21. 6. 2026 18:44
Ahoj kamarádi, v poslední aktualitě jsem děkoval za to, že jste nám dali rovných 888 důvodů, proč můžeme dýchat klidněji a věnovat se cestě za co nejnormálnějším psím životem, ale opakování je matka moudrosti. Takže to sem prostě napíšu znova.
Přesně 888 lidem nebyl osud naší Fůrie lhostejný. Rozhodli jste se ji podpořit a poslali jste naprosto neuvěřitelných 424 700 Kč. Díky vám prostě víme, že v tom nejsme sami. A to se počítá ze všeho nejvíc.
Fůrie si samozřejmě vůbec neuvědomuje, co přesně jste pro ni udělali. Její svět naštěstí nefunguje na principu šestimístných čísel na displeji. Zato ale okamžitě zaregistrovala druhou věc, že ze mě spadla enormní zátěž.
Psi mají na lidské rozpoložení neomylný radar, takže ten můj současný klid z ní okamžitě udělal ještě spokojenějšího psa. Děkuju vám všem❤️.
Co týden dal: Bitva na několika frontách
A teď střih na náš klasický přehled toho, „co týden dal“. Minule jsem zmiňoval, že momentálně vedeme hned několik bitev na různých frontách, tak se pojďme podívat, jak se nám na tom našem strategickém bojišti dařilo.
Fronta první: Močový měchýř
Začneme močovým měchýřem. Jak víte, ta bakteriální partička nelegálních skvoterů minule odmítla soudem nařízené vystěhování a pan doktor rozhodl, že vyhlásíme týdenní příměří a uvidíme, co se bude dít.
Po týdnu došlo na kontrolní laboratorní vyšetření a teď upřímně klepu na všechno dřevo v dosahu a pro jistotu i na vlastní zuby. Zdá se, že je naprosto čisto. V Petriho miskách se zatím neukázal ani jeden neoprávněný nájemník.
To je sice skvělá zpráva, ale oslavné salvy zatím střílet nebudeme a munici necháváme v krytu. Minulost nás totiž vycvičila k mírné paranoie. Už se nám stalo, že prvotní vyšetření po 48 hodinách vypadalo růžově, a za dalších dva dny bylo všechno jinak. Každopádně vyhlídky jsou to víc než nadějné.
Aby to ale nebyla moc velká nuda, Fůrie v posledních dnech začala o něco víc čůrat. V pátek nás čeká velká celková kontrola, takže k ní rovnou přibalíme i sono ledvin, abychom měli jistotu, že se ta mikrobiální rebelie nepřestěhovala o patro výš.
Fronta druhá: Kulhání a poškozené klouby
Další frontou, na které jsme bojovali, bylo kulhání. To nás trápilo skoro tři týdny, ale naštěstí se to znatelně zlepšilo.
Aktuálně jsme se vrátili do stavu, kdy Fůrie kulhá víceméně jen po sejití ze schodů a po chvíli chůze se zase uklidní. Náš pan doktor měl zkrátka opět pravdu. Problém vězí zřejmě v kloubech, které jsou poškozené a rozežrané od té její imunitně zprostředkované artritidy.
Zvažované CT vyšetření proto zatím odkládáme. Často to zmiňuju, ale u nás je to neustálé vážení na lékárnických vahách. CT a s ním spojená narkóza představují pro tělo pokaždé určité riziko, a Fůrie už jich má za sebou celou řadu. Pan doktor říká, že pokud se to kulhání udrží v nějaké rozumné, epizodické normě, raději by do toho teď nezasahoval.
Jak ale sami dobře víte, u nás je to taková divoká jízda, že nečekaná odbočka na CT nebo chirurgii kloubů může přijít zčistajasna, jako když za jízdy zatáhnete ruční brzdu. Takže momentálně vyčkáváme, hlídáme a poctivě monitorujeme.
Cvičební okénko: Fyzio bez bazénu
S lepšící se mobilitou jsme po třech týdnech konečně zase zavítali na fyzioterapii. Tentokrát to bylo ještě bez bazénu, protože jsem ji nechtěl hned na začátek dávat do zátěže, takže plán zněl jasně: masáže a protažení.
Fůrie byla ale zásadně proti. Usoudila, že válení se na žíněnkách už bylo dost a tyhle pasivní nesmysly jsou ztráta času. Místo klidné relaxace se okamžitě pokusila tetu Alex nalákat do hry na to, kdo má větší sílu. Přesně tak, měla obrovskou chuť se poctivě přetahovat o balónek.
Když teta Alex viděla, jaká energie z ní tryská, vzdala veškeré pokusy o klidné masírování a zavelela k přesunu na cvičiště. Rozestavěla překážky, vytáhla balanční podložky a Fůrie musela na opičí dráhu.
Tohle jí neuvěřitelně sedlo. Bylo na ní vidět, jak moc je vděčná za pořádnou akci, a šlo jí to tak parádně, že by leckterá borderka na agility závodech uznale zavrtěla ocasem. Příště už ale snad klapne i ten bazén a začneme zase poctivě makat na kondici.
Fronta třetí: Střeva a mikrobiom
A samozřejmě nemůžeme opomenout střevní potíže. Na téhle frontě bojujeme tvrdě o každý metr. Dobrá zpráva je, že Fůrie už nezvrací a krvavý průjem zůstává dál někde za školou. S kvalitou stolice ale pořád zápasíme a každý den je to trochu jiné.
