Ahoj kamarádi,
hlásíme se s dalšími zprávami ze života naší chlupaté holky Fůrie. Za posledních čtrnáct dní se toho naštěstí moc neudálo, tedy alespoň co se týká jejího autoimunitního onemocnění. Což je v našem světě vlastně ta vůbec nejlepší možná zpráva.
Samozřejmě jsme pořád „furt ve střehu“, ale Fůrie se teď drží vážně krásně. Nezvrací, bobky má výstavní jak náboje do praku, nekulhá a netrápí nás žádná větší vyrážka. Je na své poměry nebývale aktivní: ráda si popoběhne, poctivě se protahuje, nadšeně se se mnou přetahuje o balónek a vyrážíme na procházky.
I když je to spíš takové kroužení kolem komína. Do lesa to máme zhruba tři kilometry, což je momentálně její strop na celou trasu. Dát cestu tam, courání mezi stromy a ještě štreku zpátky by na ni bylo až moc. A přiznám se, že vzhledem k aktuální dopravní situaci v naší čtvrti jsem jedině rád, když ve všední dny nemusím nikam startovat auto.
Teď, když si to po sobě znovu pročítám, nedokážu se ubránit dojetí a padá na mě zvláštní nostalgie. Její stav samozřejmě není stoprocentně ideální a je v podstatě jisté, že se časem zase někam posune. K její nemoci výkyvy zkrátka patří a vždycky patřit budou. Je čistě na nás, abychom je dokázali včas zachytit a s chladnou hlavou rozhodnout, jestli hned medicínsky zasáhnout, nebo zachovat klid a počkat.
Ale to odbíhám. Hlavou mi bleskla celá ta dlouhá a těžká cesta od samotného začátku, kdy nikdo nedokázal její nemoc ani pořádně pojmenovat, natož správně léčit. Do těch temných vzpomínek se teď ale nechci nořit. Jsem totiž neskutečně vděčný a šťastný, že vám dnes můžu předávat právě takovéhle obyčejně dobré zprávy o jejím stavu. Jste nedílnou součástí naší smečky a bez vás a vaší podpory bychom dneska na tomhle relativně pevném břehu rozhodně nestáli.
Záhada poloprázdné misky
Samozřejmě ale není všechno jen zalité sluncem a posledních pár dní nás, nebo popravdě řečeno hlavně mě, trápí jedna nová starost: částečné odmítání jídla.
Fůrie je za normálních okolností obrovský jedlík. Vydatně jí k tomu pomáhají i léky, které uměle vyvolávají neutišitelný pocit hladu a žízně. Jenže teď se v misce začala podivně nimrat a už se dokonce stalo, že krmení úplně odmítla. Jistě, stává se to i naprosto zdravým psům, kteří zkrátka občas nemají svůj den, ale u ní je to vysoce neobvyklé a v člověku okamžitě rozbliká varovné kontrolky.
Důvodů může být celá řada. Může v tom hrát roli podrážděný žaludek, horší trávení nebo třeba to, že druhý den od podání léků jejich účinek mírně odeznívá a ten umělý hlad se vytrácí. Napsal jsem o tom naší paní doktorce a ta zatím rozhodla vyčkat a stav sledovat.
Já nad tím ale samozřejmě pořád přemýšlím a v hlavě mi hlodá ten největší strašák: co nastane, když odmítne jídlo ve chvíli, kdy do ní musím dostat léky, které v žádném případě nesmí jít nalačno? Kdyby šlo do tuhého, pořád je tu možnost nechat aplikovat léky injekčně. To sice vyřeší akutní nutnost jejich podání, ale neřeší to samotnou podstatu problému, tedy proč se to vůbec děje. Zatím jsme trochu ubrali na porcích a počkáme, jestli se žaludku uleví a miska začne zase mizet tak, jak jsme zvyklí.
Světla, slzy a zprávy půl napůl
Taky jsme absolvovali kontrolu u paní oftalmoložky. Byla neuvěřitelně milá a příjemná jako vždycky. Hned v ordinaci se s Fůrií přetahovala o balónek, což je pro psa v cizím prostředí vždycky ten nejlepší možný začátek. Pak už ale přišla na řadu čistá medicína: koukání, svícení, měření nitroočního tlaku a test na slzivost.
Tady jsou výsledky tak půl napůl. Slzy se jí sice tvoří v krásném množství, ale jejich kvalita už zase trochu pokulhává. Střed oka je znatelně sušší než okolí a na pravém oku se bohužel objevily nové drobné kalciové tečky. Šedý zákal naštěstí zůstává beze změny a nijak se nehnul.
