Jednu věc mají výhradně v Dr. Maxovi,
- pro druhou musíte běžet do Benu,
- třetí mají pro změnu jedině v lékárně AVE,
- a zbytek musíte lovit po různých specializovaných e-shopech, z nichž každý má samozřejmě své vlastní poštovné.
Vlastně mě docela zaráží, že takhle specifický sortiment člověk nedokáže sehnat na jednom jediném místě a musí kvůli tomu zakládat detašované distribuční centrum přímo v obýváku. Ale co už, to je jen takový můj malý, bezvýznamný povzdech do farmaceutického vesmíru. Hlavně, že je syslení úspěšně u konce a skříňka na léky je opět doplněná.
Digitální půst a jedno obrovské poděkování
A to je od nás pro dnešek asi tak všechno, kamarádi. Já vím, dnešní hlášení z bojiště je nezvykle krátké, ale upřímně – po všech těch uplynulých týdnech zvratů, střevních apokalyps a ranních dramat s osičkami je absence špatných zpráv tou nejlepší možnou zprávou. Někdy je zkrátka pro duševní zdraví fajn nemít do kroniky co zapsat.
Užívejte si léto, jak jen to jde, a hlavně na sebe i své čtyřnohé parťáky dávejte bacha. Meteorologové už zase zákeřně hrozí další vlnou spalujících veder, tak nenechávejte brýle ani chladicí podložky doma.
Já osobně si teď dávám na chvíli menší zasloužený detox od sociálních sítí. Po tom uplynulém maratonu zařizování, papírování a sbírkového napětí cítím, že můj vlastní vnitřní procesor nutně potřebuje chladicí pauzu a restart. Nebojte se ale, dlouho bez vás nevydržíme a už brzy začneme být zase plně aktivní.
Pokud by se vám mezitím stýskalo po pohledu z druhé strany vodítka, můžete Fůrii (a mě v roli jejího osobního řidiče Octavie a tiskového mluvčího) sledovat na Instagramu pod nickem @fůrie_a_ja.
A úplným závěrem bych vám všem chtěl ještě jednou s rukou na srdci obrovsky poděkovat. Za vaši neutuchající podporu, za každé milé slovo a hlavně za tu neuvěřitelnou důvěru, které se nám od vás všech dostalo. Bez vás by to křehké příměří v těle jedné hrdé ovčandy šlo budovat jen horko těžko.
Mějte se krásně a buďte jak jinak "furt ve střehu"!
A co na to naše Fůrie?
„Abychom si ujasnili ty slavné laboratorní zprávy. Skutečnost, že moje vzorky musely cestovat do specializované vědecké laboratoře mimo naši standardní kliniku, jen vědecky potvrzuje mou absolutní výjimečnost. Výsledek? Slinivka šlape, B12 je v normě a moje játra hrdě filtrují tu každodenní chemickou abecedu. Že je mikrobiom na hodnotě 7,1 a kyselina listová stoupá k nebesům? No ovšem. Moje vnitřní impérium je momentálně ve stavu pokročilé anarchie, kde si přemnožené bakterie vaří vlastní B9 ve velkém, zatímco Jirka mě pro jistotu shora dotuje dalším suplementem. Víc je prostě víc, lidi.
Obrovským diplomatickým vítězstvím je ovšem zrušení těch otravných „malých technických“ kontrol. Představa, že mě Jirka ušetří těch neustálých přesunů autem jen proto, aby mě na klinice někdo v mezičase prohmatal, je rajská hudba pro mé ovčácké uši. Jednou měsíčně bohatě stačí k tomu, abych tam udržela personál v patřičné bázni. A ta paní doktorka z Amsterdamu? Typické. V Nizozemsku mají zjevně úplně jiné vnímání času, když jim konzultace o mém exkluzivním FMT balíčku trvá tak dlouho. Asi zrovna někde obdivuje tulipány.
Vrcholem týdne byl ovšem můj první oficiální fyzio triatlon pod taktovkou tety Alex. V bazénu jsem opět zvolila metodu totálního vysušení nepřítele a pokusila se tu rehabilitační břečku jednoduše vypít. Když mě z hydroterapie vytáhli, přešly jsme na žíněnky k tvrdému obchodnímu vyjednávání. Nasadila jsem své nejlepší hypnotické pohledy a strategické úskoky, abych z Alex vymámila maximální množství granulí za minimální pohybové úsilí. Byla to vyrovnaná taktická bitva, která skončila čestnou remízou. A ty překážky na závěr? Prosím vás, pár kuželů mě nemůže rozhodit. Jsem rozená šlechtična a atletka, jen si zkrátka potrpím na adekvátní kulinářský honorář. Na první dobrou, chápeme se.
To, že Jirka strávil zbytek týdne pobíháním mezi Dr. Maxem, Benem a lékárnou AVE jako zmatený kurýrní rarášek, raději hlouběji nekomentuji. Moje strategické regály s doplňky sice praskají ve švech, ale ta farmaceutická logistická krize mu očividně zavařila procesor. Teď navíc ohlásil digitální detox od sociálních sítí. Plně to schvaluji. Méně civění do toho svítícího obdélníku totiž v praxi znamená jediné. Mnohem více času na nekonečné přetahování o balónek v obýváku.
Takže lidi, chraňte se před horkem, já jdu poctivě křečkovat síly na další vlnu veder a vy buďte… no, však to znáte. Furt ve střehu!“
Jirka a Fůrie