Momentálně jsme vysadili podpůrné absorbenty jako Dia Dog nebo Smectu a nasadili jsme naopak větší dávky probiotik. S tím se pojí další krok. Minule jsem psal, že nás čeká koprologie kvůli parazitům. Pan doktor ale rozhodl, že zkumavky využijeme na maximum a uděláme rovnou speciální vyšetření zaměřené na kvalitu, stav a různorodost jejího střevního mikrobiomu.
O něm už jsem toho napsal spoustu, tak jen v rychlosti připomenu kontext: když jsme poprvé dorazili na novou kliniku, Fůrie trpěla chronickým krvavým průjmem. Jediné, co ji tehdy drželo nad vodou, byl Entizol, který v té době brala už šílených 42 dní v kuse. Výsledkem tehdejší péče byl totálně zdevastovaný mikrobiom – respektive její původní osídlení střev už v podstatě neexistovalo.
Tady na klinice na něj začali okamžitě klást obrovský důraz a začali jsme ho budovat úplně od nuly. Jenže tohle je běh na extrémně dlouhou trať. Může to trvat měsíce, roky, a taky se to nemusí stoprocentně povést nikdy.
Proto pan doktor znovu otevřel téma fekální transplantace. Její původní mikrobiom už sice nevrátíme, ale teď hrajeme hlavně o různorodost těch správných bakterií. V čem ta procedura spočívá? Vezme se prověřená stolice od zdravého psího dárce a aplikuje se přímo do střeva pacienta. Všechno bude záviset na výsledcích z laboratoře. Nechci předbíhat, ale mně se to jeví jako skvělá možnost. Zní to sice na první dobrou dost divoce, ale v reálu by jí to mohlo obrovsky pomoct.
Domácí izolace a extrémní vedra
No a co dál? Aktuálně jsme zabarikádovaní doma, ostatně asi jako většina z vás. Ta vedra jsou teď vážně extrémní. Mně osobně to sice až tak nevadí, ale Fůrina s nimi má hrozný problém. Její termoregulace není kvůli imunosupresi v nejlepší kondici, takže se holka dost přehřívá.
Objednal jsem jí proto novou chladicí podložku. Kdysi už sice jednu měla, ale stačilo tehdy pár minut mé nepřítomnosti, Fůrie si ji vzala do parády a zbyly z ní jen hadry. Tak uvidíme, jak nám mezitím holka dospěla a jestli ji tentokrát vezme na milost.
Trápí nás teď i trochu vyšší teplota, než je její standard, a zase jí začala natékat ta nešťastná zadní packa. Pořád tak balancujeme na té pověstné tenké hraně toho, co imunosuprese stíhá uřídit a co už ne.
Jak to bude dál, uvidíme. V pátek nás čeká velká celková kontrola, tak jsem zvědavý hlavně na hodnoty CRP. Držte nám prosím palce.
Na úplný závěr nechám uplynulý týden shrnout naši hlavní hrdinku. Já ty věci totiž vidím vždycky o dost černěji a vážněji než ona, zatímco její ironický nadhled a schopnost brát život s lehkostí jsou naprosto jedinečné.
Co na to naše Fůrie?
“Můj dvounohý nejlepší kámoš momentálně propadá mírné hysterii kvůli tomu, že se venku rozsvítilo to velké žluté těleso na obloze. Tvrdí, že zuří „extrémní vedra“, což je stav, kdy se vesmír zjevně rozhodl proměnit náš obývák v předsíň pekla, a neustále do mě strká takovou plastovou tyčinku, co pípá. Podle mého skromného psího názoru na místech, kde žádné světlo nesvítí.
Prý mi objednal novou chladicí podložku. Matně si vzpomínám, že jsem v mládí jednu takovou věc podrobila přísnému zátěžovému testu zubů. Ukázalo se tehdy, že její vnitřnosti nejsou k jídlu, dělají strašný nepořádek a člověk u toho hrozně nadává. Slibuji, že tentokrát se pokusím chovat jako distingovaná dáma. Minimálně prvních pět minut.
Pokud jde o mé vnitřní záležitosti, Jirka strávil půlku týdne oslavou nad zkumavkami s močí. Prý se odtamtud odstěhovala jakási nelegální mikrobiální rebelie. Osobně si myslím, že si ty skvotery vymyslel, aby měl záminku mě fascinovaně pozorovat pokaždé, když venku dělám potřebu. Teď navíc mluví o tom, že mi do břicha nastěhuje cizí bakterie od nějakého zdravého sousedovic šampiona. No dovolte? Moje střeva jsou mým hradem, a jestli tam má někdo velet, očekávám, že to bude mít aspoň úroveň.
A ta návštěva u tety Alex? Přišla jsem tam s naprosto jasným a pragmatickým plánem: zorganizovat přátelské utkání v přetahování o balonek a ukázat lidstvu, kdo je tady skutečným držitelem titulu v těžké váze. Místo toho mě Alex lstivě obelstila, nahnala mě na plastové podložky a nutila mě předstírat, že jsem cirkusový akrobat na opičí dráze. Ale musím uznat, že diváci (já) byli nadšeni. Byla to celkem jízda a ty agility borderky z plakátů by pukly závistí.
Teď mě omluvte, musím jít zkontrolovat, jestli Jirka nezapomněl, kde schovává konzervy. Podle jeho výrazu má totiž zase pocit, že se hroutí svět. Přitom ze zkušenosti vím, že stačí jen trochu ubrat na panice a přidat na podrbání za uchem.”
Jirka a Fůrie
