Kajuška má 31 let. Známe se od základní školy a už tehdy měla závažné psychické problémy, které se časem neustále zhoršují, místo aby se lepšily. Kajuška je od roku 2014 invalidní v 1. stupni, kvůli svým vleklým zdravotním obtížím: spondylartróze krční páteře, astmatu, disociativní poruše, depersonalizaci, obsedantně-kompulsivní poruše a panické poruše, která ji přímo ohrožuje na životě. Od 16 let je v péči psychiatra a psychologa, a byla 3× hospitalizovaná v psychiatrické léčebně.
Dle lékařů by vůbec neměla být sama, přesto bydlí v rodinném domě na pasekách po rodičích úplně sama. Sama se stará o dům i zahradu. Nemůže mít řidičský průkaz, proto chodí v létě i v zimě s těžkými taškami do kopce pěšky. Kajuška je velmi statečná a hrdá, sama si o pomoc nikdy neřekne, i když ji nutně potřebuje, ani si nepostěžuje.
Celý život je to ale právě ona, která nezištně pomáhá potřebným. Již na gymnáziu dělala dobrovolníka v sociálních službách a jejím nezměrným přáním vždy bylo pečovat o potřebné, rozdávat radost a lásku. Sama měla sen založit neziskovou organizaci na pomoc nemocným dětem a jejich rodinám. Za své dobročinné skutky byla i oceněna na univerzitě na níž studovala. Je jí vlastní soucit s utrpením jiných. Kajušce zemřel tatínek, když jí bylo 19 let a zakrátko na to diagnostikovali její mamince nádor na mozku.
O svou maminku s úctou a láskou dva roky pečovala. Maminka nemoci podlehla a ona zůstala na vše sama. Dědictví po rodičích padlo na dluhy. Její bratr má svou rodinu a své závazky a nemůže do domu investovat, ani ji nijak finančně podpořit. Širší rodina neprojevuje zájem. Je tak odkázaná na své přátelé a sousedy, především sama na sebe a jak ona často zmiňuje na Boží milost. Svůj těžký osud snáší s pokorou a smířením. Je vděčná a vždy když může, ještě pomůže ostatním.
Kajušce zemřeli nejen rodiče, ale i další lidé, které měla nejraději a mohla se na ně nejvíce spolehnout. Vyrovnává se tak nejen se svými zdravotními problémy, ale i se ztrátami svých nejbližších. Každý den ji postihují úzkosti, v noci panické ataky a děsy. Zůstala osamělá. Dle mého, má opravdu těžký život, i když tak mnohdy nepůsobí, protože je to hřejivé sluníčko, které vždy přeje všem jen dobré a kde se mihne je dobrá nálada.
Ale myslím, že je na čase, abychom teď my, pomohli jí. Na půjčku by Kajuška nedosáhla, ani by ji neměla z čeho splácet. Nyní pracuje na dohodu – pečuje o seniory, avšak v dnešní těžké drahé době si nevydělá dost ani na živobytí, natož aby mohla investovat do domu. Najít si novou práci je pro ni složité z hlediska zdravotních problémů a absence řidičského průkazu, proto je ráda, že má alespoň nějaké zaměstnání. Nicméně Kajuška je bojovník, ráda by si našla stálé zaměstnání a postavila se na vlastní nohy. Její budoucí plány se týkají pomoci potřebným a dobrovolnictví.