Z ordinace jsme si tak odnesli nové kapky na podporu regenerace a výživy očí. Pokud by se situace nezlepšila, je dost možné, že budeme muset imunosupresivní oční mast aplikovat častěji než doposud. Zatím stále držíme tu nejnižší možnou dávku. S novými kapkami jsme ale okamžitě narazili na čistě praktický, skoro až logistický oříšek. Do očí už totiž máme dohromady čtyři různé preparáty a zkombinovat je dohromady je tak trochu vyšší dívčí. Člověk do oka nemůže jen tak bezhlavě naráz nalít jedny kapky, druhé kapky, gel a ještě to přimáznout mastí. Musí se na to jít přísně podle jejich funkce a konzistence. Jedny kapky slouží k okamžitému zvlhčení, gel se vstřebává přímo do rohovky, další kapky vytvářejí jemný ochranný film bránící vysychání a mast, to je kapitola sama pro sebe. Chvíli mi proto trvalo, než jsem tenhle časový harmonogram rozlousknul a vyladil. Předepsat další lék na recept je totiž jedna věc, ale veterináři v té ordinaci už často nedomyslí, jaké nuance, časové rozestupy a domácí alchymii to v praxi obnáší.
Další kontrolu paní doktorka naplánovala zhruba za dva měsíce a já jsem upřímně zvědavý, jak bude Fůrie nové kapky snášet a jestli se na očkách projeví jejich pozitivní účinek.
Otevřený diář a odpověď na častou otázku
A máme konečně termín velké kontroly u naší nové paní doktorky. Čekali jsme skoro dvacet dní, než na klinice vůbec otevřeli objednací diář. Nevím přesně, co se tam v zákulisí děje, ptal jsem se, ale konkrétní odpověď vám pochopitelně nikdo nedá. Některé věci zkrátka zůstávají interní záležitostí kliniky. Pro mě je jediné podstatné: aby bylo vždycky skvěle postaráno o Fůrii. Jsem samozřejmě celkem napnutý, jak kontrola dopadne, jak vyjdou krevní testy a s jakou strategií nebo dalším postupem paní doktorka přijde.
Rád bych ještě odpověděl na jednu věc, na kterou se mě hodně z vás v soukromých zprávách ptalo: proč jsme jednoduše nešli za naším panem doktorem na jeho nové působiště?
Samozřejmě jsem se o to zajímal hned jako první, pan doktor mi ale na rovinu řekl, že aktuálně nikde jinde veterinární praxi vykonávat nebude. Člověk míní, život mění, stát se může cokoliv a třeba se k němu jednou časem zase obloukem vrátíme. Teď ale uvidíme, jak si povede naše nová paní doktorka. Zatím jsem především rád, že byla ochotná vzít pod patronát takhle složitý a zapeklitý případ, jakým Fůrie je.
Parto, držte nám palce, ať je Fůrie co nejdéle v pohodě a ať vyřešíme tyhle patálie s bříškem. Čím déle jí bude dobře, tím šťastnější budu i já. Jestli si to totiž někdo na tomhle světě opravdu zaslouží, je to právě ona.
Děkuji vám všem z celého srdce!
Jirka a Fůrie
A co na to naše Fůrie?
„Takže abychom si to ujasnili hned na začátku. Dvounožec tady sepisuje tklivé romány o mém záhadném nechutenství, přitom jde o naprosto elementární otázku kulinářské úrovně. Když vám někdo celé týdny servíruje to samé menu a tváří se u toho jako šéfkuchař michelinské restaurace, občasná diplomatická stávka u misky je jediný způsob, jak naznačit, že by to sneslo vylepšit něčím podstatně voňavějším. A on z toho okamžitě vyrobí existenční drama o překyseleném žaludku a hrozí jehlami! Panikařit pro každé nesnědené zrnko, to by mu šlo na doktorát.
Na oční kontrole jsem samozřejmě zachovala dokonalé dekorum dámy z vyšší společnosti. Paní doktorka sice vytáhla baterii svítilen a přístrojů, které vypadaly jako rekvizity ze sci-fi filmu, ale předem nabídla přetahovanou o balónek, čímž okamžitě prokázala vysokou úroveň taktického myšlení. Mé slzení bylo uznáno za dostatečně dramatické a v oku mám sice pár nových módních minerálních teček, ale Jirka z toho doma okamžitě udělal alchymistickou laboratoř.
Teď máme do očí rovnou čtyřchodové menu: nejdřív kápnout jedny kapky, postát se stopkami v ruce, aplikovat gel, další pauza, ochranné kapky a na závěr mě zamazat mastí jak vánočku před pečením. Dvounožec u toho sice pobíhá s harmonogramem a tváří se důležitěji než vrchní zemský lékárník, ale já tyhle procedury milostivě snáším čistě proto, abych měla dokonale ostrý zrak na kontrolu dění u kuchyňské linky.
A to slavné dvacetidenní čekání na otevření objednacího diáře? Lidé zkrátka milují papírování a dělají státní tajemství i z obyčejného kalendáře. Nás v předních liniích to nerozhází. Můj strategický plán na příští týdny je prostý: dohlížet na revír kolem bytovky, netvářit se na schodech zbytečně unaveně, občas nechat Jirku trochu znejistět u večeře a hlavně si užívat každý den, kdy ze mě nikdo nevysává krev do zkumavek.
Díky všem, že na mě myslíte a držíte tlapky. Jdu zkontrolovat, jestli to ubrání na porcích Jirka plánuje adekvátně vykompenzovat aspoň pořádnou porcí mé schválené veterinární konzervy.“
